ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.718.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 718/2015-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. července 2015 v Brně dovolání obviněného J. U., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 61 To 441/2014, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 96/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. U. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 2 T 96/2014, uznal obviněného J. U. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, které spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 20. 6. 2014 ve 20:45 hod. v P. ... – Z. M., ul. K. ..., kde byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, řídil osobní motorové vozidlo značky Škoda Felicie, ...., (správně Škoda Felicia, ......), přičemž orientační dechovou zkouškou bylo naměřeno 1,91 promile alkoholu v jeho dechu a následným lékařským vyšetřením byla stanovena přítomnost alkoholu v krvi ve výši 1,67 g/kg, a to vědomě v situaci, ve které byl obviněnému uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 2 T 53/2012, který nabyl právní moci dne 30. 10. 2012, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu čtyř let, který v tu dobu měl vykonávat a který do té doby vykonán ještě neměl a současně v situaci, kdy byl týmž rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 odsouzen mj. za přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců a k výše uvedenému trestu zákazu činnosti na dobu čtyř let a dále byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 8 T 107/2013, který nabyl právní moci dne 16. 8. 2013, odsouzen mj. za dva přečiny ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon soud podmíněně odložil a uložil obviněnému trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu pěti let.
Podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 61 To 441/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil z podnětu odvolání obviněného podaného proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně tento rozsudek pouze ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině odsoudil obviněného podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku jej pro výkon trestu zařadil do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Radovana Hrubého včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g) a h) tr. ř. Namítl, že v řízení před soudem prvního stupně rozhodoval samosoudce JUDr. Tome Frankič, který je však podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z rozhodování z důvodu podjatosti pro poměr k jeho osobě. Obviněný uvedl, že soudce jej zná jako obviněného již delší dobu z předcházejících trestních řízení a nahlíží na něj proto jako na osobu kriminálně závadnou. Dále poukázal na to, že tento soudce neumožnil účast jeho přítelkyně JUDr. D. T. u hlavního líčení. Obviněný se tímto jednáním cítí být dotčen a je přesvědčen, že takové jednání zakládá poměr podjatosti soudce k jeho osobě. Dále poukázal na extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Ze žádného z provedených důkazů totiž nevyplývá, že ke spáchání žalovaného skutku došlo právě při řízení osobního automobilu tov. značky Škoda Felicia ....., protože vozidlo takového typu a registrační značky neexistuje. Dále obviněný namítl, že napadeným rozsudkem odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně mu byl uložen zcela nepřiměřený trest, přičemž soudy obou stupňů v rozporu s ustanovením §39 odst. 1 tr. zákoníku při stanovení druhu trestu a jeho výměry dostatečně nezohlednily jeho poměry a chování bezprostředně po spáchání skutku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2014, sp. zn. 61 To 441/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný své odvolání zaměřil výlučně proti výroku o trestu a že tedy odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. správně přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku soudu prvního stupně, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo. Dovolání obviněného v části námitek uplatněných v rámci důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. je proto podle jeho názoru nepřípustné. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že podjatost soudce nelze dovozovat z jeho rozhodování v jiné věci dovolatele. K námitce extrémního rozporu sdělil, že v tomto případě se jedná o písařskou chybu a nesprávnou koncovku přesného názvu modelu vozidla a nikoliv o extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy, aniž by tato vada mohla jakkoliv zpochybnit spáchání žalovaného skutku. Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 2 T 96/2014, je zřejmé, že registrační značka vozidla správně zní ........ a nikoliv ..... a že se jednalo o vozidlo značky Škoda Felicia a nikoliv značky Škoda Felicie. Nejvyšší státní zástupce upozornil na to, že jednání obviněného by bylo trestné, i kdyby vozidlo řízené obviněným nemělo žádnou registrační značku, anebo jestliže by si obviněný zhotovil svépomocí motorové vozidlo a jakkoliv je pojmenoval nebo je ponechal zcela bez názvu.
Dovolání obviněného je přípustné pouze v části námitek uplatněných v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak obviněný uplatnil jen námitku nepřiměřenosti uloženého trestu, kterou nelze podřadit pod uvedený dovolací důvod. Dovolání obviněného v této části námitek tedy bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl dílem podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné, a dílem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, protože námitky podřazené pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. jsou zjevně neopodstatněné a další námitky, které se opírají o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. byly podány z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
Dovolací důvod spočívá v tom, že ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
Nejvyšší soud zjistil ze spisu Okresního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 2 T 96/2014, že obviněný podal dne 24. 10. 2014 odvolání proti rozsudku tohoto soudu ze dne 25. 9. 2014 s tím, že odvolání podává: „kvůli nepřiměřené trestní sazbě, výši trestu a podjatosti JUDr. T. Frankiče“. Odvolání sám podal přesto, že odvolání podal také jeho obhájce Mgr. Radovan Hrubý jen proti výroku o trestu soudu prvního stupně. Obhájce toto odvolání doplnil podáním ze dne 29. 11. 2014, v němž uvedl, že odvolání podává do všech výroků uvedeného rozsudku a navíc vznesl námitku podjatosti JUDr. Tome Frankiče, samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 10. Z protokolu o veřejném zasedání konaném dne 2. 12. 2014 před Městským soudem v Praze Nejvyšší soud zjistil, že obviněný J. U. se tohoto veřejného zasedání zúčastnil a byl přítomen také jeho obhájce Mgr. Petr Špetlák i. s. Mgr. Radovana Hrubého. Obhájce obviněného na počátku veřejného zasedání prohlásil, že odvolání ,,směřuje“ pouze do výroku o trestu.
Obviněný v dovolání namítá podjatost samosoudce JUDr. Tome Frankiče proto, že tento samosoudce jej zná z dřívějších trestních řízení, v nichž byl obviněným, a proto se důvodně domnívá, že samosoudce je vůči němu podjatý a nahlíží na něj jako na osobu kriminálně závadnou. Namítl také nesprávný postup samosoudce při doručování rozsudku v jiné trestní věci a také to, že samosoudce neumožnil jeho přítelkyni JUDr. D. T. účast při veřejném zasedání.
Pro posouzení věci je podstatné, zda podle §30 odst. 1 tr. ř. jsou dány důvody vyloučení soudce pro poměr samosoudce k obviněnému. Námitky obviněného v tomto směru jsou nedůvodné. Podjatost soudce především nelze dovozovat z rozhodování v jiné trestní věci obviněného a ani další námitky obviněného neopodstatňují závěr o tom, že samosoudce JUDr. Tome Frankič je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k obviněnému a že by pro tento poměr nemohl v trestním řízení nestranně rozhodovat. Dovolání obviněného podané z tohoto důvodu je zjevně neopodstatněné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný namítl, že v jeho trestní věci je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudu a provedenými důkazy. K námitce obviněného, že vozidlo uvedené v tzv. skutkové větě výroku rozsudku soudu prvního stupně neexistuje a že se proto logicky nemohl dopustit přečinu maření úředního rozhodnutí podle §337 odst. 1 písm. a) tr. ř., dovolací soud uvádí, že se jedná o písařskou chybu, pokud jde o označení typu vozidla a registrační značky. Takovou písařskou chybu lze kdykoliv odstranit postupem §131 odst. 1 tr. ř. Vadným označením motorového vozidla ve výroku o vině nebyl naplněn namítaný extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
Nejvyšší soud se musel zabývat i výrokem o vině, protože tento výrok přezkoumal i odvolací soud, přestože obviněný u veřejného zasedání omezil odvolání jen na výrok o trestu. Městský soud v Praze odůvodnil svůj postup tím, že výrok o trestu vychází z výroku o vině, a proto v rozsahu uvedeném v §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal i tento výrok a zjistil, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, úplná a mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování a jsou v souladu i s použitou právní kvalifikací. Uzavřel, že ve výroku o vině neshledal žádné pochybení (srov. str. 3 rozsudku odvolacího soudu). Vzhledem k rozsahu přezkumu (v tomto případě nesprávného) nebylo možno námitky obviněného proti výroku o vině posuzovat jako nepřípustné, přestože obviněný nakonec napadl odvoláním jen výrok o trestu. Dovolání z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se proto opírá o jiný důvod, než je uveden v §265b odst. 1 písm. g.) tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Obviněný namítá, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a tvrdý a že soud postupoval v rozporu s ustanovením §39 odst. 1 tr. zákoníku, když dostatečně nezohlednil jeho poměry a chování po spáchání skutku. Dodal, že jeho náprava bude ztížena tím, že bude přebývat v kriminogenním prostředí ve věznici s dozorem.
Námitky obviněného nenaplňují tento důvod dovolání. Nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Obviněnému byl rozsudkem, který napadl dovoláním, uložen za podmínek §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře v rámci trestní sazby podle §274 odst. 2 tr. zákoníku, která činí šest měsíců až tři léta, a byl mu uložen druh trestu, který zákon připouští, a to trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Vůbec neobstojí námitka, že nebylo zcela aplikováno ustanovení §39 odst. 1 tr. zákoníku. Podle něj při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy; dále přihlédne k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Přihlédne také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele. Z odůvodnění rozsudku napadeného odvolání je zřejmé, že soud zmíněné ustanovení trestního zákoníku aplikoval. Poukázal na přitěžující okolnosti, recidivu obviněného i na to, že obviněný od roku 2009 opakovaně páchá obdobnou trestnou činnost, pro kterou je stíhán, že žalovanou trestnou činnost spáchal ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody a že ani nevyužil ani možnost k nápravě, která mu byla dána rozhodnutím o účasti na amnestii prezidenta republiky. Obviněný má 12 záznamů v rejstříku trestů. Přestože Nejvyšší soud nemohl na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. přezkoumávat výrok o trestu, k věci pro úplnost dodává, že obviněný, který opakovaně nerespektuje zákonná pravidla a rozhodnutí soudů, nemůže očekávat, že mu za jeho jednání bude uděleno vyznamenání, ale to, že mu bude jako recidivistovi uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť důraznější trestní sankcí soud nedisponuje.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je ve svém celku zjevně neopodstatněné, a proto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu