ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.723.2015.2
sp. zn. 7 Tdo 723/2015-I-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 1. 7. 2015 dovolání obviněného M. K. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 8 To 74/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 37/2014 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 8 To 74/2015, a rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 1 T 37/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 6. 11. 2014, sp. zn. 1 T 37/2014, byl obviněný M. K. uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku (správně „těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti“) a odsouzen podle §143 odst. 2 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři a půl roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s dohledem, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Vyškově v podstatě v tom, že obviněný M. K. jako držitel zbrojního průkazu, loveckého lístku a povolenky k lovu dne 4. 8. 2013 v době od 05,00 hod. do 05,14 hod., kdy jeho krev po předchozím požití alkoholu obsahovala 0,28-0,43 g/kg alkoholu, v katastrálním území obce R., okr. V., v části zvané B. na přehledném místě posečeného pole s nesklizenou slámou vystřelil z kulovnice opatřené optickým zaměřovačem, nedbal při tom zvýšené opatrnosti, čímž porušil ustanovení §29 odst. 1 písm. a) zákona č.119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v důsledku toho nezjistil, že výstřel směřuje na O. S. a A. B., kteří tvořili neidentifikovatelný černý cíl, když leželi ve spacích pytlích na poli, a střelou zasáhl poškozeného O. S. do hlavy, který tím utrpěl masivní poranění mozku a zemřel, a poškozenému A. B. způsobil psychickou újmu, která spočívala v reakci na těžký stres s poruchou přizpůsobení a s dobou léčení a znesnadněním obvyklého způsobu života přesahující 42 dnů a která se projevovala omezeným kontaktem s cizími lidmi, úzkostmi, depresemi, obavami ze samoty, výčitkami, sebeobviňováním, nechutenstvím, hubnutím, nedůvěřivostí, nesdílností, pracovní neschopností, omezením pohybu mimo domov a nespavostí s nutností aplikovat léky proti depresím a léky na spaní.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 8 To 74/2015, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nedostatek zavinění především ve vztahu ke smrti poškozeného O. S. a vyjádřil názor, že celá událost byla pouze dílem nešťastné náhody, neboť žádného z poškozených nemohl vidět, vystřelil na srnce, neměl žádné pochybnosti o cíli střelby a dodržel všechny zásady bezpečné střelby. Uvedl, že jeho zaviněním nebyl zahrnut ani následek na duševním zdraví poškozeného A. B., jehož újma vyplynula z přítomnosti při usmrcení prvního poškozeného jako kamaráda. Zvláště se ohradil proti tomu, že do výroku o vině byla zahrnuta zmínka o předchozím požití alkoholu, která vyvolává představu, že alkohol požil kritického dne před střelbou, zatímco ve skutečnosti šlo o požití čtyř desetistupňových piv předchozího večera nejpozději ve 21 hodin. Poukázal na to, že naopak poškození jako trampové „nejednali nijak obezřetně“. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení, a shledal, že dovolání je důvodné v části zaměřené proti tomu, že napadeným usnesením zůstal nedotčen výrok o vině přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
K výroku o vině přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku
Přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí smrt, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Skutkem, tak jak ho soudy zjistily, obviněný evidentně naplnil zákonné znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pokud výstřelem z kulovnice zasáhl poškozeného O. S. a způsobil mu tím smrtelné zranění. O tom, že smrt poškozeného nastala jako následek výstřelu obviněného, nevyvstaly žádné pochybnosti a obviněný v tomto ohledu nic ani nenamítal. Z hlediska napadeného rozhodnutí a podaného dovolání je spornou otázkou zavinění obviněného.
S ohledem na to, že obviněný nevěděl, že ve skutečnosti střílí na cíl, jímž byli trampové přespávající na poli, je nutné posoudit, zda obviněný jednal se zaviněním ve formě nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Podle tohoto ustanovení je trestný čin spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel nevěděl, že svým jednáním může způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
Obhajobu obviněného, že střílel na srnce, nelze akceptovat bez ohledu na okolnost, zda se nějaký srnec v místě objektivně nacházel a zda obviněný subjektivně byl o jeho přítomnosti přesvědčen. Pro posouzení věci z hlediska zavinění obviněného je podstatné, že obviněný střílel na cíl, který se za daných okolností jevil jako blíže neidentifikovatelný tmavý předmět. Takto se jevila těla dvou trampů ležících na poli ve spacích pytlích tmavohnědé a tmavošedé barvy. K činu došlo krátce před východem slunce, které kritického dne vycházelo v 05,29 hod. Obviněný střílel na cíl, který byl podle plánku místa činu vzdálen od místa střelby asi 90 metrů. Střelba byla zaměřena na cíl, který se nijak nehýbal v tom smyslu, že rozhodně nepřipomínal běžící kus zvěře. Z toho je zřejmé, že i ze subjektivního hlediska obviněného zůstávalo nejasné, co je ve skutečnosti cílem střelby. Pokud si obviněný tuto nejasnost vyložil ve svůj prospěch tak, že cíl střelby považoval za zvěř, vyhodnotil danou situaci nesprávně a očividně v rozporu s požadavkem zvýšené opatrnosti při střelbě. Pro obviněného bylo za uvedených okolností snadno předvídatelné, že stejně dobře jako zvěř může být cílem, na který střílí, i jiný předmět včetně lidského těla, zvláště když šlo o letní dobu, končila jasná noc a místo střelby se nacházelo v R. ú., které jinak je také oblastí přístupnou turistům. To, že střelbou může zasáhnout lidské tělo a že vzhledem k povaze zbraně a použitého střeliva může způsobit smrtelné zranění, obviněný vědět měl a mohl jak vzhledem k uvedeným okolnostem, tak vzhledem k svým osobním poměrům, které byly určovány jeho kvalifikací coby držitele zbrojního průkazu, loveckého lístku a povolenky k lovu.
Je tedy jasné, že smrtelný následek střelby podniknuté při porušení zákonného požadavku zvýšené opatrnosti obviněný zavinil z nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Právní posouzení skutku jako přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku je v souladu se zákonem.
Pokud byla do skutkové části výroku o vině zahrnuta okolnost týkající se přítomnosti alkoholu v krvi obviněného, vyplývá z odůvodnění rozsudku, že Okresní soud ve Vyškově nepřisuzoval požitému alkoholu nějaký význam ve smyslu ovlivnění smyslů obviněného v okamžiku střelby. Okresní soud ve Vyškově alkohol v krvi obviněného zmínil v souvislosti s hodnocením jeho přípravy na lov, kterou považoval za „celkově nedostatečnou“. Okolnost, že v době činu bylo v krvi obviněného nejméně 0,28 g/kg alkoholu, neměla pro naplnění zákonných znaků přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku žádný reálný význam. Její uvedení ve výroku o vině lze pokládat za nadbytečné, ale tím není dotčena meritorní správnost výroku o vině tímto trestným činem.
Část dovolacích námitek obviněný zaměřil proti vyšetřovacímu pokusu provedenému v přípravném řízení za účelem ověření výhledu z místa střelby a proti znaleckému posudku z oboru ekonomiky se specializací na les a oboru lesního hospodářství, odvětví myslivost, který se týkal posouzení způsobu a dalších okolností lovu na místě činu. Tyto důkazy měly význam především pro zjištění objektivních okolností posuzovaného činu a nevyplývaly z nich žádné explicitní závěry o zavinění obviněného jako jeho vnitřním psychickém vztahu k činu. Proto nejsou námitky obviněného proti uvedeným důkazům s to zvrátit právní kvalifikaci skutku jako přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterou obviněný napadal pro nedostatek zavinění.
K výroku o vině přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku
Přečinu těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví, spáchá-li uvedený čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona.
Újmu, kterou na psychickém zdraví utrpěl poškozený A. B., soudy kvalifikovaly jako těžkou újmu na zdraví podle §122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku a považovaly ji za způsobenou výstřelem, jímž obviněný zasáhl a smrtelně zranil poškozeného O. S.. Poškozený A. B. sám nebyl výstřelem obviněného zasažen. Porucha zdraví poškozeného A. B. vyplývala z toho, jak na něho zapůsobilo, že před jeho očima a v jeho bezprostřední blízkosti byl usmrcen kamarád střelou, která vyvolala devastující zranění kamarádovy hlavy. Nejednalo se tedy o fyzický účinek střely na tělo poškozeného A. B., ale o psychický účinek prožitku spojeného s přítomností při usmrcení kamaráda. Příčinný vztah mezi jednáním obviněného a následkem na zdraví poškozeného A. B. byl tímto způsobem zprostředkovaný.
Zavinění jako vnitřní psychický vztah pachatele k činu musí zahrnovat nejen jednání, ale i následek a příčinný vztah mezi jednáním a následkem. Pokud obviněný v posuzovaném případě nevěděl, že cílem jeho střelby jsou ve skutečnosti dva lidé, vyvstává otázka, zda mu lze přičítat zavinění ve formě nevědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Aby bylo možné přičítat obviněnému nedbalostní zavinění za těžkou újmu na zdraví poškozeného A. B., musela by jeho nedbalost zahrnovat to, že zásahu jedné osoby může být přítomna další osoba, na jejíž psychický stav zapůsobí případné usmrcení zasažené osoby tak silně, že vyvolá vážné duševní onemocnění. Ze zákonných znaků nevědomé nedbalosti vyplývá požadavek, aby soudy dovodily, že obviněný vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům měl a mohl vědět, že svým jednáním (výstřelem) může způsobit porušení nebo ohrožení chráněného zájmu (vážné duševní onemocnění osoby nezasažené výstřelem, ale přítomné zásahu jiné osoby).
V posuzované věci soudy jen paušálně konstatovaly, že obviněný „naplnil všechny zákonné znaky“ přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, aniž blíže uvedly cokoli, čím by vysvětlily, proč obviněný měl a mohl vědět, že poškozený A. B. jako jedna z osob přítomných na místě, kam směřoval výstřel, může v příčinné souvislosti s výstřelem utrpět vážné duševní onemocnění. Přitom nevzaly v úvahu charakter vztahu mezi jednáním obviněného a následkem na zdraví poškozeného. Obvyklým následkem výstřelu je při zásahu jiné osoby její střelné zranění. Není běžné, aby následkem výstřelu bylo vážné duševní onemocnění jiné osoby, tj. osoby, která sama nebyla výstřelem zasažena. Takový následek je při neznalosti konkrétních podmínek jeho vzniku obtížně předvídatelný, protože značný význam v tomto ohledu mají individuální vlastnosti a dispozice poškozeného, jeho reakce na prožitek zásahu a usmrcení jiné osoby, jeho odolnost proti stresu, kterému je tím vystaven, apod. K tomu přistupuje okolnost, že příčinný vztah mezi jednáním obviněného a následkem na duševním zdraví poškozeného A. B. byl zprostředkován iniciační rolí smrtelného zranění poškozeného O. S.. Duševní onemocnění poškozeného A. B. nevyplývalo z výstřelu samotného, ale z toho, že výstřelem byl v jeho přítomnosti drasticky usmrcen poškozený O. S.. Za tohoto stavu Nejvyšší soud nenalezl v rozhodnutí soudů žádný přesvědčivý argument pro úsudek, že obviněný měl a mohl vědět, že výstřelem může jinému způsobit vážné duševní onemocnění, aniž ho zasáhne, a že toto onemocnění vyplyne z přítomnosti poškozeného při usmrcení osoby zasažené výstřelem. (K předvídatelnosti následku a příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem viz přiměřeně č. 20/1981 a č. 20/1992 Sb. rozh. tr.)
Výrok o vině obviněného přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, tak jak byl konstruován oběma soudy, nemůže obstát pro nedostatek zavinění obviněného. Rozsudek Okresního soudu ve Vyškově je rozhodnutím, které v uvedeném ohledu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, je vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem
V důsledku vadného výroku o vině nemohou obstát ani výrok o trestu a výrok o náhradě škody. Nejvyšší soud pro vytknuté vady výroku o vině zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak rozsudek Okresního soudu ve Vyškově jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud zrušil celý výrok o vině, i když se zjištěné vady týkají jen výroku o vině přečinem těžkého ublížení na zdraví podle §147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, protože oba trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným, byly ve vztahu jednočinného souběhu.
Okresní soud ve Vyškově odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu a znovu ve věci rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu