ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.738.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 738/2015-57
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 22. července 2015 v Brně dovolání obviněného M. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 68 To 82/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 5 T 155/2007, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 5 T 155/2007, byli obviněný M. S. (dále zpravidla jen: „obviněný“) a obviněný O. S., uznáni vinnými tím, že
1.
a) oba obvinění společně
dne 29. 10. 2002 uzavřel obviněný M. S. v O., na ul. H., v pobočce Komerční banky, a. s., smlouvu o úvěru č. ............, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 100.000,- Kč, v níž se zavázal k úhradě 47 měsíčních anuitních splátek ve výši 2.797,- Kč a při jejímž uzavírání uvedl, že je zaměstnán obviněným O. S., k čemuž předložil potvrzení o výši pracovního příjmu, které mu obviněný O. S. vystavil dne 22. 10. 2002 v P. a podle něhož měl obviněný M. S. dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši 25.680,- Kč, a tohoto jednání se oba dopustili s vědomím, že obviněný M. S. již v této době nebyl zaměstnán obviněným O. S. a nedosahoval příjmu v této výši, a uvedeným jednáním tak způsobili poškozené obchodní společnosti Komerční banka, a. s., škodu ve výši 100.000,- Kč, z čehož obviněný M. S. následně uhradil 840,- Kč a 5.526,42 Kč,
b) obviněný M. S. sám
dne 9. 1. 2003 podal u obchodní společnosti Raiffeisen Bank, a. s., Praha, na pobočce v Olomouci na nám. H., žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 100.000,- Kč, v níž uvedl, že je zaměstnán u spol. Astar, a že jeho čistý měsíční příjem činí 24.000,- Kč, když k této žádosti přiložil pracovní smlouvu ze dne 28. 2. 2002, a tohoto jednání se dopustil s vědomím, že u tohoto subjektu již zaměstnán nebyl, když k poskytnutí úvěru nedošlo z důvodu neplatnosti občanského průkazu, kterým se obviněný M. S. prokazoval při podání této žádosti,
c) oba obvinění společně
obviněný M. S. uzavřel dne 29. 1. 2003 v P. na ul. Č. s poškozenou obchodní spol. ČSOB, a.s., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. ......, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 50.000,- Kč, v níž se zavázal k úhradě 36 měsíčních splátek ve výši 1.682,29 Kč a při jejímž uzavírání uvedl, že je zaměstnán spol. Astar a že jeho čistý měsíční příjem dosahuje výše 24.250,- Kč, k čemuž přiložil potvrzení zaměstnavatele o průměrné výši měsíčního příjmu, které mu vyhotovil obviněný O. S. a podle něhož měl jeho čistý měsíční příjem dosahovat částky 24.250,- Kč, když oba obvinění se tohoto jednání dopustili s vědomím, že obviněný O. S. již v této době nezaměstnával obviněného M. S. a ten již nedosahoval uvedeného měsíčního příjmu, a uvedeným jednáním tak způsobili poškozené obchodní společnosti ČSOB, a. s., škodu ve výši 50.000,- Kč,
2.
obviněný M. S. sám
a)
dne 5. 12. 2003 v O. uzavřel s poškozeným Ing. J. O. smlouvu o pronájmu nebytových prostor v domě č. ... na ul. Š. v P., podle níž byl povinen k úhradě ročního nájemného ve výši 36.400,- Kč, když následně předmětné prostory využíval, aniž by platil nájem, přičemž ke dni 12. 5. 2004 poškozený Ing. J. O. od smlouvy o nájmu odstoupil, přičemž uvedeného jednání se obviněný M. S. dopustil s vědomím, že nedisponuje s finančními prostředky v takové výši, aby byl schopen nájemné platit, což při uzavírání nájemní smlouvy poškozenému nesdělil, a uvedeným jednáním mu tak způsobil škodu ve výši 13.307,50 Kč,
b)
dne 21. 11. 2003 v P. uzavřel s poškozenou obchodní společností LAN Servis, s. r. o., smlouvu o poskytování telekomunikačních služeb č. ....., na jejímž základě se zavázal k úhradě montáže zařízení ve výši 6.000,- Kč bez DPH a měsíčních poplatků za přístup ke službám sítě internet ve výši 1.000,- Kč bez DPH, když následně využíval těchto služeb v období od 21. 11. 2003 do 14. 6. 2004, aniž by poškozené obchodní společnosti cokoliv zaplatil, přičemž již při uzavírání smlouvy si byl vědom toho, že nebude mít dostatek finančních prostředků na to, aby tyto služby hradil, což však společnosti LAN Servis, s. r. o., nesdělil, a způsobil jí tak škodu v celkové výši 13.017,50 Kč,
c)
v P. a v L. n. B. v době od 7. 11. 2003 do 10. 12. 2003 vylákal od poškozeného M. M. půjčky v celkové výši 173.000,- Kč, když si postupně půjčil částky ve výši 33.000,- Kč, 40.000,- Kč, 50.000,- Kč a 50.000,- Kč, přičemž se vždy zavázal zapůjčené peníze v krátké lhůtě vrátit, přičemž poškozenému sdělil, že tyto finanční prostředky potřebuje na uvolnění částky ve výši asi 1.700.000,- Kč, kterou měl mít uloženu na účtu vedeném obchodní společností Citibank, a. s., k čemuž poškozenému rovněž ukazoval listiny, které označil za výpisy z účtu, přičemž tohoto jednání se dopustil s vědomím, že nemá dostatek finančních prostředků na to, aby zapůjčené finanční prostředky poškozenému vrátil a že jím uváděnou finanční částkou, údajně uloženou na účtu u Citibank, a. s., nedisponuje, když v této době vykazoval jeho účet vedený u Citibank, a. s., debetní hodnotu, následně poškozenému nic nevrátil, a způsobil mu tak škodu ve výši 173.000,- Kč,
d)
v P. v období od měsíce dubna 2003 do měsíce května 2004 vylákal od poškozeného J. O. půjčky v celkové výši 200.000,- Kč, když mu sdělil, že na účtu u obchodní společnosti Citibank, a. s., má uloženu větší finanční částku, což dokládal předložením několika výpisy z účtu, podle nichž měl mít na účtu skutečně částku přesahující 1.000.000,- Kč, když poškozenému sdělil, že aby mohl peníze z tohoto účtu čerpat, potřebuje zaplatit nějakou zálohu v hotovosti, a tohoto jednání se dopustil přesto, že na účtu u obchodní společnosti Citibank, a. s., žádnou jím uváděnou částkou nedisponoval a že se jedná pouze o upravené listiny, na nichž nebyly uvedeny pravdivé informace, neboť v uvedeném období měl na svém účtu vedeném obchodní společností Citibank, a. s., záporný zůstatek, a byl si rovněž vědom toho, že nebude mít dostatek finančních prostředků na to, aby dlužnou částku poškozenému J. O. vrátil, což však poškozenému nesdělil, a způsobil mu tak škodu ve výši 200.000,- Kč,
e)
dne 16. 1. 2004 v P. si půjčil od poškozeného L. L., částku ve výši 85.500,- Kč s tím, že zapůjčené peníze vrátí ve 3. týdnu roku 2004, což však neučinil a peněžní prostředky si půjčoval s vědomím, že nebude mít dostatek finančních prostředků na to, aby dluh uhradil, což však poškozenému nesdělil, a způsobil mu tak škodu ve výši 85.500,- Kč,
f)
v období od měsíce července 2004 do února 2005 v P. postupně vylákal od poškozeného MUDr. M. a F. půjčky ve výši 900.000,- Kč, když si postupně půjčil nejprve 30.000,- Kč, následně zvyšující se částky ve výši 100.000,- Kč měsíčně s tím, že peníze vždy do měsíce vrátí a že je potřebuje na obchod týkající se likvidace starého železa od Armády České republiky, a dále dne 3. 2. 2005 si od poškozeného MUDr. M. F. půjčil částku ve výši 200.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že nebude mít dostatek finančních prostředků na to, aby dluh vůči poškozenému MUDr. M. F. uhradil, čímž mu způsobil škodu ve výši 1.100.000,- Kč,
tedy obviněný M. S.
ad 1/ a), c)
při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, a způsobil tak škodu nikoli malou
ad b)
dopustil se jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, a způsobil tak škodu nikoli malou, kterého se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo,
ad 2/ a) – f)
ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl, a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu,
obviněný O. S.
ad 1/ a), c)
opatřením prostředku poskytl jinému pomoc k tomu, aby při sjednávání úvěrové smlouvy uvedl nepravdivé údaje, a způsobil tak škodu nikoli malou,
tím spáchali obviněný M. S.
ad 1/ a) – c)
trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 3 tr. zákona, dílem dokonaný, dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zákona,
ad 2/ a) – f)
trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona,
obviněný O. S.
ad 1 a), c)
účastenství ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona k trestnému činu úvěrového podvodu podle 250b odst. 1, 3 tr. zákona.
A byli odsouzeni obviněný M. S.
Podle §250 odst. 3 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků.
Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný O. S.
Podle §35 odst. 2, §250b odst. 3 tr. zákona, §53 odst. 1, 3 tr. zákona k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 40.000,- Kč (čtyřicettisíckorunčeských).
Podle §54 odst. 3 tr. zákona soud stanovil pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyři) měsíce.
Soud zároveň zrušil výrok o trestu uložený rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 8. 2005 č. j. 4 T 137/2004-654, který nabyl právní moci dne 8. 12. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému M. S. povinnost zaplatit poškozeným M. M., na náhradě škody částku 173.000,- Kč, L. L., částku 85.500,- Kč, MUDr. M. F., částku 1.100.000,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené ČSOB, a. s., Praha 3, P., Ing. J. O., J. O., s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 68 To 82/2014, tak, že z podnětu odvolání obviněného M. S. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného M. S. v celém výroku o trestu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově odsoudil obviněného M. S. podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. obviněného zařadil pro výkon úhrnného trestu do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Petra Dutko včas dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítl, že veřejné zasedání dne 13. 6. 2014 u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci se konalo v jeho nepřítomnosti, ačkoliv k tomu nedal souhlas on ani jeho obhájce. Obviněný uvedl, že veřejného zasedání se nemohl zúčastnit ze zdravotních důvodů, soudu zaslal včas písemnou omluvu, která nebyla souhlasem s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti. Také jeho obhájce na dotaz soudu sdělil, že nesouhlasí s tím, aby bylo jednáno v nepřítomnosti obviněného.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný odůvodnil tím, že nebyl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a popřel, že by spáchal trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu. Soudy rozhodly o jeho vině, trestu a náhradě škody i na základě fotokopie dvou směnek, jejichž originály nikdo nikdy neviděl. Pokud by tyto směnky existovaly v originálním vyhotovení, nemohly by ve směnečném řízení sloužit jako podklad pro vydání směnečného platebního rozkazu.
Obviněný doplnil dovolání podáním ze dne 13. 5. 2015, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a které bylo podáno u Okresního soudu v Přerově osobně dne 15. 5. 2015. Uvedl v něm, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 68 To 82/2014, mu byl doručen dne 23. 3. 2015, dovolání doplnil tím, že podle jeho názoru soud prvního stupně pochybil, protože při hlavních líčeních nebyl v rozporu s §55 odst. 1 písm. d) tr. ř. pořizován zvukový záznam. Dále namítl, že ani on, ani svědek MUDr. M. F. nebyli v řízení před Okresním soudem v Přerově vyzváni k autorizaci směnek, na základě nichž byl obviněný odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Postupem soudu byla porušena zásada presumpce neviny i zásada in dubio pro reo.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 13. 6. 2014, sp. zn. 68 To 82/2014, i rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 1. 2014, sp. zn. 5 T 155/2007, a aby přikázal Okresnímu soudu v Přerově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný doplnil své dovolání podáním ze dne 7. 4. 2015 na č. l. 2779 a násl., dalším podáním ze dne 21. 5. 2015 na č. l. 2814 a násl., a podáním ze dne 4. 5. 2015 a 22. 4. 2015. Tato doplnění dovolání nebyla podána prostřednictvím obhájce, a Nejvyšší soud proto k nim vzhledem k §265d odst. 2 tr. ř. nepřihlížel.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný M. S. v dovolání uplatnil dva dovolací důvody. V prvé řadě uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů prvého i druhého stupně podle jeho názoru spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti namítl, že v trestním řízení vedeném proti jeho osobě nebyl zjištěn skutkový stav v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Poukázal na to, že orgánům činným v trestním řízení se nepodařilo prokázat jeho vinu ani v jednom z případů a rovněž vyjádřil údiv nad tím, že soud rozhodl o vině, trestu a náhradě škody (ve vztahu ke skutku, kde je poškozeným MUDr. M. F.) na základě fotokopie dvou směnek, jejichž originály nikdy neviděl a jejichž existenci obhajoba od počátku zpochybňuje. Přesto byly tyto směnky uznány za titul k náhradě škody poškozenému MUDr. M. F., u něhož podle něj obhajoba prokázala, že tak vysokým finančním obnosem nedisponoval.
Na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, protože se konalo v jeho nepřítomnosti, ačkoliv k tomu nedal souhlas ani on, ani jeho obhájce. Po propuštění z Věznice v Břeclavi se necítil zdravotně v pořádku a podstoupil léčení. Veřejného zasedání dne 13. 6. 2014 se proto ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit. Senátu Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci zaslal včas písemnou omluv, která byla míněna jen jako omluva z nařízeného jednání, nikoli jako souhlas s konáním veřejného zasedání bez jeho přítomnosti. Podle jeho názoru tedy senát krajského soudu porušil ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, neboť si chybně vyložil jeho omluvu z jednání nařízeného na den 13. 6. 2014 jako souhlas s konáním veřejného zasedání bez jeho přítomnosti a i přes nesouhlas obhájce ve věci jednal a rozhodl.
Vzhledem k charakteru námitek obviněného M. S., které podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zřejmé že jsou založeny na skutečnostech, které věcně nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný prostřednictvím svého dovolání v tomto směru sice vytýká nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale fakticky uplatňuje pouze výhrady proti správnosti a úplnosti zjištěného skutkového stavu a proti správnosti hodnocení důkazů. Domáhá se tedy odlišného právního posouzení jen na podkladě jiné (tedy své) verze skutkového stavu založené na odchylných důkazních závěrech. Ani případ tzv. extrémního nesouladu v dané trestní věci obviněného M. S. nenastal, a tedy je třeba vycházet ze skutkových zjištění učiněných soudy. Nejvyšší státní zástupce uzavřel, že uplatněné námitky nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o námitku obviněného M. S., že veřejné zasedání o odvolání se konalo v rozporu se zákonem bez jeho přítomnosti, tuto lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je obecně to, že v rozporu se zákonem se hlavní líčení nebo veřejné zasedání koná v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, důsledkem čehož pak je to, že obviněný je zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Námitka obviněného M. S. není opodstatněná.
Pokud jde o přítomnost obviněného u veřejného zasedání o odvolání, v prvé řadě je třeba uvést, že trestní řád stanoví odchylně podmínky, za nichž lze konat v nepřítomnosti obviněného hlavní líčení, a odlišně podmínky, za nichž lze takto (tedy v nepřítomnosti obviněného) jednat ve veřejném zasedání. Zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, je přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen zcela výjimečně, po splnění přesně daných zákonných podmínek (a to s odkazem na čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, z něhož vyplývá, že každý má v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nejsou tak striktně vymezeny. Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. ř., přičemž pokud jde o veřejné zasedání, ve kterém je rozhodováno o odvolání, zákonná úprava je modifikována ještě ustanovením §263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob u veřejného zasedání obecně řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele. Pokud zákon nestanoví něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. pak vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti na veřejném zasedání vzdává. V obecné rovině lze s odkazem na ustanovení §233 tr. ř. rovněž uvést, že veřejné zasedání je možné konat v nepřítomnosti obviněného tehdy, byl-li o něm řádně a včas vyrozuměn, nebude-li tento postup odvolacího soudu v kolizi s právem obviněného na spravedlivý proces. Tak tomu bude především tehdy, jestliže věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného.
Při posouzení toho, kdy je možné považovat přítomnost obviněného u veřejného zasedání za nutnou, je třeba vycházet i z dalších obecných principů, mezi něž v trestním právu patří zajištění práv obviněného. Tato jsou upravena mimo jiné v §33 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný má právo vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a k důkazům o nich, není však povinen vypovídat. Může uvádět okolnosti a důkazy sloužící k jeho obhajobě, činit návrhy a podávat žádosti a opravné prostředky. Proto, aby tato jeho práva byla zajištěna a aby je mohl řádně uplatnit, je nezbytná jeho osobní přítomnost v řízení, v němž jsou takové důkazy nebo úkony prováděny. Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná také tehdy, jestliže se odvolací soud rozhodl předvolat obviněného k takovému veřejnému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání ve své nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které mu objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání.
Obviněný M. S. nebyl v době konání veřejného zasedání o odvolání ve vazbě ani ve výkonu trestu. Nepřicházela proto do úvahy nezbytná přítomnost obviněného u veřejného zasedání vyplývající z §263 odst. 4 tr. ř., kdy by konání veřejného zasedání o odvolání bez přítomnosti obviněného bylo možné jen v případě jeho výslovného vyjádření, že se vzdává účasti na něm. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci na straně 11 je zřejmé, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, ale byl o veřejném zasedání pouze řádně a včas vyrozuměn. Tím odvolací soud dostatečně zřetelně vyjádřil, že nepovažuje účast obviněného u veřejného zasedání za nezbytně nutnou. Obviněný M. S. se pak skutečně z účasti na veřejném zasedání omluvil. Obviněný soudu sdělil, že se omlouvá z jednání odvolacího soudu stanoveného na den 13. 6. 2014 8.00 hodin, neboť po návratu z vězení trpí zdravotními problémy, psychickými komplikacemi a vede občanskoprávní spory. V omluvě rovněž zmínil, že je po infarktu a trpí vysokým krevním tlakem a 13. 6. 2014 má podstoupit zákrok na roztažení věnčité tepny. Pokud mu tedy zákon umožňuje neúčastnit se jednání odvolacího soudu, potom – aniž by soudem pohrdal – se z jednání omlouvá. Obviněný M. S. projevil svou vůli neúčastnit se veřejného zasedání, nesouhlas s konáním veřejného zasedání bez své přítomnosti neprojevil, o odročení nepožádal a naopak s konáním veřejného zasedání bez své přítomnosti v podstatě počítal a souhlasil s ním. Ani soud nepovažoval jeho účast u veřejného zasedání za nutnou a předpokládal, že i bez jeho přítomnosti lze o odvolání spolehlivě rozhodnout, což se projevilo již v tom, že obviněného o konání veřejného zasedání o odvolání vyrozuměl. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci jako soud odvolací, nepochybil, jestliže konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného.
Nejvyšší státní zástupce považuje dovolání obviněného M. S.za neopodstatněné, a proto navrhl, aby bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Současně souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolání z tohoto důvodu lze podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný byl včas vyrozuměn o konání veřejného zasedání dne 13. 6. 2014 u odvolacího soudu. Tomu byla dne 21. 6. 2014 doručena jeho písemná omluva (č. l. 2681 spisu), z níž je patrno, že obviněný se omlouvá z účasti na veřejném zasedání ze zdravotních důvodů, aniž by uvedl, že žádá o odročení veřejného zasedání. Nejvyšší soud shledal tuto námitku nedůvodnou, neboť odvolací soud tím, že obviněného vyrozuměl o konání veřejného zasedání, dal zřetelně najevo, že účast obviněného není nutná, že nebudou prováděny žádné důkazy a ve věci bude rozhodnuto. Veřejného zasedání se účastnil obhájce obviněného. Odvolací soud proto v souladu se zákonem, a to §202 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §238 tr. ř. vyhlásil usnesení, že veřejné zasedání bude konáno v nepřítomnosti obviněného a ve věci vyhlásil rozhodnutí.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu stojí skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Protože důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolacímu soudu nepřísluší posuzovat správnost a zákonnost provádění dokazování. Postup soudů, jímž provádí dokazování v hlavním líčení (veřejném zasedání), je totiž upraven trestním řádem, tedy procesním předpisem a není součástí hmotně právního posuzování (srovnej rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešit 20/2003 pod č. T 486). Z hlediska těchto zákonných pravidel pro přezkum rozhodnutí v dovolacím řízení je zcela zřejmé, že námitky obviněného týkající se zjištění skutkového stavu věci, způsobu protokolace při hlavních líčeních i otázky pravosti směnek nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a neexistuje ohledně těchto námitek ani přezkumná povinnost dovolacího soudu. Nejvyšší soud se proto nezabýval přezkumem těchto námitek.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Nejvyšší soud zjistil, že námitky, o něž obviněný opřel důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jsou nedůvodné, a pokud jde o námitky podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o skutkové námitky, které nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, neboť z hlediska uvedeného dovolacího důvodu dovolací soud přezkoumává jen právní otázky nebo jiné hmotně právní posouzení.
Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného v jeho celku zjevně neopodstatněným, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu