ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.775.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 775/2015-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 1. 7. 2015 o dovolání, které podal obviněný F.-S. P. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 13 To 16/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 177/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný F.-S. P. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 13 To 16/2015, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 1 T 177/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil skutku, pro který byl odsouzen. Poukázal na to, že odsuzující výrok o jeho vině byl vybudován jen na nepřímých důkazech, a označil je za nedostatečné. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud zdůraznit, že dovolání není běžný opravný prostředek v procesu trestního řízení a že neplní úlohu nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Dovolání je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného dovolacího důvodu jen za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný uvedl, že dovolání podává pro „nesprávné právní posouzení skutku“. Prostřednictvím této varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné napadat odsuzující rozhodnutí pouze námitkami koncipovanými tak, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Jde totiž o to, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. Dovolacímu důvodu pak odpovídají jen námitky, v nichž se tvrdí, že na skutkový stav, který zjistily soudy, bylo nesprávně aplikováno hmotné právo, tj. zejména trestní zákon. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti, které zjistily soudy.
Obviněný byl jako spolupachatel podle §23 tr. zákoníku odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněný F.-S. P. společně s T.-J. P. a I. G. (všichni rumunští státní příslušníci) dne 24. 7. 2014 v době od 00:16 hod. do 00:22 hod. v P., ul. J. Z., v blízkosti domu č. … přiběhli zezadu k poškozenému J. F., který krátce předtím odešel z herny Atlanta, jeden z nich ho chytil zezadu okolo krku do tzv. kravaty, druhý ho uchopil za ruce, třetí mu zvedl nohy, v důsledku čehož poškozený téměř ztratil vědomí a upadl na zem, kde ho prošacovali, a z kapsy kalhot mu odcizili hotovost ve výši 3 500 Kč.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že uvedený skutek nevykazuje znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zák., resp. znaky spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na námitkách zaměřených proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k těmto zjištěním došly. Tyto námitky ovšem pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu obsahově neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Pardubicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. I když obviněný popřel svou účast na přepadení poškozeného a poškozený si byl jist jen tím, že byl přepaden třemi osobami, aniž byl s to identifikovat obviněného jako jednoho z pachatelů, měly soudy k dispozici dostatečný okruh nepřímých důkazů, které v souhrnu jasně ukazují na to, že obviněný byl jedním ze spolupachatelů přepadení poškozeného. V kritickou dobu kolem půlnoci byl v herně jak poškozený, tak společně všichni tři Rumuni. O jejich přítomnosti a identitě nevznikly žádné pochybnosti, nehledě na to, že na kamerovém záznamu zachycujícím prostor herny sám obviněný označil sebe a své dva společníky. Z kamerového záznamu vyplývá především to, že obviněný se svými společníky seděl u stolu, od kterého měli pod kontrolou vchod do herny, dále to, že bezprostředně po odchodu poškozeného z herny (v čase 00:15 hod.) se obviněný zvedl, krátce postál před vchodem, a pootevřel vchodové dveře, jimiž za ním hernu opustili také ostatní dva Rumuni (v čase 00:16 hod.), a konečně to, že po chvíli (v čase 00:22 hod.) se všichni tři Rumuni vrátili do herny, krátce se zdrželi v zadní místnosti a opět odešli. Pak se do herny vrátil ještě poškozený, který podle svědkyně K. M., barmanky, byl „v šoku“ a řekl, že ho přepadli tři lidé.
Místo přepadení poškozeného bylo jen nepatrně vzdáleno od herny. K přepadení došlo v noční době, kdy se na místě jinak nikdo nezdržoval. Přepadení bylo provedeno třemi společně jednajícími osobami. Odchod obviněného a jeho dvou společníků z herny následoval bezprostředně po odchodu poškozeného a byl evidentní reakcí právě na jeho odchod. Odchod poškozeného z herny, následný odchod, návrat a opětovný odchod obviněného a jeho společníků a posléze i návrat poškozeného do herny byly událostmi koncentrovanými do tak úzkého časového úseku, že je vyloučeno, aby pachateli přepadení byly jiné tři osoby než obviněný a jeho dva společníci. Za uvedeného stavu není nic nelogického na závěru soudů, že obviněný byl jedním ze spolupachatelů přepadení poškozeného.Tento závěr je plně přijatelný, byť je podložen jen nepřímými důkazy.
To, že obviněný nadále popírá svou účast na přepadení poškozeného a že nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. července 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu