ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.805.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 805/2015-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 15. července 2015 v Brně dovolání obviněného J. G. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 7 To 96/2015, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 1 T 94/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 1 T 94/2014, uznal obviněného J. G. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
během konverzace s poškozenou A. D. , uskutečněnou od 3. 2. 2014 do 4. 2. 2014 prostřednictvím internetové komunikace na sociální síti Facebook, této poškozené mimo jiné sdělil, že pakliže nenaplní smlouvu, v níž se zavázala k pohlavnímu styku s ním a nebude akceptovat dobrovolné milování s ním po dobu jedné noci, tak na sociální síti a také prostřednictvím bulvárního deníku Blesk zveřejní fotografie zobrazující poškozenou provádějící mu orální styk, které vyhotovil dne 2. 2. 2014, a tímto jí způsobí „obrovskou ostudu a naprostý úpadek morálního profilu přede všemi“.
Podle §175 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil obviněného k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu dvou let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku uložil obviněnému přiměřená omezení a povinnosti vyjmenovaná ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody. Podle §226 písm. a) tr. ř. zprostil obviněného obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl obviněný stíhán.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 7 To 96/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti odsuzující části rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jiřího Švehly včas dovolání opírající se dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, neboť pro existenci úmyslu nutit jiného pohrůžkou jiné těžké újmy něco konat je podstatné, že tato výhrůžka musí být míněna vážně. Skutkové okolnosti v jeho případě však vypovídají o pravém opaku. Poukázal dále na to, že skutková zjištění soudů obou stupňů jsou v rozporu s provedenými důkazy a tato zjištění proto nemohou obstát. Uvedl, že v případě spáchání uvedeného přečinu není podstatné, zda pachatel dosáhl toho, co chtěl, ale je podstatné, zda pachatel jednal s vědomím, že hrozí jinou těžkou újmou, kterou musí být současně připraven splnit, protože jinak by nemohl jiného k něčemu úmyslně nutit. Skutečnost, že obviněný posléze zveřejnil jiné fotografie, než kterými hrozil poškozené, je právě důkazem, který vyvrací jeho vinu, na rozdíl od závěrů soudů obou stupňů.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 7 To 96/2015, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 1. 2015, sp. zn. 1 T 94/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 3, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného J. G. nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Nejvyšší soud neshledal žádný, natož extrémní, rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní stránka přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Podle §175 odst. 1 tr. zákoníku kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta nebo peněžitým trestem.
Trestný čin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opominul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení závažné majetkové újmy, vážné újmy na právech, na cti či dobré pověsti, může směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod.; musí se však jako těžká újma objektivně jevit a napadený ji jako těžkou újmu musí také objektivně pociťovat. Při posuzování, zda jde o jinou těžkou újmu, je nutno také přihlížet k osobním poměrům napadeného, k jeho vyspělosti, zkušenostem, psychickému stavu apod. Proto v praxi bylo za jinou těžkou újmu považováno i např. vyhrožování pachatele poškozeným dívkám např. tím, že jejich erotické fotografie zveřejní v rozporu se smlouvou, na jejímž základě byly vytvořeny (tj. že je nechá otisknout v časopisech vycházejících v České republice či je předá rodičům poškozených), neboť takové vyhrožování lze považovat za významný zásah do jejich osobního a rodinného života, tedy za pohrůžku jinou těžkou újmou zasahující do jejich dobré pověsti v rodině a blízkém sociálním okolí ve smyslu §175 odst. 1 tr. zákoníku.
Nejvyšší soud dále poukazuje na to, že přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku je dokonán již násilným jednáním nebo samotnou pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele však musí být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat. Nevnímá-li poškozený, k čemu jej pachatel svým jednáním nutí, jde o pokus vydírání na nezpůsobilém předmětu útoku (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1751 – 1753).
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitkám obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování zejména z facebookové komunikace mezi obviněným a poškozenou vyplývá, že obviněný v době od 3. 2. 2014 do 4. 2. 2014 prostřednictvím internetové komunikace na sociální síti Facebook, sdělil poškozené A. D. , že pokud nenaplní smlouvu, kterou vlastnoručně napsala a v níž se zavázala k pohlavnímu styku s obviněným a nebude akceptovat dobrovolné milování s ním po dobu jedné noci, tak na sociální síti a také prostřednictvím bulvárního deníku Blesk zveřejní fotografie zobrazující tuto poškozenou, jak mu provádí orální styk, a tímto jednáním jí způsobí obrovskou ostudu a naprostý úpadek morálního profilu přede všemi, přičemž dále uvedl, že je to její poslední šance si udržet čistý štít a že může být ráda za tuto šanci, kterou by ji jiný nedal. Obviněný poté stupňoval své výhrůžky, poškozenou opakovaně vyzýval, aby ihned napsala termín, kdy přijede naplnit smlouvu, žádal po ní písemné potvrzení, že se s ním bude v pátek 7. 2. 2014 v rámci smlouvy milovat zcela dobrovolně a bez nátlaku a pokud tak neučiní, může obviněný použít veškerý materiál k diskreditaci její osoby, dále jí opakovaně vyhrožoval, že už ztrácí trpělivost a pokud nedodrží smlouvu, pak zveřejní smlouvu a první tři fotografie orálního styku s ním, přičemž závěrem obviněný sdělil poškozené, že „to ustála a že tam dal fotky, které jí nemohou ublížit, ale snad jí nadělají i pozitivní reklamu“. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil nejen subjektivní stránku přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku, ale všechny zákonné znaky uvedeného přečinu, neboť úmyslně pohrůžkou jiné těžké újmy nutil poškozenou, aby něco konala. Obviněný adresoval prostřednictvím sociální sítě Facebook své výhrůžky cíleně poškozené, přičemž toto jednání neustále stupňoval a vzbudil tak v poškozené důvodnou obavu, že tyto výhrůžky následně opravdu i uskuteční, přičemž je nutné upozornit na to, že okamžikem dokonání přečinu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku je již samotná pohrůžka jiné těžké újmy prostřednictvím facebookové komunikace a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Z hlediska dokonání žalovaného trestného činu je zcela irelevantní, že obviněný umístil na sociální síti jiné fotografie, neboť v té době byl již dokonán přečin vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řízení o odvolání přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě.
Nejvyšší soud neshledal s ohledem na skutečnosti uvedené v předchozích částech odůvodnění tohoto rozhodnutí naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve druhé alternativě.
Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že dovolání obviněného J. G. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek