ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.82.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 82/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. března 2015 v Brně dovolání obviněného J. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 To 294/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 29/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 22. 4. 2014, sp. zn. 1 T 29/2014, uznal obviněného J. N. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, které podle skutkových zjištění soudu spáchal tím, že
dne 15. 12. 2013 v 15:45 hod. na silnici ..... třídy č. .... v k. o. S., řídil po předchozím požití alkoholických nápojů osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Favorit, r. z. ......, ve směru R. – S., kde s ohledem na ovlivnění alkoholem a vlivem nedodržení bezpečné vzdálenosti v místě u tunelu pod železnicí narazil zezadu do vozidla tov. zn. VW Golf, r. z. ......, které před ním ve stejném směru jízdy řídil poškozený A. P., kterému tak způsobil škodu ve výši 5581,- Kč. Obviněnému byla následně provedenou dechovou zkouškou přístrojem Dräger při prvním měření v 16:21 naměřena hodnota 1,93g/kg alkoholu v dechu a při druhém měření v 16:27 hodnota 1,86g/kg alkoholu v dechu, přičemž věděl, že mu byl mimo jiné uložen rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 9. 6. 2011, sp. zn. 1 T 72/2011, který nabyl právní moci dne 9. 11. 2011, trest zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 36 měsíců do 9. 9. 2015, a tímto jednáním porušil zejména ustanovení §5 odst. 2 písm. b), §6 odst. 8 písm. a), b) a §19 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů.
Podle §274 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku jej odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil obviněného pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti let.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 5 To 294/2014, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Karla Borkovce dovolání (označené jako odvolání) z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. d), e), a g) o. s. ř. ( správně má být ,, tr. ř“). Obviněný namítl, že jako osoba suverénního územního celku je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení v souladu s §10 odst. 1 tr. ř. a nespadá tak pod jurisdikci České republiky. Dále uvedl, že alkoholické nápoje požil až po dopravní nehodě. Soudy obou stupňů nebylo prokázáno, že by k požití alkoholu došlo před jízdou či během jízdy. Ostatně i ze způsobu jeho jízdy bylo patrno, že alkoholické nápoje nepožil, neboť jeho jízda byla přiměřená stavu vozovky, dopravní situaci i povětrnostním podmínkám a nejel ani nepřiměřenou rychlostí. Jeho jednáním tedy nebyly naplněny znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Důvod dovolání podle §265b odst. l písm. d) tr. ř. obviněný neodůvodnil.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby jeho trestní stíhání bylo zastaveno podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. ve spojení s §10 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný v něm uplatnil stejné námitky jako v řízení o odvolání, se kterými se odvolací soud řádně a v souladu se zákonem vypořádal. Obhajoba obviněného byla vyvrácena především výpověďmi svědků A. P. a V. O., kteří se vyjádřili ke způsobu chování obviněného po dopravní nehodě, resp. k tomu, v jakém stavu se obviněný nacházel ještě před tím, než nasedl do auta, když podnapilý opouštěl restaurační zařízení. Nejvyšší státní zástupce dále poukázal na to, že námitka obviněného, že je vyňat z jurisdikce orgánů činných v trestním řízení na území České republiky je zcela irelevantní, protože obviněný je občanem České republiky, jednání se dopustil na území České republiky, a proto za takové jednání odpovídá podle platných zákonů České republiky.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). K obsahu dovolání musí dovolací soud připomenout, že ustanovení §265f odst. 1 tr. ř. upravuje obligatorní obsahové náležitosti dovolání, jimiž dovolatel vymezuje obsah a rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Z povahy dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který klade zvýšené nároky především na jeho obsahové náležitosti, vyplývá zákonný požadavek, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.). Obhájce je považován za osobu znalou práva, která má zajistit dostatečně kvalifikované podání dovolání. Obhájce Mgr. Karel Borkovec však své podání označil jako odvolání a v trestní věci je opírá o ustanovení občanského soudního řádu, navíc jeden z dovolacích důvodů vůbec neodůvodnil. Tím projevil úroveň své odborné způsobilosti být obhájcem. Nejvyšší soud přesto považoval zmíněné podání podle obsahu za dovolání, které projednal a rozhodl o něm.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, byla-li porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Tímto dovolacím důvodem lze namítat, že hlavní líčení nebo veřejné zasedání bylo konáno v nepřítomnosti obviněného v rozporu se zákonem, což vedlo k tomu, že tímto postupem bylo zkráceno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 38 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný tento dovolací důvod neodůvodnil, a proto nebylo co přezkoumávat.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona nebylo přípustné, protože ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení – v závislosti na tom, kdy důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo – nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1 tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ani podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. či §314p odst. 3 písm. c) tr. ř. nebo §314r odst. 5 tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací důvod se týká jen takové nepřípustnosti trestního stíhání, která je založena na důvodech podle §11 odst. 1, 4 tr. ř. nebo podle §11a tr. ř., neboť výlučně v těchto ustanoveních trestní řád taxativně vypočítává důvody nepřípustnosti trestního stíhání.
Obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu namítl, že jako osoba suverénního územního celku je vyňat z pravomoci orgánů činných v trestním řízení v souladu s §10 odst. 1 tr. ř. a nespadá pod jurisdikci České republiky.
Podle §10 odst. 1 tr. ř. jsou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení podle trestního řádu vyňaty osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodního práva.
Nejvyšší soud nepřisvědčil této námitce obviněného. Obviněný námitku vznesl již v řízení před soudy prvního a druhého stupně, které se s ní řádně a v souladu se zákonem vypořádaly. Nejvyšší soud proto odkazuje na správné závěry soudů obou stupňů, které uvedly, že podle §4 odst. 1 tr. zákoníku se trestnost činu posuzuje podle zákona České republiky, jestliže byl spáchán na jejím území (zásada teritoriality). V této trestní věci byl skutek spáchán obviněným na území České republiky, pravomoc orgánů činných v trestním řízení je proto dána bez ohledu na státní příslušnost pachatele. Soudy obou stupňů dále správně uvedly, že v souvislosti s ustanovením §10 odst. 1 tr. ř. nemá žádnou právní relevanci ani prohlášení obviněného, že je občanem svého vlastního státu s názvem Comitis Dignitatis Pecnav, není-li takový stát subjektem mezinárodního práva, což tento subjekt není, neboť nebyl uznán žádným subjektem mezinárodního práva a nebyl uznán ani Českou republikou. Obviněný není osobu vyňatou z pravomoci orgánů činných v trestním řízení, protože nepožívá imunity podle mezinárodního práva, ani výsad podle mezinárodního práva a není ani osobou, která by požívala výsad a imunit podle zákona (§10 odst. 1 tr. ř.).
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy, a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný uplatnil v rámci tohoto dovolacího důvodu částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl především rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný namítl, že jeho jednání nelze právně kvalifikovat jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, protože alkoholické nápoje požil až po dopravní nehodě a soudy obou stupňů nebylo prokázáno, že by k požití alkoholu došlo již před jízdou či během jízdy. Námitka týkající se doby požití alkoholu je námitkou skutkovou, která nenaplňuje důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání postrádá argumentaci o tom, proč nebyly naplněny znaky přečinu maření výkonu rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Odvolací soud správně judikoval, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Právní kvalifikace skutku je správná.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného J. N. jako celek je zjevně neopodstatněné, a proto je podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. března 2015
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek