ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.863.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 863/2015-I-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 2. 9. 2015 dovolání obviněného Š. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 8 To 26/2015, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 T 13/2014 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 8 To 26/2015, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 41 T 13/2014.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2015, sp. zn. 41 T 13/2014, byl obviněný Š. N. uznán vinným pokusem zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na patnáct let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci (dvou nožů). Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody a nemajetkové újmy.
Skutek spočíval podle zjištění Městského soudu v Praze v podstatě v tom, že obviněný Š. N. dne 18. 7. 2014 kolem 15,30 hodin v P. ve stanici metra K. v době, kdy jeho schopnosti ovládnout vlastní jednání byly podstatně sníženy pro protrahovaný afekt u dekompenzované poruchy osobnosti odbrzděný prostou opilostí s obsahem alkoholu v krvi v rozpětí mezi 1,33 až 1,97 g/kg, a po předchozích dlouhotrvajících sporech, žárlivých scénách a vyhrožování zabitím fyzicky napadl v úmyslu ji usmrtit svou bývalou manželku L. N., kterou když se naklonila do okénka dveří místnosti dozorčího turniketů, střední silou chytil za krk, tahal ji rukama za šíji a hlavu v místě zátylku, čímž jí způsobil podvrtnutí krční páteře a pohmoždění čela, a poté, co se jí podařilo vysmeknout, vnikl do místnosti, vyndal z batohu nejméně jeden ze dvou kuchyňských nožů, nožem v pravé ruce zvednuté k úrovni hlavy a namířené proti poškozené se slovy „já tě zabiju, ty děvko“ se k ní přibližoval, zatímco poškozená ustoupila do zadní místnosti, kde mu v útoku na poškozenou zabránil F. F., který se na obviněného vrhl a přirazil ho k lednici, načež obviněný dvakrát bodl poškozeného F. F. do oblasti břicha, jednou ranou mu způsobil otevřené poranění břicha s krvácením do dutiny břišní, neboť nůž pronikl břišní stěnou do dutiny břišní a do levého laloku jater, a ke smrti poškozeného nedošlo jen proto, že policie přivolala rychlou záchrannou službu a poškozený byl včas operován.
O odvolání obviněného, podaném proti všem výrokům, a o odvolání státního zástupce, podaném v neprospěch obviněného proti výroku o náhradě škody, bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 8 To 26/2015. Podle §258 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen ve výroku o trestu odnětí svobody a v části výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. pak bylo nově rozhodnuto tak, že obviněnému byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku, §58 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody na dvanáct let s tím, že pro výkon tohoto trestu byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Nově bylo rozhodnuto také o náhradě škody výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř.
Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo ve vyhotovení a opisech označeno jako „usnesení“. Ve skutečnosti však bylo vyhlášeno jako „rozsudek“, jak je zřejmé z protokolu o veřejném zasedání konaném o odvolání. Proto Nejvyšší soud pokládá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze za rozsudek, a to bez ohledu na jeho chybné označení ve vyhotovení a opisech.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný především namítl, že vůči poškozené L. N. se nedopustil žádného jednání, které by bylo způsobilé jí přivodit smrt, neboť jí sice vyhrožoval nožem, ale nepokusil se ji skutečně napadnout, a neměl úmysl ji usmrtit. Dále namítl, že neměl úmysl usmrtit poškozeného F. F., že o takovém úmyslu nesvědčí ani charakter zranění poškozeného a že po činu naopak poškozeného na místě byť jen laicky ošetřoval. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný vytkl, že Vrchní soud v Praze nerozhodl o jeho odvolání, pokud bylo podáno proti výroku o vině a proti výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a aby přikázal Vrchnímu soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání vyjádřila tak, že ho pokládá za důvodné v části opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud bylo zaměřeno proti závěru soudů, že obviněný měl úmysl usmrtit poškozenou L. N. Tento závěr státní zástupkyně označila za nepodložený, neboť posuzované jednání obviněného se nerozvinulo do takového stádia, aby bylo zřejmé, co zamýšlí udělat a jak chce poškozené ublížit, a provedené důkazy jinak o úmyslu obviněného usmrtit poškozenou dostatečně jasně nesvědčí. Naproti tomu se ztotožnila se závěrem soudů o úmyslu obviněného usmrtit poškozeného F. F. Konstatovala, že nebyl prokázán úmysl obviněného usmrtit dvě osoby, a tím zpochybnila právní posouzení skutku podle §140 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. K té části dovolání, která se opírala o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., státní zástupkyně uvedla, že je bez jakéhokoli opodstatnění, neboť Vrchní soud v Praze rozhodl o odvolání obviněného způsobem, kdy v jeho rozhodnutí žádný výrok nechybí ani není neúplný. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné v části, v níž byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Zločinu vraždy podle §140 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí, spáchá-li uvedený čin na dvou nebo více osobách. Pokus je podle §21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
Z citovaných ustanovení vyplývá, že k trestnosti pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku se z hlediska subjektivní stránky vyžaduje úmyslné zavinění.
Trestný čin je podle §15 odst. 1 tr. zákoníku spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn.
Podstatou úmyslu je vnitřní psychický vztah pachatele k činu. Tento vztah má složku vědomostní a složku volní. Autentickým pramenem poznání vnitřního psychického vztahu pachatele k činu je především jeho výpověď v procesním postavení obviněného. Pokud pachatel popírá úmysl, je třeba zhodnotit objektivně zjištěné okolnosti a posoudit je z toho hlediska, zda z nich – bez ohledu na tvrzení obviněného – vyplývá naplnění znaků některé z forem úmyslného zavinění podle §15 odst. 1 písm. a) nebo b) tr. zákoníku.
V posuzovaném případě obviněný popíral úmysl usmrtit jak poškozenou L. N., tak poškozeného F. F.
Ze zjištění týkajících se způsobu a okolností útoku proti poškozené L. N. nelze přesvědčivě dovodit úmysl obviněného usmrtit tuto poškozenou.
Především nemůže obstát konstrukce výroku o vině, podle něhož obviněný „v úmyslu usmrtit“ poškozenou, která se vyklonila z okénka ve dveřích do místnosti dozorčího turniketů, se slovy „pojď sem“ střední silou chytil poškozenou za krk a tahal ji rukama za šíji a hlavu v místě zátylku. Tato část jednání obviněného vedla k tomu, že poškozená utrpěla podvrtnutí krční páteře a pohmoždění hlavy v oblasti čela, ale objektivně jí z tohoto jednání nehrozila smrt. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze (str. 26-27) ostatně vyplývá, že tento soud považoval za mechanismus, z něhož poškozené hrozil smrtelný následek, nikoli tahání poškozené za hlavu, ale až následný útok s použitím nože. Za tohoto stavu nepřicházelo v úvahu posoudit tahání poškozené za hlavu jako součást jednání bezprostředně směřujícího k usmrcení poškozené, kterého se obviněný dopustil v úmyslu usmrtit ji. Tímto jednáním obviněný znaky pokusu zločinu vraždy nemohl naplnit.
Podle soudů byla další fáze jednání obviněného proti poškozené L. N. nesena úmyslem usmrtit poškozenou proto, že obviněný použil k útoku nože, který svým charakterem a velikostí byl způsobilý přivodit smrtelný následek, a jednak proto, že obviněný provázel své jednání slovním výrokem „já tě zabiju, ty děvko“. Je však třeba uznat, že situace, kdy obviněný podle zjištění soudů držel nůž v ruce zvednuté k úrovni hlavy (míněno své vlastní hlavy) a namířené proti poškozené, se vyznačovala poměrně výrazným fyzickým odstupem mezi obviněným a poškozenou, která navíc před poškozeným ustupovala směrem do sousední místnosti, jak o tom svědčí zejména fotodokumentace pořízená při rekonstrukci a zachycená na fotografiích č. 34, 35 (viz č. l. 334 spisového svazku II). V dalším jednání proti poškozené obviněnému zabránil F. F., přičemž jeho zásah přišel v situaci, kdy se jednání obviněného nerozvinulo do takového stadia, aby z něho bylo bez pochybností zřejmé, že není pouhým vyhrožováním a že skutečně směřuje k zasazení nějaké rány či ran a k usmrcení poškozené. Nelze pominout, že v poměru mezi obviněným a poškozenou šlo o vztah bývalých životních partnerů, že obviněný usiloval o nějakou formu obnovení či udržování tohoto vztahu a že v době předcházející posuzovanému činu opakovaně poškozené a jejím rodinným příslušníkům slovně vyhrožoval, ale ve skutečnosti nikdy nikoho z nich fyzicky nenapadl. To ve spojení s okolností, že obviněný byl v kritickou dobu ve stavu protrahovaného afektu a lehké až střední opilosti, reálně připouští i úsudek, že obviněnému šlo jen o zastrašení poškozené bez úmyslu ji usmrtit a že jeho slovní projev nevyjadřoval skutečný úmysl. Je možné dodat, že podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie obviněný vůči poškozené sledoval primárně pouze cíl udělat jí tzv. výstup, ostudu a ventilovat tím svůj vztek podnícený vztahem poškozené k jinému muži. Ze zjištěných okolností tedy úmysl obviněného usmrtit poškozenou nevyplývá bez pochybností, které připouštějí verzi, že úmyslem obviněného bylo pouze zastrašit poškozenou slovní výhrůžkou provázenou manipulací s nožem. Nejvyšší soud nemíní bagatelizovat obavu poškozené o život a opodstatněnost zásahu F. F. na její obranu, ale v souladu s objektivně zjištěnými okolnostmi musí konstatovat, že stádium, do kterého dospělo jednání obviněného, neumožňuje jednoznačný závěr o tom, že jeho úmyslem bylo usmrtit poškozenou.
Naproti tomu nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že jednání obviněného proti poškozenému F. F. bylo vedeno úmyslem ho usmrtit. Negativní vztah obviněného k poškozenému primárně vyplýval z toho, že bývalá manželka obviněného udržovala s poškozeným jako svým spolupracovníkem intimní poměr. Za dané situace byl negativní vztah obviněného k poškozenému vystupňován tím, že poškozený razantním zákrokem zabránil obviněnému v dalším jednání proti L. N. Obviněný bodl poškozeného do břicha. Nešlo jen o nějaký mimovolný, náhodný či nechtěný zásah, ale o cílený útok, jak o tom svědčí již okolnost, že obviněný zasadil poškozenému dva bodné údery do oblasti břicha. Velikost nože, délka a šířka jeho ostří (buď kuchyňský nůž o délce 24 cm s délkou ostří 12,5 cm a šířkou ostří 3 cm, anebo kuchyňský nůž o délce 25 cm s délkou ostří 14 cm a šířkou ostří 2,5 cm) umožňovaly při vynaložení odpovídající síly bodného úderu proniknutí do těla poškozeného v míře, z níž vyplývalo reálné ohrožení jeho života. K tomu ostatně ve skutečnosti také došlo, neboť nůž při jednom z úderů a vniknutí do těla poškozeného proťal břišní stěnu, pronikl do břišní dutiny a do levého laloku jater. I když se takto způsobené zranění navenek jevilo jako nepříliš výrazné, jeho účinky spočívající v krvácení do dutiny břišní bezprostředně ohrožovaly život poškozeného, který byl zachráněn jen včasným a kvalifikovaným lékařským zákrokem spočívajícím v okamžité operaci. Hloubka proniknutí nože do těla poškozeného v místech uložení životně důležitých orgánů spolu s uvedenou charakteristikou nože použitého k útoku jasně svědčí o takové síle bodného úderu, při které obviněný nejen věděl, že může způsobit smrtelný následek, ale také byl srozuměn s jeho způsobením. Při takto zaměřeném a intenzivním útoku je obvyklé, že poškozený utrpí zranění, které může vést k jeho smrti. Ze subjektivního hlediska obviněného bylo snadno předvídatelné, že poškozený může při posuzovaném bodnutí do břicha utrpět smrtelné zranění. Zjištěné okolnosti týkající se bodnutí poškozeného F. F. tedy umožňují učinit závěr, ke kterému došly oba soudy, totiž že ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku tu byl úmysl obviněného podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Námitky obviněného proti tomuto závěru soudů jsou evidentně bez opodstatnění.
Z toho ovšem vyplývá, že skutek vykazuje znaky pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 1 tr. zákoníku, nikoli však podle §140 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Právní posouzení skutku uvedené v rozsudku Městského soudu v Praze a akceptované v napadeném rozsudku Vrchního soudu v Praze je tudíž nesprávné ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zrušil jak napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze, tak rozsudek Městského soudu v Praze jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V napadeném rozsudku žádný výrok nechybí ani není neúplný, jak to má na mysli ustanovení §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Z napadeného rozsudku vyplývá, že Vrchní soud v Praze rozhodl z podnětu odvolání obviněného a z podnětu odvolání státního zástupce. Přitom z podnětu odvolání obviněného změnil výrok o trestu a z podnětu odvolání státního zástupce změnil výrok o náhradě škody. Pokud Vrchní soud v Praze při změně výroku o trestu ponechal výrok o vině nedotčen, aniž zvláštním výrokem výslovně rozhodl o té části odvolání obviněného, která směřovala proti výroku o vině, postupoval v souladu s trestním řádem. Rozhodování odvolacího soudu je ovládáno zásadou, že má-li zamítnout odvolání pro nedůvodnost (§256 tr. ř.), musí ho zamítnout jen jako celek, a nikoli zčásti. S tím koresponduje postup odvolacího soudu při zrušení oddělitelné části rozsudku (§258 odst. 2 tr. ř.). Dojde-li z podnětu odvolání ke zrušení oddělitelné části rozsudku, pak ta část rozsudku, která zůstala rozhodnutím odvolacího soudu nedotčena, nabývá právní moci, přičemž již nepřichází v úvahu, aby odvolání bylo zamítnuto „ve zbytku“, tj. v části směřující proti nedotčeným výrokům. Zamítnutí části odvolání nepřichází v úvahu ani tehdy, když odvolací soud po zrušení části rozsudku sám nově ve věci rozhodne, přičemž do nového rozhodnutí pojme některý výrok obsahově totožný s rozsudkem soudu prvního stupně (v dané věci výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody). Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze je v souladu s uvedenými zásadami. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. září 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu