ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.875.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 875/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 8. 2015 o dovolání, které podal obviněný T. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 7 To 74/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku – Místku pod sp. zn. 1 T 3/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. B. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2015, sp. zn. 7 To 74/2015, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 4. 2. 2015, sp. zn. 1 T 3/2015. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem odsuzujícího rozsudku, a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek, který by měl povahu nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného zákonného dovolacího důvodu za podmínky, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že „právním posouzením skutku“ se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o právní posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tak možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy, zatímco skutkové námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při jejich provádění, v jakém rozsahu je provedly apod., nejsou dovolacím důvodem. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (tj. jiné, než je právní posouzení skutku), jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný byl odsouzen pro pokus zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku – Místku, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 6. 11. 2014 kolem 17,00 hodin ve F. – M., B. ul., na travnatém pozemku v parku v úmyslu vykonat s poškozenou O. D. soulož nebo jiný pohlavní styk srovnatelný se souloží tuto nečekaně povalil na zem, snažil se jí svléknout kalhoty, tomu se poškozená bránila, proto ji opakovaně udeřil do obličeje, načež poškozená zůstala pasivně ležet na zádech, obviněný jí stáhl boty a kalhoty, sám si stáhl kalhoty a spodní prádlo, avšak byl vyrušen další osobou, která ho okřikla, a proto od dalšího jednání upustil. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný způsobil poškozené zlomeninu nosních kůstek, krevní podlitiny na dolním víčku levého oka, levé tváři, kořeni nosu, horním rtu, bradě, centrální části krku a v přilehlé krajině hrudníku.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutek nevykazoval znaky pokusu zločinu znásilnění podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách, jimiž zpochybňoval uvedená skutková zjištění. Tyto námitky se odvíjely od jeho tvrzení, že šlo o soulož, na které se s poškozenou dohodl a která byla ze strany poškozené dobrovolná. Podle obviněného poškozená souhlasila se souloží z toho důvodu, že jí slíbil požadovanou peněžní půjčku. Obviněný soudům vytkl nesprávnost hodnocení důkazů, pokud neuvěřily jeho obhajobě a vzaly za podklad svých zjištění svědeckou výpověď poškozené. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a tím se míjejí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu z hlediska svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Frýdku – Místku, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce souhlasu poškozené se souloží zamýšlenou obviněným. Skutková zjištění soudů mají evidentní oporu ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, konkrétně a bez podstatnějších rozporů popsala okolnosti, za nichž se na místě ocitla spolu s obviněným, způsob napadení ze strany obviněného a svou obranu, přičemž jednoznačně vyloučila, že by souhlasila se souloží a že by se na ní s obviněným dohodla v souvislosti s peněžní půjčkou, o kterou jinak obviněného žádala. Svědecká výpověď poškozené je podporována výpověďmi svědkyň H. K., E. V., M. K. a M. Č., které se v rozhodnou dobu pohybovaly v blízkosti místa činu a každá z nich z určitého hlediska a po určitou dobu sledovala průběh incidentu. V této spojitosti je třeba poznamenat jednak to, že svědkyně E. V. viděla, jak obviněný dal poškozené facku, a jednak to, že když se svědkyně H. K. snažila zjistit, co se děje a vyzvala obviněného, ať nechá poškozenou na pokoji nebo zavolá policii, poškozená ji požádala, aby policii zavolala. To evidentně svědčí o tom, že soulož, kterou obviněný svým jednáním sledoval, nebyla ze strany poškozené dobrovolná. Jinak není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. V tomto rámci soudy přijatelně překlenuly i odlišnosti, které se objevily ve výpovědích svědkyň a které vyplynuly z toho, že každá vnímala průběh incidentu jen po určitou část a z různých míst. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolaní obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu