ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.895.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 895/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 7. 2015 o dovolání obviněného P. T. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 5 To 247/2014, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 105/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. T. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 8. 2014, sp. zn. 5 To 247/2014, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2014, sp. zn. 5 T 105/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že byl odsouzen na podkladě skutkových zjištění, která jsou výsledkem nesprávné interpretace důkazů. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a že není nějakým „dalším odvoláním“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že se jedná o posouzení skutku, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Pokud je dovolacím důvodem „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, tj. jiné než právní posouzení skutku, jde rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti zjištěné soudy. Mimo dovolací důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Znovu je třeba zdůraznit povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný byl odsouzen pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně, která v napadeném usnesení akceptoval také Krajský soud v Brně, spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. T. dne 28. 4. 2014 kolem 19:10 hodin v B. z ulice Š. po ulici T. , kde byl kontrolován a zadržen hlídkou Policie České republiky, řídil motorové dodávkové vozidlo zn. Citroën Jumper Y registrační značky ........, ačkoli mu byl ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 99 T 94/2012, trestním příkazem, který nabyl právní moci dne 2. 8. 2012, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let.
Obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedeným skutkem nenaplnil znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na námitkách, které se odvíjely od jeho tvrzení, že vozidlo neřídil a že ho řídil jeho bratranec O. T. Tyto námitky byly zaměřeny proti zjištění soudů, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem trestného činu. Jde ovšem o námitky, které pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor se vyznačuje zejména tím, že mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy není obsahová spojitost, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V případě extrémního rozporu skutkových zjištění soudů s důkazy je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Brně, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají náležitý podklad v provedených důkazech, což se týká i otázky totožnosti obviněného s řidičem vozidla. Zjištění, že obviněný je osobou, která vozidlo řídila, má odpovídající obsahové zakotvení ve svědeckých výpovědích obou policistů, kteří tvořili hlídku Policie České republiky, znají obviněného, viděli ho na místě řidiče a bez pochybností ho poznali. Oba svědkové potvrdili, že si obviněného na místě řidiče všimli za okolností, kdy jeho vozidlo stálo na křižovatce v protisměru, sami toto vozidlo míjeli se svým vozidlem, viděli obviněného přes čelní sklo jeho vozidla ze vzdálenosti asi dvou metrů a vyloučili jeho záměnu s jinou osobou. Z výpovědí obou svědků vyplývá, že ke kontrole vozidla obviněného přikročili s určitým časovým odstupem, který vyplýval z toho, že nejprve museli projet křižovatku, otočit se do směru jízdy vozidla obviněného a dojet ho. Zjištění totožnosti řidiče bylo zkomplikováno tím, že v době, kdy policisté přikročili ke kontrole vozidla, za jeho volantem seděl bratranec obviněného O. T. a obviněný byl na místě spolujezdce, což policisté vyhodnotili tak, že obviněný a jeho bratranec si mezitím přesedli. Policisté si ovšem byli zcela jisti totožností obviněného jako řidiče v době, kdy jeho vozidlo předtím viděli na křižovatce, a výslovně vyloučili možnost záměny, neboť obviněný měl na sobě světlé oblečení, zatímco jeho bratranec měl tmavé oblečení. Vezme-li se v úvahu časová prodleva mezi dobou, kdy policisté zaznamenali vozidlo obviněného na křižovatce, a dobou, kdy následně přikročili ke kontrole vozidla a jeho řidiče, byla tu reálná možnost k tomu, aby si obviněný a jeho bratranec přesedli a aby se dodatečně při policejní kontrole objevil bratranec obviněného na místě řidiče. Pro úplnost je třeba poznamenat, že O. T. jako svědek odepřel výpověď (§100 odst. 2 tr. ř.), takže mezi důkazy není jeho výpověď. Nicméně jednoznačné svědecké výpovědi policistů, o jejichž věrohodnosti nevznikly žádné důvodné pochybnosti, jsou přijatelným podkladem zjištění, že vozidlo řídil obviněný. To, že obviněný nesouhlasí s tímto zjištěním a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Vzhledem k značnému časovému odstupu od vyhlášení napadeného usnesení pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se také k průběhu a délce dovolacího řízení. Obviněnému bylo napadené usnesení doručeno dne 2. 4. 2015, dovolací lhůta mu tím pádem uplynula dne 2. 6. 2015 a teprve poté byla věc předložena Nejvyššímu soudu. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu