ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.920.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 920/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. srpna 2015 v Brně dovolání obviněného M. B. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 86/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 1 T 150/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 1 T 150/2014, uznal obviněného M. B. (dále zpravidla jen „obviněný“) vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, který spáchal podle skutkových zjištění soudu tím, že
dne 14. 3. 2012 ve V., okr. Ú. n. O., jako fyzická osoba M. B. uzavřel s H. S. smlouvu o půjčce na částku 700 000 Kč účelově vázanou na koupi nemovitosti čp. … v katastrálním území V. pro svoji osobu, ačkoliv věděl, že nemovitost bude zakoupena společností Free Real Invest, a. s., v níž je předsedou představenstva a přesto, že si byl vědom svých dalších existujících finančních závazků vyplývajících zejména z hypotečních, ale i jiných úvěrů, které byl povinen pravidelně splácet, se zavázal zapůjčenou finanční částku s úrokem v částce 10 000 Kč vrátit do tří měsíců od poskytnutí půjčky se smluvní zárukou, že pokud nebude moci splatit řádně dlužnou částku, nemovitost prodá a dluh splatí, ačkoliv věděl, že jako fyzická osoba s nemovitostí nebude moci disponovat. Částku ve výši 700 000 Kč ve lhůtě splatnosti (tj. do 14. 6. 2012) nevrátil ani přes opakované urgence H. S., které zaslal dne 27. 9. 2012 pouze částku 20 000 Kč. Poškozená následně dne 8. 11. 2012 svoji pohledávku vůči M. B. z této půjčky postoupila společnosti PEVINA s. r. o., se sídlem Praha 4 - Kamýk, Smotlachova 583, IČ : 27471977.
Podle §209 odst. 4 tr. zákoníku obviněného odsoudil k výkonu trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců. Podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu tří let. Podle §101 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložil zabrání věci, a to nemovitosti – rodinného domu čp. … na parcele st. … a parcely st. … zapsané na LV č. … pro katastrální území V. vedeném u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, pracoviště Ústí nad Orlicí.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 86/2015, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného podané proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ladislava Hostýnka včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu namítl extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a provedenými důkazy. Poukázal na to, že skutková věta výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu neodpovídá právní kvalifikaci jeho jednání a ani nereflektuje podstatné skutečnosti zjištěné v rámci dokazování. Zdůraznil, že v červenci 2012 uzavřel se společností Česká spořitelna, a. s., smlouvu o hypotečním úvěru č. …, na základě které mu byl poskytnut úvěr na koupi areálu v Z. s tím, že jako podmínka čerpání úvěru bylo stanoveno, že část kupní ceny ve výši 650 000 Kč bude zaplacena z jeho vlastních zdrojů, což učinil krátce poté, co nastala splatnost půjčky od poškozené. Podle jeho názoru tedy v době splatnosti půjčky měl volné finanční prostředky, které však nevrátil poškozené na základě dohody s ní, použil je proto jako investici do dalšího podnikání a nemohl z těchto důvodů naplnit subjektivní stránku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Poukázal na to, že ze skutečnosti, že si byl vědom svých dalších existujících závazků nelze dovodit, že by uvedl někoho jiného v omyl. Soudy obou stupňů se nezabývaly příčinnou souvislostí mezi jeho jednáním a způsobeným následkem jako jedním z obligatorních znaků objektivní stránky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 14 To 86/2015, a rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 20. 1. 2015, sp. zn. 1 T 150/2014 a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce se nevyjádřil k dovolání obviněného.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, který zjistily soudy. V dovolání proti odsuzujícímu rozsudku lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Obviněný vznesl v dovolání částečně skutkové námitky. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování, způsob hodnocení důkazů, jakož i skutková zjištění učiněná soudy, jimiž je dovolací soud zásadně vázán. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Obviněný tak sice formálně opřel dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou podřaditelné pod tento dovolací důvod.
Dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkoumání v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Obviněný právně relevantně namítl, že nebyla naplněna subjektivní a objektivní stránka zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Podle §209 odst. 1 tr. zákoníku kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku pachatel bude potrestán odnětím svobody na dvě léta až osm let, způsobí-li takovým činem značnou škodu.
Podle §138 odst. 1 tr. zákoníku se škodou nikoli nepatrnou rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč, škodou nikoli malou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 25 000 Kč, větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč a škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující nejméně částky 5 000 000 Kč.
Nejvyšší soud nepřisvědčil námitce obviněného. Vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného v průběhu trestního stíhání obviněného, který je vyjádřen ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu. Z výsledků provedeného dokazování vyplývá, že obviněný dne 14. 3. 2012 uzavřel s poškozenou H. S. smlouvu o půjčce na částku 700 000 Kč účelově vázanou na koupi nemovitosti čp. … v katastrálním území V., ačkoliv již v době uzavření této smlouvy si byl vědom svých dalších existujících finančních závazků vyplývajících zejména z hypotečních, ale i jiných úvěrů, které byl povinen pravidelně splácet, s tím, že poškozené vrátí tyto finanční prostředky do tří měsíců s úrokem 10 000 Kč a se smluvní zárukou, že pokud nebude moci splatit řádně dlužnou částku, tak nemovitost prodá a dluh splatí, přičemž věděl, že jako fyzická osoba nebude moci s nemovitostí disponovat, neboť uvedená nemovitost bude zakoupena společností Free Real Invest, a. s., v níž je předsedou představenstva. Finanční částku ve výši 700 000 Kč ve lhůtě splatnosti (tj. do dne 14. 6. 2012) poškozené nevrátil, poté jí dne 27. 9. 2012 uhradil pouze částku 20 000 Kč. Z takto vymezeného skutku je zřejmé, že obviněný svým jednáním naplnil subjektivní i objektivní stránku zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku.
Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že k naplnění zákonných znaků subjektivní stránky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku se v tomto případě vyžaduje, aby bylo prokázáno, že pachatel již v době půjčení peněz jednal v úmyslu tyto peníze vůbec nevrátit nebo nevrátit je ve smluvené lhůtě, nebo jednal alespoň s vědomím, že peníze ve smluvené lhůtě nebude moci vrátit, a že tím uvádí věřitele v omyl, aby se ke škodě jeho majetku obohatil (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 1967, sp. zn. 3 Tz 4/1967). Provedeným dokazováním bylo v této trestní věci zjištěno, že obviněný byl v době uzavření smlouvy o půjčce s poškozenou (tj. v březnu 2012) zavázán k pravidelným měsíčním splátkám osmi úvěrů v celkové výši 61 836 Kč, a poté, co si v červenci 2012 sjednal další úvěr u společnosti Česká spořitelna, a. s., na koupi areálu v Z., byl povinen na splácení všech svých úvěrů hradit částku 81 980 Kč měsíčně, přičemž jeho celkové příjmy za rok 2011 z podnikatelské činnosti činily 973 264 Kč, za rok 2012 se jednalo o 826 231 Kč. Pokud obviněný zdůrazňoval, že mu společnost Česká spořitelna, a. s., v červenci 2012 poskytla úvěr ve výši 2 700 000 Kč, tedy kladně posoudila jeho schopnost splácet měsíčně dalších 20 590 Kč, nemění to nic na závěru, že obviněný nemohl vzhledem ke svým příjmům a výdajům v době uzavření smlouvy o půjčce s poškozenou reálně očekávat, že bude schopen ve sjednané lhůtě splatit celý dluh poškozené. Obviněný totiž mohl být z pohledu společnosti Česká spořitelna, a. s., uznán schopným splácet dalších 20 590 Kč měsíčně, nicméně situace ve vztahu ke smlouvě o půjčce uzavřené s poškozenou je zcela jiná, neboť obviněný se v případě této smlouvy zavázal během tří měsíců splatit částku 700 000 Kč, tedy zhruba 230 000 Kč měsíčně, přičemž jeho příjmy z podnikatelské činnosti vyplývající z jednotlivých daňových přiznání za roky 2011 a 2012 se zohledněním nutných výdajů na měsíční splátky úvěrů obviněného neumožňovaly obviněnému získat volné finanční prostředky v objemu 700 000 Kč v krátké tříměsíční době. Postupné splácení úvěru ve výši 20 590 Kč měsíčně je totiž zcela jiná situace než vrácení většího objemu finančních prostředků ve výši 700 000 Kč v průběhu pouhých tří měsíců. Pokud obviněný opakovaně namítl, že v době splatnosti půjčky měl k dispozici volné finanční prostředky, které však nepoužil na vrácení peněz poškozené, ale jako investici do svého dalšího podnikání, je otázkou, proč tak učinil a nakupoval s pomocí úvěru další nemovitosti a neupřednostnil úhradu splatné pohledávky poškozené. Soudy obou stupňů správně neuvěřily obhajobě obviněného, že tak učinil po dohodě s poškozenou, neboť ta to ve své výpovědi vyloučila.
Nejvyšší soud dále upozorňuje na to, že obviněný se jako fyzická osoba v písemné smlouvě o půjčce uzavřené s poškozenou zavázal, že pokud nebude moci řádně splatit dlužnou částku, tak nemovitost prodá a dluh splatí. Tomuto závazku však jako fyzická osoba nemohl dostát. Z kupní smlouvy ze dne 24. 3. 2012 týkající se nemovitosti čp. … ve V. vyplývá, že kupujícím této nemovitosti byla společnost Free Real Invest, a. s. Z výpisu z obchodního rejstříku této společnosti pak bylo zjištěno, že jménem této společnosti jedná představenstvo, přičemž za představenstvo jedná navenek její předseda samostatně. Z uvedeného je zřejmé, že předseda představenstva netvoří sám o sobě vůli společnosti, ale tuto vůli vytváří celé představenstvo, které bylo v té době tvořeno kromě předsedy ještě místopředsedou a jedním členem představenstva. Závazek, který na sebe obviněný M. B. jako fyzická osoba smluvně převzal, tedy nemohl nikdy splnit.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že v řízení bylo bez důvodných pochybností prokázáno, že obviněný zcela zjevně upřednostňoval své další aktivity před povinností vrátit poškozené její finanční prostředky. Přestože se zavázal vrátit tyto prostředky do tří měsíců od uzavření smlouvy o půjčce, ve stejné době již jednal o koupi areálu v Z., na který mu byl poskytnut úvěr, a kromě toho přislíbil svědku A. K., od kterého objekt kupoval, že mu vyplatí ještě tzv. bokem další finanční částku ve výši 1 500 000 Kč. Koupě a provozování tohoto areálu tedy byla pro obviněného prioritou, což by samo o sobě jeho trestněprávní odpovědnost nezakládalo, pokud by však sjednaný závazek s poškozenou řádně splnil, k čemuž nedošlo. Obviněný totiž neměl snahu vrátit poškozené její finanční prostředky ani po lhůtě splatnosti, neboť místo vrácení těchto finančních prostředků poškozené obviněný nakoupil v období od listopadu do prosince 2012 pro potřeby svědka J. K. zařízení na provozování diskoték v hodnotě 525 000 Kč. Obviněný nepoužil ani k částečné úhradě dluhu vůči poškozené finanční prostředky získané z pronájmu restaurace ve V. od svědkyň Z. B. a E. Š., a ani poté, co došlo k požáru v areálu v Z. a ze strany České podnikatelské pojišťovny, a. s., bylo obviněnému vyplaceno pojistné ve výši 500 000 Kč, které nebylo nijak účelově vázáno, tak obviněný ani z těchto finančních prostředků neuhradil svůj dluh vůči poškozené.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, neboť při uzavření smlouvy o půjčce s poškozenou jednal s vědomím, že tyto půjčené peníze ve lhůtě splatnosti nebude schopen vrátit, a tím uvedl poškozenou v omyl a ke škodě jejího majetku se obohatil, přičemž takto způsobil značnou škodu. Právní kvalifikace skutku je proto správná.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného M. B. je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání obviněného rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu