ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.930.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 930/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 8. 2015 o dovolání obviněného V. V. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 31 To 128/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 214/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. V. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 31 To 128/2015, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 12. 2014, sp. zn. 3 T 214/2014. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem skutku, pro který byl odsouzen. Vytkl, že pro toto zjištění nebyl v důkazech žádný podklad a že toto zjištění bylo učiněno v rozporu se základními zásadami trestního řízení, a to zásadou ústnosti a zásadou bezprostřednosti. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci nějakého „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním a k hodnocení důkazů. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci deklarovaného zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Právním posouzením skutku se podle citovaného ustanovení rozumí jeho hmotně právní posouzení, které záleží v aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo dovolací důvod jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a zásadně nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů. Pokud je dovolacím důvodem jiné nesprávné hmotně právní posouzení (tj. jiné než právní posouzení skutku), jedná se rovněž o aplikaci norem hmotného práva na skutkové okolnosti, které zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Obviněný V. V. byl odsouzen pro zločin vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečin výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Liberci, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, spočíval v podstatě v tom, že obviněný v M., F. ul., okr. L., dne 22. 9. 2013 kolem 16:20 hodin před domem čp. ... společně s další osobou a s motivem odradit poškozeného M. R. od pobytu na území města ho chytil, dvakrát ho strhl k zemi, kopl ho a poté, co spolupachatel udeřil poškozeného dřevěnou latí do úst a do ruky, kterou si poškozený kryl hlavu, a co se poškozený začal zvedat ze země, obviněný přistoupil k poškozenému, přičemž mu říkal, že se v M. nemá ukazovat a že je to pro něj zakázaná zóna. Tímto jednáním obviněný a jeho spolupachatel způsobili poškozenému zranění specifikované ve výroku o vině a omezující poškozeného v obvyklém způsobu života po dobu nejméně deseti dnů.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedeným skutkem nebyly naplněny znaky zločinu vydírání podle §175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na námitkách směřujících proti zjištění, že je osobou totožnou s jedním ze spolupachatelů, kteří napadli poškozeného, a proti tomu, jakým hodnocením důkazů soudy k uvedenému zjištění došly. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Lze uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soud má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Liberci, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného V. V. s osobou jednoho ze spolupachatelů, kteří napadli poškozeného. V tomto ohledu mají zjištění soudů odpovídající obsahovou oporu ve svědecké výpovědi poškozeného z přípravného řízení (viz protokol o výslechu svědka M. R. ze dne 23. 7. 2014). Poškozený v této svědecké výpovědi jednoznačně označil oba pachatele, kteří ho napadli, a to nejen jmény, ale i přezdívkami, přičemž vysvětlil, že oba zná od dětství, byť se s nimi jinak blíže nestýká, a za jednoho z pachatelů výslovně označil právě obviněného V. V., podrobně a konkrétně popsal jeho jednání a uvedl, že útočníci ho napadli se slovy vyjadřujícími podezření, že poškozený v M. vykrádá byty. V rozporu s touto výpovědí poškozený jako svědek v hlavním líčení uvedl, že neví, kdo ho napadl. Na tuto změnu svědecké výpovědi poškozeného reagoval Okresní soud v Liberci tím, že podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. přečetl protokol o výslechu svědka z přípravného řízení. V odůvodnění rozsudku pak Okresní soud v Liberci přijatelně vysvětlil, proč považuje svědeckou výpověď poškozeného z přípravného řízení za pravdivou, proč je svědecká výpověď poškozeného v hlavním líčení nevěrohodná a proč vzal svědeckou výpověď poškozeného z přípravného řízení za podklad skutkových zjištění i v otázce totožnosti obviněného s osobou jednoho ze spolupachatelů napadení. Ke shodným závěrům při hodnocení obou svědeckých výpovědí poškozeného dospěl i Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v odůvodnění napadeného usnesení. Obhajobu obviněného založenou na tvrzení, že s napadením poškozeného nemá nic společného, oba soudy při nedostatku jiných usvědčujících důkazů považovaly za vyvrácenou právě svědeckou výpovědí poškozeného z přípravného řízení. Své hodnotící úvahy soudy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Za tohoto stavu neměl Nejvyšší soud žádný důvod k tomu, aby do skutkových zjištění soudů jakkoli zasahoval.
Obviněnému nelze přisvědčit v námitkách, že popsaným postupem byly porušeny základní zásady trestního řízení. Zásada ústnosti (§2 odst. 11 tr. ř.) byla dodržena tím, že policejní orgán v přípravném řízení poškozeného jako svědka vyslechl. Zásada bezprostřednosti (§2 odst. 12 tr. ř.) byla dodržena tím, že Okresní soud v Liberci v hlavním líčení provedl důkaz svědeckou výpovědí poškozeného postupem, při kterém podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. přečetl protokol o výslechu svědka z přípravného řízení. Uvedené základní zásady trestního řízení nebyly porušeny, protože poznatky o napadení včetně identifikace obviněného jako jednoho z pachatelů poškozený prezentoval v přípravném řízení při výslechu, při kterém ho policejní orgán jako svědka osobně vyslýchal (zásada ústnosti), a protože skutková zjištění o identitě obviněného s osobou jednoho z pachatelů soudy čerpaly z důkazu, který byl v hlavním líčení proveden přečtením protokolu o výslechu svědka z přípravného řízení (zásada bezprostřednosti). K tomu je třeba dodat, že v přípravném řízení byl poškozený jako svědek vyslechnut při výslechu, o jehož konání byl obhájce obviněného policejním orgánem předem vyrozuměn, přičemž obhájce vzal toto vyrozumění na vědomí, ale k výslechu svědka se nedostavil. Výslech poškozeného jako svědka byl tedy proveden za okolností, z nichž vyplývá dodržení podmínek kontradiktornosti řízení jako jednoho ze stěžejních atributů spravedlivého procesu.
To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. srpna 2015
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu