ECLI:CZ:NS:2015:7.TDO.942.2015.1
sp. zn. 7 Tdo 942/2015-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 26. srpna 2015 v Brně dovolání nejvyššího státního zástupce, které podal ve prospěch i v neprospěch obviněné N. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 6 To 470/2014, který rozhodl jako soud stížnostní v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 T 4/2014, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 4 T 4/2014, soud podle §307 odst. 1 tr. ř. za použití §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. ve spojení s §188 odst. 1 písm. f) tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání obviněné N. K. pro skutek, kterého se měla dopustit tím, že
v době od 6. 8. 2013 do 10. 9. 2013, tj. 35 dnů na adrese Ú. n. L. , J. v přízemním bytě č. ... neoprávněně odebírala neměřenou elektrickou energii, čímž společnosti ČEZ Distribuce, a. s., IČ 24729035, způsobila škodu na odebrané elektrické energii ve výši nejméně 7.290 Kč a ze strany poškozené společnosti musely být vynaloženy náklady spojené se zjišťováním a odstraněním neoprávněného odběru ve výši 3.242 Kč .
Podle §307 odst. 3 věty prvé tr. ř. stanovil zkušební dobu 18 měsíců. Podle §307 odst. 4 tr. ř. obviněné uložil, aby v průběhu zkušební doby nahradila škodu.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, kterou odůvodnil tím, že nejsou splněny zákonem stanovené podmínky pro použití §307 odst. 1 tr. ř., neboť obviněná byla v minulosti čtyřikrát soudně trestána, a to přestože k žádnému z těchto odsouzení nelze přihlížet. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 6 To 470/2014, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost státního zástupce jako nedůvodnou.
Proti tomuto usnesení podal nejvyšší státní zástupce dovolání ve prospěch i v neprospěch obviněné N. K. , a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) alinea druhá tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. f) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívající v neúplnosti výroku usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 4 T 4/2014.
V dovolání především vytkl, že usnesení soudu prvního stupně neobsahuje ve výroku podle §307 odst. 4 tr. ř. přesnou částku, která představuje škodu. Poukázal na to, že absence specifikace finančního plnění má svůj význam při rozhodování o osvědčení se obviněné a dále, že z popisu skutku lze dovodit škodu ve výši 10.532 Kč a soud prvního stupně uvádí v odůvodnění usnesení, že se obviněná zavázala nahradit škodu stanovenou fixní částkou 17.300 Kč za 35 dnů „černého odběru elektřiny“. Podle názoru nejvyššího státního zástupce neúplnost výroku podle §307 odst. 4 tr. ř. o platební povinnosti obviněné nevede k jednoznačnému závěru o tom, jakou konkrétní částku má obviněná zaplatit poškozené společnosti ČEZ Distribuce, a. s. Nejvyšší státní zástupce také poukázal na usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 15 Tdo 1198/2012, v části, která se týká posuzování škodlivého následku při podmíněném zastavení trestního stíhání. V závěru dovolání poukázal na to, že doplněním výše platební povinnosti obviněné vůči poškozené společnosti bude dosaženo na straně obviněné stavu právní jistoty ohledně posuzování zákonných podmínek navazujících na rozhodování soudu ve smyslu §308 tr. ř.
Nejvyšší státní zástupce z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265 l odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., aniž by zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2014, sp. zn. 6 To 470/2014, i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 4 T 4/2014, věc přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby neúplný adhezní výrok podle §307 odst. 4 tr. ř. doplnil o vyčíslení platební povinnosti obviněné. Současně vyslovil souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následující skutečnosti:
Nejvyšší státní zástupce ve své dovolací argumentaci nezmiňuje žádné zákonné ustanovení, z něhož by vyplývala povinnost soudu uvádět při rozhodování o podmíněném zastavení trestního stíhání ve výroku podle §307 odst. 4 tr. ř. konkrétní částku představující škodu.
Podle §307 odst. 1 tr. ř. v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena nebo s poškozeným o jeho náhradě uzavřel dohodu nebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, a nebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Podle §307 odst. 4 tr. ř. obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody nebo dohodu o vydání bezdůvodného obohacení, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil nebo aby v této době bezdůvodné obohacení vydal. Z tohoto ustanovení vyplývá, že zmiňuje pouze obecně náhradu škody nebo bezdůvodné obohacení, avšak nikoliv jejich rozsah.
Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 T 4/2014, že po podání návrhu na potrestání na obviněnou poškozená společnost oznámila přípisem ze dne 15. 4. 2014, který byl doručen Okresnímu státnímu zastupitelství v Ústí nad Labem dne 17. 4. 2014, že nepožaduje přiznání náhrady škody v trestním řízení a bere zpět své připojení s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení (č. l. 54 spisu). Obviněná za přispění Probační a mediační služby České republiky uzavřela s poškozenou společností ČEZ Distribuce, a. s., dohodu o splátkách dne 6. 8. 2014, podle níž se zavázala zaplatit poškozené společnosti částku 17.300 Kč za neoprávněný odběr elektřiny a dále náklady, které vznikly v souvislosti s podanou občanskoprávní žalobou u Okresního soudu v Ústí nad Labem ve výši 5.930,40 Kč. Obviněná již první splátku ve výši 1.000 Kč zaplatila. Podmíněné zastavení trestního stíhání jako jeden z odklonů v trestním řízení nevylučuje uzavření takové dohody, přestože dohoda byla uzavřena ohledně vyšší částky, než je uvedena v popisu skutku.
V této souvislosti musí Nejvyšší soud odkázat na rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia pod sp. zn. 15 Tdo 1198/2012, z něhož vyplývá, že předmětem trestního stíhání je vždy skutek, v němž je spatřován trestný čin, od kterého je třeba odlišovat jeho popis, který je obsažen v obžalobě nebo návrhu na potrestání. Podstatou skutku je trestněprávně relevantní jednání a jím zapříčiněný trestněprávně významný následek. Proto i při posuzování otázky škodlivého následku při podmíněném zastavení trestního stíhání je nutné vždy vycházet ze skutku, který je obviněnému kladen za vinu a zkoumat, zda ke konkrétní škodě nebo k bezdůvodnému obohacení došlo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním obviněného a zda je zahrnuta jeho zaviněním. V usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 4T 4/2014, popis skutku obsahuje vyčíslení škody.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá v tom, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. Trestní řád v §307 odst. 4 tr. ř. nestanoví žádnou konkretizaci povinnosti obviněného, pokud jde o náhradu škody nebo vydání bezdůvodného obohacení.
Nejvyšší soud je přesvědčen, že oporu pro názor, že ve výroku podle §307 odst. 4 tr. ř. musí být uvedena přesná výše škody nebo rozsah bezdůvodného obohacení, nelze najít ani v ustanovení §308 odst. 1 tr. ř., které se týká osvědčení podmíněně odsouzeného obviněného. Zda byly v konkrétním případě splněny podmínky uvedené v §308 odst. 1 tr. ř. včetně splnění povinnosti k náhradě způsobené škody nebo vydání bezdůvodného obohacení nebo jiné povinnosti, k jejímuž splnění se obviněný zavázal, musí rozhodnout z úřední povinnosti soud příslušný k rozhodnutí o tom, zda se podmíněně odsouzený ve zkušební době osvědčil.
Nejvyšší soud nepovažuje za správné označovat výrok podle §307 odst. 4 tr. ř. za adhezní výrok. Výrok podle §307 odst. 4 tr. ř., kterým bylo obviněné uloženo nahradit škodu v průběhu zkušební doby při podmíněném zastavení trestního stíhání, není výrokem o náhradě škody. Tento výrok nemá charakter výroků podle §228 a §229 tr. ř. učiněných v adhezním řízení. Adhezní řízení je součástí trestního řízení v případech, pokud byl nárok poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem včas a řádně uplatněn (§43 odst. 3 tr. ř.). Nárok na náhradu škody lze přiznat jen v odsuzujícím rozsudku; tato podmínka není splněna při podmíněném zastavení trestního stíhání. Výrok podle §228 odst. 1 tr. ř., pokud má všechny obsahové náležitosti, je exekučním titulem. Výrok podle §307 odst. 4 tr. ř. je obdobný jako např. výrok podle §85 odst. 2 tr. zákoníku, který upravuje zkušební dobu, přiměřená omezení a přiměřené povinnosti při podmíněném odsouzení k trestu odnětí svobody. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku může soud podmíněně odsouzenému uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v §48 odst. 4 směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou trestným činem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení, získané trestným činem. Takovou povinnost obdobně stanoví i §85 odst. 2 tr. zákoníku při podmíněném odsouzení s dohledem. Ani v těchto případech nevyplývá ze zákona povinnost uvádět konkrétní částku škody, nemajetkové újmy nebo bezdůvodného obohacení, ale jen obecná povinnost obviněného podle svých sil nahradit škodu, odčinit nemajetkovou újmu nebo vydat bezdůvodné obohacení získané trestným činem.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je zjevně neopodstatněné, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání, které konal za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. srpna 2015
JUDr. Jindřich Urbánek
předseda senátu