ECLI:CZ:NS:2015:7.TZ.57.2014.1
sp. zn. 7 Tz 57/2014-35
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 6. 1. 2015 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného P. B. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 13 To 305/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 20 T 18/2014, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
V řízení, které předcházelo rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 13 To 305/2014,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. l písm. a) tr. ř., §64 odst. 5 písm. a) tr. ř., §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného P. B.
Tento rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 5. 2014, sp. zn. 20 T 18/2014, byl obviněný P. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na dvě léta, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok.
O odvolání, které podal obviněný proti celému výroku o trestu, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 15. 7. 2014, sp. zn. 13 To 305/2014. Podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. byl zrušen výrok o způsobu výkonu trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen podle §56 odst. 3 tr. zákoníku do věznice s dozorem. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu v Pardubicích nedotčen.
Ministryně spravedlnosti podala ve prospěch obviněného dne 27. 11. 2014 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích. Poukázala na to, že obviněný byl již od 24. 6. 2014 ve výkonu trestu odnětí svobody v jiné trestní věci, a vytkla, že odvolací soud na tuto okolnost nijak nereagoval, nezjistil ji a nevyvodil z ní odpovídající závěry. Namítla, že o odvolání obviněného bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání konaném nepřípustně v nepřítomnosti obviněného, a poukázala na to, že obviněný neprohlásil, že se vzdává účasti při veřejném zasedání. Zároveň namítla, že obviněný neměl při veřejném zasedání obhájce. Konstatovala, že potup Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích znamenal porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. l písm. a) tr. ř., §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného. Ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil vytýkané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a další obsahově navazující rozhodnutí a aby podle §270 odst. l tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
V řízení před Okresním soudem v Pardubicích byl obviněný na svobodě. Poté, co věc byla s odvoláním obviněného předložena Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, nařídil tento soud na 15. 7. 2014 veřejné zasedání, ke kterému předvolal obviněného formou poštovní zásilky doručované do vlastních rukou obviněného na adresu jeho bydliště. Po zjištění, že obviněný se k veřejnému zasedání nedostavil, předseda senátu odvolacího soudu nechal v protokole o veřejném zasedání vyznačit u obviněného údaj „doručeno 3. 7. 2014“. Zároveň odvolací soud rozhodl, že veřejné zasedání se bude konat v nepřítomnosti obviněného. I když to z protokolu o veřejném zasedání ani z odůvodnění napadeného rozsudku výslovně nevyplývá, odvolací soud vycházel patrně z předpokladu, že dne 3. 7. 2014 nastala tzv. fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř. Obviněnému totiž nebyla zásilka obsahující předvolání fakticky doručena, takže ji ve skutečnosti nepřevzal, a proto poštovní doručovatelka uložila zásilku dne 23. 6. 2014 na poště a zanechala obviněnému oznámení o uložení zásilky s výzvou k jejímu vyzvednutí na poště. Obviněný si zásilku nevyzvedl, což zřejmě vedlo odvolací soud k tomu, že den 3. 7. 2014, tj. desátý den od uložení zásilky, považoval za den doručení ve smyslu §64 odst. 4 tr. ř. To však bylo vyloučeno ustanovením §64 odst. 5 písm. a) tr. ř., podle kterého se ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. neužije, doručuje-li se obviněnému mimo jiné p ř e d v o l á n í k veřejnému zasedání. Užití ustanovení §64 odst. 4 tr. ř. by přicházelo v úvahu, pokud by obviněnému bylo doručováno v y r o z u m ě n í o veřejném zasedání. Skutečnost, že odvolací soud doručoval obviněnému předvolání k veřejnému zasedání, tj. nikoli vyrozumění o veřejném zasedání, je jasně patrna z nařízení veřejného zasedání na č. l. 67 spisu (ve vztahu k obviněnému je vyznačen pokyn „předvolat“, zatímco pokyn „vyrozumět“ je vyznačen jen ve vztahu ke státnímu zástupci). Je tedy jasné, že pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebyla splněna základní podmínka spočívající v doručení předvolání. Pokud bylo předmětem doručení do vlastních rukou obviněného předvolání (a nikoli vyrozumění), muselo k doručení skutečně dojít a nemohla nastat tzv. fikce doručení.
V době konání veřejného zasedání, tj. dne 15. 7. 2014, se obviněný nacházel již od 24. 6. 2014 ve Věznici Pardubice, kde vykonával trest odnětí svobody, který mu byl v trvání patnácti měsíců nepodmíněně uložen rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 2. 12. 2013, sp. zn. 2 T 47/2013, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 14 To 96/2014. Tato rozhodnutí byla součástí spisu předloženého odvolacímu soudu (viz č. l. 54-57 spisu). Jestliže se odvolacímu soudu nepodařilo doručit předvolání k veřejnému zasedání obviněnému na adresu jeho bydliště v době, kdy tu byl pravomocný a vykonatelný rozsudek, jímž byl obviněnému uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, mohl odvolací soud snadno předpokládat, že obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody, a bez obtíží ověřit tuto okolnost dotazem na příslušný orgán Vězeňské služby České republiky.
Z okolnosti, že v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu byl obviněný ve výkonu trestu odnětí svobody, ovšem vyplývaly další procesní důsledky.
Především tím vznikl důvod nutné obhajoby podle §36 odst. l písm. a) tr. ř., takže obviněný nadále již musel mít obhájce. Tím pádem bylo třeba, aby si obviněný zvolil obhájce nebo mu ho zvolila jiná oprávněná osoba (§37 odst. l tr. ř.), případně aby mu byl obhájce ustanoven (§38 odst. l tr. ř., §39 odst. l tr. ř.). V odvolacím řízení, tak jak bylo ve skutečnosti provedeno, si obviněný obhájce nezvolil ani mu ho nezvolila jiná oprávněná osoba a obhájce mu nebyl ustanoven. Veřejné zasedání, v němž bylo rozhodnuto napadeným rozsudkem, tak bylo konáno v rozporu s ustanoveními §36 odst. l písm. a) tr. ř., §263 odst. 3 tr. ř. bez obhájce.
Dalším důsledkem okolnosti, že obviněný byl ve výkonu trestu odnětí svobody, bylo podle §263 odst. 4 tr. ř. to, že v jeho nepřítomnosti bylo možné konat veřejné zasedání odvolacího soudu jen tehdy, jestliže by obviněný výslovně prohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Takové prohlášení obviněný neučinil a tím bylo vyloučeno konat veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti. Pokud odvolací soud přesto v nepřítomnosti obviněného provedl veřejné zasedání, v němž rozhodl napadeným rozsudkem, postupoval tak v rozporu s ustanovením §263 odst. 4 tr. ř.
Vadný postup odvolacího soudu vedl k tomu, že ve stádiu odvolacího řízení nebyl obviněný poučen o nutné obhajobě a o právu zvolit si obhájce a nebylo mu umožněno uplatnění jeho práv. Tím se postup odvolacího soudu příčil ustanovení §2 odst. 13 tr. ř.
Napadený rozsudek tedy vzešel z řízení, v němž byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 13 tr. ř., §36 odst. l písm. a) tr. ř., §64 odst. 5 písm. a) tr. ř., §263 odst. 3, 4 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto vyslovil zjištěné porušení zákona (§268 odst. 2 tr. ř.), zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích i další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad (§269 odst. 2 tr. ř.) a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§270 odst. l tr. ř.).
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, přičemž odstraní vady vytknuté tímto rozsudkem Nejvyššího soudu.
V souvislosti s tím, že obviněný je ve výkonu trestu odnětí svobody, pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat, že jde o výkon trestu, který byl obviněnému uložen ve věci Okresního soudu v Pardubicích sp. zn. 2 T 47/2013, tedy v jiné věci, než v které byla podána stížnost pro porušení zákona. Proto Nejvyšší soud nerozhodoval o vazbě obviněného podle §275 odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. ledna 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec