ECLI:CZ:NS:2015:7.TZ.9.2015.1
sp. zn. 7 Tz 9/2015-22
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání dne 18. 3. 2015 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného R. M., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 6 T 188/2012, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. l tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 6 T 188/2012,
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanovení §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného R. M..
Tento trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 3. 12. 2012, sp. zn. 6 T 188/2012, byl obviněný R. M. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. l tr. zákoníku, §314e odst. 2 tr. ř. k trestu odnětí svobody na pět měsíců s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle §81 odst. l tr. zákoníku podmíněně odložen a zkušební doba byla podle §82 odst. l tr. zákoníku stanovena na dvanáct měsíců, a podle §73 odst. l tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dvanáct měsíců.
Přečinu se obviněný dopustil podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 tím, že dne 17. 11. 2012 ve 20,30 hodin v P., ul. …, řídil ve směru z centra osobní motorové vozidlo tov. zn. Škoda Felicia registrační značky …, a to při vědomí, že pozbyl řidičské oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů podle bodového hodnocení porušením povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb. dle rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy, odbor dopravně správních agend ze dne 26. 8. 2009, č. j. S-MHMP-DSA-691376/2009, přičemž uvedené oznámení převzal osobně dne 3. 9. 2009 a následně dne 9. 9. 2009 byl řidičský průkaz odevzdán Magistrátu hl. m. Prahy, a po uplynutí lhůty neprokázal zákonem stanovenou odbornou a zdravotní způsobilost, jež je podmínkou vrácení řidičského průkazu.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 12. 2012.
Proti trestnímu příkazu podala ministryně spravedlnosti dne 12. 2. 2015 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona. Napadla všechny jeho výroky. Vytkla, že výrok o vině a v důsledku toho i výrok o trestu jsou v rozporu s ustanoveními §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku, §12 odst. 2 tr. zákoníku, §13 odst. l tr. zákoníku a že těmto výrokům předcházel postup Obvodního soudu pro Prahu 4, který byl v rozporu s ustanoveními §2 odst. 5, 6 tr. ř. Poukázala na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, v němž velký senát trestního kolegia Nejvyššího soudu vyslovil právní názor, z něhož ve vztahu k posuzovanému skutku obviněného R. M. vyplývá, že ho nelze kvalifikovat jako trestný čin, ale nanejvýš jako přestupek. Ministryně spravedlnosti proto navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil namítané porušení zákona, ke kterému došlo v neprospěch obviněného, aby zrušil napadený trestní příkaz, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby sám ve věci rozhodl.
V den konání veřejného zasedání zaslal obviněný Nejvyššímu soudu podání označené v bodě 1 jako „Doplnění stížnosti pro porušení zákona v důsledku dosud neprošetřené trestné činnosti podjatých, opakovaně vyloučených soudců OS pro Prahu 4 v rámci správního, soudního, trestního, exekučního a dědického řízení, páchané průběžně od 3. 8. 1990“. V tomto ohledu podání obviněného nijak nesouviselo s projednávanou věcí, v níž byla podána stížnost pro porušení zákona, a proto k němu Nejvyšší soud nijak nepřihlížel. Pro evidentní nepotřebnost doplňování důkazů ve veřejném zasedání Nejvyšší soud zamítl návrh obviněného na provedení důkazu spisem sp. zn. 34 D 1570/2013. V bodě 2 bylo podání obviněného označeno jako „Žádost o přidělení advokáta v důsledku hmotné nouze“. V posuzované věci nešlo o případ nutné obhajoby podle §36a odst. 2 tr. ř., obviněný nemusel v řízení o stížnosti pro porušení zákona mít obhájce, mohl si ho sice zvolit, avšak jestliže si ho nezvolil, nebyly splněny podmínky pro to, aby mu byl soudem ustanoven podle §38 odst. l tr. ř., §39 odst. l tr. ř. Pokud bylo podání obviněného případně míněno jako žádost o bezplatnou obhajobu, je nutno konstatovat, že obviněný nesplnil podmínky stanovené v §33 odst. 2 tr. ř., neboť nijak neosvědčil, že nemá dostatek prostředků, aby si hradil náklady obhajoby. Nejvyšší soud tedy projednal stížnost pro porušení zákona i za situace, kdy obviněný neměl obhájce.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadený trestní příkaz i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že vykonává činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána nebo pro kterou mu bylo odňato příslušné oprávnění podle jiného právního předpisu nebo pro kterou takové oprávnění pozbyl.
Z toho, jak jsou vymezeny zákonné znaky uvedeného přečinu, je zřejmé, že k jeho spáchání nestačí sám o sobě neoprávněný výkon předmětné činnosti. Neoprávněným výkonem dané činnosti musí být mařen nebo podstatně ztěžován výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci. Přitom z rozhodnutí, jehož výkon je mařen nebo podstatně ztěžován, musí pro pachatele vyplývat, že se mu činnost zakazuje, že se mu k činnosti odnímá oprávnění nebo že oprávnění k činnosti pozbývá. Neoprávněnost posuzované činnosti musí být dána rozhodnutím, jehož výkon se činností maří nebo podstatně ztěžuje. Jestliže je posuzovaná činnost neoprávněná z jiného titulu, než je rozhodnutí, pak její vykonávání není přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že jednání obviněného nelze posoudit jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr.zákoníku, a to pro nedostatek znaku „maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí“.
Obviněný jako řidič, kterému bylo v rámci bodového hodnocení porušení povinností stanovených zákonem zaznamenáno 12 bodů, pozbyl řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo doručeno oznámení této skutečnosti s výzvou k odevzdání řidičského průkazu (§123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že uvedené oznámení bylo podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 doručeno obviněnému dne 3. 9. 2009, pozbyl řidičské oprávnění uplynutím pěti pracovních dnů, takže od dne 11. 9. 2009 byl osobou bez řidičského oprávnění. Zmíněné oznámení mělo povahu rozhodnutí (k tomu viz č. 1/2011 Sb. rozh. tr.) a bylo titulem pozbytí řidičského oprávnění, přičemž pozbytí řidičského oprávnění tu mělo povahu zákazu řízení motorových vozidel za předcházející přestupky, kvůli kterým bylo obviněnému zaznamenáno 12 bodů. Účinky tohoto rozhodnutí a z něho vyplývajícího zákazu řízení nebyly časově neomezené, protože po uplynutí jednoho roku ode dne pozbytí řidičského oprávnění byl obviněný oprávněn požádat o vrácení řidičského oprávnění (§123d odst. l zákona o silničním provozu). Přitom podmínkou vrácení řidičského oprávnění bylo, aby obviněný prokázal, že se podrobil přezkoušení z odborné způsobilosti podle zvláštního právního předpisu, a dále aby předložil posudek o zdravotní způsobilosti včetně dopravně psychologického vyšetření (§123d odst. 3 zákona o silničním provozu). Uvedenou podmínku obviněný nesplnil, takže nadále byl osobou bez řidičského oprávnění, a pokud dne 17. 11. 2012 řídil motorové vozidlo, vykonával takovou činnost neoprávněně. Nemohlo však jít o přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku, protože důvodem, pro který obviněný řídil motorové vozidlo neoprávněně, již nebylo rozhodnutí a z něho vyplývající zákaz řízení, nýbrž nesplnění podmínek pro vrácení řidičského oprávnění. Neoprávněným řízením motorového vozidla dne 17. 11. 2012 se obviněný nedopustil jednání, kterým by mařil nebo podstatně ztěžoval „výkon rozhodnutí“, protože předmětné rozhodnutí bylo již předtím vykonáno uplynutím jednoho roku ode dne, kdy obviněný pozbyl řidičské oprávnění. Jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku lze posoudit pouze ty případy neoprávněného řízení motorového vozidla, které časově spadají do doby jednoho roku od pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. 3 zákona o silničním provozu (k tomu viz č. 28/2014 Sb. rozh. tr., tj. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 15 Tdo 876/2013, jak na něj odkázala ministryně spravedlnosti). Řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění po uplynutí jednoho roku od pozbytí řidičského oprávnění podle §123c odst. l zákona o silničním provozu se obviněný mohl dopustit jen přestupku.
Tím, že uznal obviněného vinným, Obvodní soud pro Prahu 4 porušil zákon v ustanovení §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz a všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle §270 odst. l tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 4 zváží, zda jsou splněny podmínky pro případné postoupení věci jinému orgánu oprávněnému rozhodnout o přestupku, anebo zda je namístě jiné rozhodnutí odpovídající tomu, že skutek není trestným činem.
Nejvyšší soud nevyslovil porušení zákona v ustanoveních §12 odst. 2 tr. zákoníku, §13 odst. l tr. zákoníku, §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku vyjadřuje zásadu subsidiarity trestní represe a uplatní se v případech, kdy skutek vykazuje znaky trestného činu, avšak z důvodů uvedených v tomto ustanovení přesto není namístě posoudit ho jako trestný čin. V posuzované věci však nejde o subsidiaritu trestní represe ve smyslu citovaného ustanovení, nýbrž o to, že skutek nemá znaky trestného činu uvedené v příslušné skutkové podstatě.
Ustanovení §13 odst. l tr. zákoníku obsahuje obecnou definici trestného činu. Za situace, kdy bylo vysloveno porušení zákona v chybně aplikovaném ustanovení §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku, již nebylo nutné, aby Nejvyšší soud do výroku podle §268 odst. 2 tr. ř. zahrnoval také ustanovení, které obecně definuje trestný čin.
Ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. V tomto ohledu Obvodní soud pro Prahu 4 zákon neporušil, neboť skutkový stav zjistil správně a v souladu s provedenými důkazy.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. března 2015
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec