ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.265.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 265/2015-35
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2015 o dovolání obviněného R. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 2 To 63/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 26/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 3 T 26/2013, byl obviněný R. B. uznán vinným pod bodem 1) pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1, 2 tr. zák. a pokračujícím trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., pod bodem 2) pokračujícím trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 3) přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle tam popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že
1) od přesně nezjištěné doby roku 2006 do přesně nezjištěné doby roku 2009, ve svém bydlišti v T., v ul. k., v obývacím pokoji v přízemí rodinného domu, v přesně nezjištěném počtu případů, v úmyslu se sexuálně uspokojit, svlékal nezletilou nevlastní dceru, jejíž věk znal, roztahoval jí nohy a lízal jí na přirození, přičemž poškozená jej odstrkávala a vyzývala, aby svého jednání zanechal,
2) v přesně nezjištěné době v roce 2009, ve svém bydlišti v T., v ul. k., na zahradě domu a poblíž něho, celkem v pěti případech, v úmyslu se sexuálně uspokojit, osahával přes oblečení na hýždích a prsou nezletilou, v jednom případě se jí pokusil sáhnout na přirození, poškozená na jednání obviněného reagovala tak, že jej odstrčila, dala mu facku a šlápla mu na nohu a současně jej vyzývala, aby svého jednání zanechal, přičemž obviněný měl vědomost o jejím věku, neboť se jednalo o dívku ve věku blízkém jeho nevlastní dceři, jejíž byla kamarádkou,
3) v době od 30. 9. 2012 a od 1. 10. 2012 do 22. 4. 2013, ve svém bydlišti v T., v ul. k., v obývacím pokoji přechovával 3 kusy DVD nosičů zn. Verbatim označené nápisem „XXX“, obsahující pornografické fotografie a videonahrávky, na nichž jsou zachyceny dívky a chlapci vzezřením odpovídajícím věku dítěte mladšího 18 let, včetně dětí velmi nízkého věku, a to zejména obnažující se dívky s detaily jejich přirození, osahávání obnažených dívek na intimních místech, dívky s penisem dospělého muže přiloženým k jejich přirození a ústům, soulož dospělého muže s dívkami, vsunování penisu dospělého muže do konečníku a úst dívek a různých předmětů do přirození dívek, manipulaci vibrátorem v přirození dívky a olizování jazykem přirození dívky ze strany dospělého muže, ležící dívku, jíž kočka olizuje přirození, různé sexuální polohy dívek a chlapců, sexuální praktiky dospělé ženy s dívkami a chlapci a další sexuální praktiky prováděné dospělými osobami s dívkami a chlapci, včetně výronu semene, sexuální praktiky prováděné dětmi navzájem mezi sebou a sebeukájení dětí, ačkoli věděl, že na DVD nosičích jsou pornografické fotografie a videonahrávky dětí mladších 18 let, přičemž DVD nosiče dobrovolně vydal dne 22. 4. 2013 při domovní prohlídce.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení v ambulantní formě. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací z podnětu odvolání obviněného a poškozené T. B. rozsudkem ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 2 To 63/2014, podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle §242 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Nově rozhodl rovněž o náhradě škody.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž spatřoval naplněným u skutku pod bodem 3), protože domovní prohlídka provedená dne 22. 4. 2013 neproběhla zákonným způsobem. Obviněný především s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 515/2012 vytýkal, že ve fázi před zahájením trestního stíhání nebyla splněna podmínka neodkladného a neopakovatelného důkazu, zejména, že tyto skutečnosti nebyly výslovně uvedeny ani v Příkazu k domovní prohlídce ze dne 19. 4. 2014 vydaném soudkyní Okresního soudu Plzeň-sever, a není zmíněna ani v Podnětu k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce ze dne 18. 4. 2013, když tento údaj neobsahuje ani Protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 22. 4. 2013, což dovolatel shledal v rozporu s §160 odst. 4 tr. ř. Obviněný považoval za nesprávné a nejasné i důvody, které příslušné orgány v těchto písemných podkladech uplatnily, a na nichž byla domovní prohlídka uskutečněna. Zejména poukázal na rozpory, které jsou podle něj obsaženy v podnětu policejního orgánu a které uvedl ve svém návrhu na domovní prohlídku státní zástupce, neboť má za to, že jsou založeny na odlišných skutečnostech. Obviněný vytkl, že ani soud v příkazu neuvedl, že jde o neodkladné a neopakovatelné úkony, a ani z jeho obsahu taková, byť jen materiálně chápaná, potřeba nevyplývá, a to i přesto, že výhradu o naplnění formální i materiální podmínky pro provedení domovní prohlídky před soudy nižších soudů opakovaně namítal. V tom spatřoval nerespektování názoru vysloveného Ústavním soudem v nálezu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13. Z uvedených důvodů obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 8. 2014, sp. zn. 2 To 63/2014, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 3 T 26/2013, a podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující a věc přikázal Krajskému soudu v Plzni k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém písemném vyjádření konstatoval, že soudy se s totožnými námitkami obviněného v předcházejících stadiích trestního řízení dostatečným způsobem vypořádaly. Ztotožnil se přitom s argumentací soudu prvního stupně, že pokud před započetím samotné realizace domovní prohlídky na výzvu policejního orgánu obviněný sám dobrovolně vydal osobní počítač a DVD nosiče obsahující dětskou pornografii, nejednalo se o věci zajištěné při domovní prohlídce, ale o věci obviněným dobrovolně vydané ve smyslu §78 tr. ř., a tudíž domovní prohlídka v materiálním pojetí, tj. včetně hledání věcí či osob a jejich zajišťování, vůbec provedena nebyla. S odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 47/13 zdůraznil, že ani v případě, že by domovní prohlídka na základě zpochybňovaného soudního příkazu realizována byla, by nic nesvědčilo pro závěr, že následné využití při ní získaných důkazů k odsouzení obviněného bylo nezákonné, jelikož nemůže dojít k porušení práva na spravedlivý proces, pokud byl aplikován tzv. test účinnosti trojí kontroly. Státní zástupce, i se zřetelem na to, že soudy nižších stupňů obdobným námitkám obviněného věnovaly potřebnou pozornost, navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného vystavěné na argumentaci, která neodpovídá uplatněnému ani jinému dovolacímu důvodu, odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal dovolání obviněného přípustným, podaným osobou oprávněnou, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a proto dále posuzoval, zda naplňuje zákonem vymezený důvod, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný dovolání opřel, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a tedy slouží k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006. seš. 27, č. T 912). Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Tyto nikoliv právní vady, ale nedostatky ve skutkových zjištěních nelze v rámci dovolání vytýkat prostřednictvím žádného důvodu podle §265b odst. 1 písm. 1, 2 tr. ř. Jediným případem, kdy se lze domáhat nápravy skutkových vad, je zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. K tomu může zásadně dojít, když jsou prokázány takové vady a nedostatky v procesním postupu soudu, které svědčí pro nerespektování zásad spravedlivého procesu a především v případě, pokud by soudy obou stupňů rozhodovaly na základě nezákonných a procesně nepoužitelných důkazů, v důsledku čehož by nemohl být prokázán skutkový stav tak, jak byl zjištěn. Jednalo by se v zásadě o zjevné nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005).
Nejvyšší soud na základě obsahu podaného dovolání, ve kterém nebylo poukázáno na žádné právní nedostatky, jež by formálně naplnily dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., shledal, že obviněný v něm brojil právě proti tomu, že soudy závěr o skutkových okolnostech popsaných v bodě 3) založily na důkazech zajištěných při domovní prohlídce, která odporovala podmínkám vyžadovaným pro procesní použitelnost takového důkazu z hledisek §82 a 83 tr. ř., s přihlédnutím k podmínkám vymezeným v §160 odst. 4 tr. ř. V této souvislosti obviněný především vytýkal, že úkony policejního orgánu a státního zástupce i soudu, na jejichž podkladě byla domovní prohlídka dne 22. 4. 2013 realizována, neobsahovaly odkaz na to, že se jedná o neodkladný nebo neopakovatelný úkon. Tyto výhrady jsou skutkové povahy a samy o sobě označený dovolací důvod nenaplňují. Pokud by však byly důvodné, zakládaly by extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními, které by byly založeny na nepoužitelném důkazu, a z nich vyvozenými právními závěry ohledně činu v bodě 3), a proto Nejvyšší soud zkoumal jejich opodstatněnost.
Nejprve je nutné poukázat na průběh řízení vztahující se k bodu 3). V posuzované věci byly dne 18. 4. 2013 zahájeny úkony trestního řízení pro zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku pod č. j. KRPP-28831-18/TČ-2013-031172-S Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Plzeňského kraje, Územním odborem Plzeň-venkov. 2. Oddělením obecné kriminality (dále „policejní orgán“). Při provádění těchto úkonů bylo mimo jiné provedeným dokazováním zjištěno, že nezletilá svým blízkým ukazovala na svém mobilním telefonu fotografie, při nichž byla zachycena při orálním styku s jiným mužem. Během provádění úkonů trestního řízení vyplynuly i další skutečnosti, které nejenže svědčily o tom, že je nezletilá pohlavně zneužívána svým obviněným (nevlastním otcem), ale že se v bytě obviněného, kde k sexuálním praktikám s nezletilou docházelo, mohou nacházet i další materiály svědčící o dalších sexuálních činech tohoto pachatele. V důsledku těchto zjištění policejní orgán podal okresnímu státnímu zastupitelství „Podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce podle §83 odst. 1 tr. ř.“, v jehož odůvodnění mimo jiné uvedl, že „vzhledem k charakteru této trestné činnosti bude domovní prohlídka prováděna jako neodkladný a neopakovatelný úkon v smyslu §160 odst. 4 tr. ř.“ Neopakovatelnost tohoto úkonu spatřoval v tom, „že je potřeba řádně zadokumentovat místo spáchání a zajištění věcí vypovídajících o trestném činu“ a neodkladnost shledal v tom, že „je dáno podezření z pokračování v trestném činu,…neboť je důvodné podezření, že v rodinném domě v ulici k. v obci T. se nacházejí věci důležité pro trestní řízení, které nelze opatřit jiným způsobem“ (č. l. 266, 267). Okresní státní zastupitelství Plzeň-sever dne 19. 4. 2013, č. j. ZN 466/2013-11, na základě uvedeného podnětu podalo Okresnímu soudu Plzeň-sever návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce, v němž kromě jiné uvedlo i to, že „neodkladnost domovní prohlídky je dána tím, že tímto úkonem lze řádně zadokumentovat důvodnost podezření a stanovit rozsah trestné činnosti. Je nutno též zabránit případnému dalšímu zneužívání nezletilé či nezletilých… je zřejmé, že jej nelze opakovat v řízení před soudem, neboť lze předpokládat, že poté, co se podezřelý dozví, že je proti němu vedeno trestní řízení, veškeré důkazy, které by proti němu mohly svědčit, odstraní“ (č. l. 269 verte). Na podkladě toho Okresní soud Plzeň-sever návrhu vyhověl a dne 19. 4. 2013, vydal pod sp. zn. 0 Nt 354/2013 „Příkaz k domovní prohlídce a prohlídce jiných prostor a pozemků ve smyslu §83 odst. 1 tr. ř.“, ve kterém po shrnutí obsahu návrhu státního zástupce, jakož i důvodů, které k jeho podání vedly, shledal splněnými zákonné podmínky pro její nařízení. Výslovně však neodkladnost či neopakovatelnost domovní prohlídky neuvedl (č. l. 270 verte).
Na základě toho byla domovní prohlídka uskutečněna dne 22. 4. 2013 (č. l. 272 až 274) a její průběh byl zaznamenán do „Protokolu“, podle něhož byl před jejím provedením v souladu s §84 tr. ř. obviněný vyslechnut. V rámci tohoto výslechu před tím, než byla realizována, obviněný policejnímu orgánu dobrovolně vydal věci, jejichž seznam je uveden na č. l. 272 a 273. Usnesení o zahájení trestního stíhání pro přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku bylo vydáno dne 21. 8. 2013 pod č. j. KRPP-28831-179/TČ-2013-030070, a obviněnému doručeno dne 28. 8. 2013 (č. l. 21 až 23).
Podle §82 odst. 1 tr. ř., lze domovní prohlídku vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejícím (bydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.
Podle §83 odst. 1 věta druhá tr. ř. příkaz k domovní prohlídce musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. V příkazu musí být mimo obecných náležitostí uloženo provedení domovní prohlídky, popsán byt nebo jiná prostora sloužící k bydlení, včetně prostor k nim náležejících tak, aby nemohlo dojít k záměně bytu nebo takové jiné prostory a aby byl určen též rozsah provádění domovní prohlídky. Dále zde musí být uveden účel domovní prohlídky a poukázáno na povinnost majitele nebo nájemce či jiného uživatele bytu (prostorů) strpět domovní prohlídku, včetně poučení o možnosti překonat odpor nebo vytvořenou překážku. Obsahovat musí upozornění na povinnost vydat věci důležité pro trestní řízení příp. při ní nalezené s pohrůžkou, že takové věci budou odňaty, nebudou-li dobrovolně vydány. Podle ustanovení §85 odst. 3 tr. ř. v protokole o prohlídce je třeba též uvést, zda byla dodržena ustanovení o předchozím výslechu, popřípadě označit důvody, proč dodržena nebyla. Došlo-li při prohlídce k vydání nebo odnětí věci, je třeba pojmout do protokolu také údaje uvedené v §79 odst. 5 tr. ř.
Podle §160 odst. 4 tr. ř. neodkladným úkonem je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. Povahu úkonu jako neodkladného nebo neopakovatelného je třeba posuzovat vždy podle okolností konkrétního případu. Potřeba výslovného uvedení, že se jednalo o neodkladný či neopakovatelný úkon v protokolu nebo v příkaze k domovní prohlídce, resp., že tyto nebyly odůvodněny, byla v judikatuře soudů opakovaně řešena. Lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 37/2013 Sb. rozh. tr., které upozornilo na nutnost zvažovat materiální hledisko, pokud takové zdůvodnění v uvedených úkonech není. V rozhodnutí č. 13/2014-III. Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyslovil, že jestliže je příkaz k domovní prohlídce vydáván ve stadiu „prověřování podezřelého“, nikoli tedy ve stadiu trestního stíhání stěžovatele, je třeba v odůvodnění vysvětlit, proč jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, popř. to uvést v protokolu o domovní prohlídce (§160 odst. 4 tr. ř.), což by mělo být z logiky věci obsaženo již v návrhu státního zástupce.
V případě, že takové zdůvodnění příkaz nebo protokol neobsahuje, lze odstranit nedostatek formálních podmínek příkazu nebo protokolu (tedy i o neodkladném úkonu), v dalším řízení, a to např. výslechem osob, které se provedení úkonu zúčastnily, popř. jej provedly (v postavení svědka). Smyslem a účelem povinnosti vyložit věcné důvody pro neodkladnost a neopakovatelnost úkonu v protokolu je totiž zaručit transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost, tj. zajistit náležitou přezkoumatelnost těchto úkonů. Jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost či neopakovanost úkonu byly splněny, pak neexistence zdůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti – byť je vadou řízení – nedosahuje takové roviny, aby byla sama o sobě důvodem pro rušení příslušných meritorních rozhodnutí, neboť jde ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení neodkladného či neopakovatelného úkonu.
Na toto rozhodnutí Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud, který v plenárním nálezu ze dne 7. 5. 2014, Pl. ÚS 47/13, se v zásadě s názory Nejvyššího soudu ztotožnil a po analýze svých předcházejících významných rozhodnutí k této otázce vyjádřil, že „když odůvodnění návrhu státního zástupce a rozhodnutí soudce ani protokol o prohlídce sice formálně neobsahují pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, avšak tato neodkladnost či neopakovatelnost je ze spisového materiálu, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení, zřejmá, a soud v hlavním líčení, za přítomnosti stěžovatelů a jejich obhájců, neodkladnost a neopakovatelnost prohlídky nezpochybnil, zásadně nejde o vadu, která by bránila použití takového důkaz v dalším řízení“.
Nejvyšší soud ze všech hledisek, která již byla uvedenými soudy a jimi stanovenou judikaturou vymezena, posuzoval i okolnosti, za nichž došlo k domovní prohlídce v projednávané věci, a shledal, že jak v podnětu policejního orgánu, tak i v návrhu na vydání příkazu učiněného státním zástupcem bylo uvedeno, že se jedná o neodkladný a neopakovatelný úkon, a bylo rozvedeno, i z jakých důvodů. Uvedené skutečnosti nebyly zmíněny v příkazu vydaném v této trestní věci soudem, avšak podle Nejvyššího soudu jde o formální pochybení, ač má současně na zřeteli, že je třeba na základě ustanovení §160 odst. 4 tr. ř. trvat na řádném zdůvodnění tvrzené neodkladnosti. V posuzované věci s přihlédnutím ke všem zjištěným souvislostem lze absenci odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu v příkazu vydaném soudkyní považovat za nezávažné pochybení, protože materiálně zde podmínky neodkladnosti byly fakticky dány, a to nejen s ohledem na konkrétní okolnosti případu, ale i vzhledem k podnětům, na jejichž základě bylo soudem rozhodováno.
V posuzovaném případě policejní orgán podal řádně věcně i formálně odůvodněný návrh státnímu zástupci, který následně rozvedl i skutečnosti rozhodné pro provedení domovní prohlídky, včetně zdůvodnění jeho neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti zachycené ve spisovém materiálu. Z těchto důvodů, i když příkaz k domovní prohlídce ani protokol o jejím provedení sice formálně neobsahují pasáž, která by se výslovně věnovala neodkladnosti či neopakovatelnosti dané prohlídky, z okolností případu a z procesní charakteristiky této fáze řízení, jsou v materiálním smyslu tyto podmínky zřejmé. Soud v hlavním líčení, za přítomnosti stěžovatelů a jejich obhájců, neodkladnost a neopakovatelnost prohlídky nezpochybnil. V daných souvislostech byla proto zachována tzv. trojí kontrola neodkladnosti, resp. neopakovatelnosti prohlídky ve smyslu nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13. Z těchto důvodů není absence výslovného označení daného úkonu neodkladným nebo neopakovatelným pochybením dosahujícím takové intenzity, jež by mohlo založit procesní vadu zakládající některý z dovolacích důvodů, případně dokonce porušení práva na spravedlivý proces.
Připomenout je též vhodné, že z obsahu soudního „Příkazu k domovní prohlídce“ jsou důvody, které k jeho vydání vedly, seznatelné, a to nejen v kontextu s obsahem jemu předcházejícího návrhu státního zástupce, nýbrž i ze samotných úvah v něm rozvedených, i když velmi stručně zmíněných ve druhém odstavci na č. l. 270 verte. Zmínka o neodkladnosti či neopakovatelnosti předmětného úkonu tedy zcela absentuje toliko v Protokolu o provedení domovní prohlídky.
Nejvyšší soud však vycházel z materiálních podkladů a důvodů, které vyplývaly z předcházejících úkonů, v nichž jak policejní orgán, tak státní zástupce dostatečně jasně a zřejmě vysvětlily, jaké okolnosti k nařízení domovní prohlídky vedly. V uvedeném postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by mohlo mít za následek nepoužitelnost domovní prohlídky coby důkazu v trestním řízení vedeném proti obviněnému, neboť způsob jejího provedení jako celek, posuzován z hledisek vymezených v rozhodnutích ústavního soudu, může obstát.
Pro úplnost lze jen připomenout, že v předmětné trestní věci obviněný v počátku domovní prohlídky, než k ní fyzicky došlo, věci, které byly důležité pro trestní řízení, v konkrétním případě DVD nosiče obsahující mimo jiné i dětské porno, ve smyslu §78 odst. 1 tr. ř. policejnímu orgánu dobrovolně vydal. Je proto možné konstatovat, že předmětné vydané věci orgány činné v trestním řízení nezískaly výlučně jen na základě donucení aktu státní moci, ale na základě vlastního rozhodnutí obviněného.
Ze všech shora rozvedených důvodů není jakékoli pozdější zpochybňování použitelnosti takového důkazu v řízení před soudem namístě a Nejvyšší soud obviněným vytýkaná pochybení v postupu orgánů činných v trestním řízení při opatřování důkazů neshledal. Tento názor koresponduje i s odůvodněními napadených rozhodnutí, v nichž soudy nižších stupňů reagovaly na obdobné výhrady obviněného (viz strany 11 a 15 rozsudku soudu prvního stupně a stranu 15 rozsudku odvolacího soudu).
Nejvyšší soud neshledal žádné takové okolnosti, které by svědčily o tom, že ve věci provedené dokazování není dostatečné, anebo je založeno na důkazech, o něž soudy závěry o vině nemohly opřít, nebo o tom, že by provedené důkazy hodnotily mimo rámec pravidel daných zákonem. Protože nebyl zjištěn ani jednostranný postoj soudů nebo jejich libovůle při hodnocení důkazů, a nejedná se tudíž o extrémní rozpor mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a právním posouzení věci, byly námitky obviněného podřazené pod označený dovolací důvod posouzeny jako uplatněné mimo rámec pravidel zákonem daných nejenom pro uvedený dovolací důvod, ale též jakýkoliv jiný dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (viz např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 14. 9. 2004, sp. zn. III. ÚS 296/04).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová