ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.70.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 70/2015-43
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. března 2015 o dovolání obviněného M. G. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 10 To 49/2012, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 4/2010, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 2 T 4/2010, byl obviněný M. G. uznán vinným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s již dříve odsouzenými spoluobviněnými J. H. a E. A. Za tento zločin byl odsouzen podle §173 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 10 To 49/2012, odvolání obviněného podané proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Petry Kropíkové dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. Jednak má za to, že nebyl-li přítomen při veřejném zasedání u Vrchního soudu v Praze, ačkoli se v tu dobu nacházel na území České republiky, a dobrovolně nastoupil do výkonu trestu, bylo porušeno právo jeho účasti na řízení, a jednak brojil proti naplnění znaků zločinu loupeže. Trestného jednání, které mu je kladeno za vinu, se nedopustil, což dotvrzoval konkrétními skutečnostmi a důvody, které jej vedly k setkávání s dalšími obviněnými a odsouzenými osobami, jakož i s poškozeným Z. H. Zpochybnil zejména svědectví a pravdivost výpovědi tohoto klíčového svědka s poukazem na skutečnosti podávající se z protokolu o obnově řízení sp. zn. Nt 31/2012. S ohledem na jím namítané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 10 To 49/2012, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo prostřednictvím u něj působícího státního zástupce Nejvyššímu soudu vyjádření k dovolání obviněného, v němž po shrnutí jeho obsahu státní zástupce uvedl, že neshledal naplněným ani jeden z uplatněných dovolacích důvodů. Obviněný neuvedl žádné argumenty k důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. a své jen obecně vznesené námitky nespecifikoval. Není tak zřejmé, které veřejné zasedání u vrchního soudu má na mysli, ani to, které ustanovení trestního řádu mělo být porušeno. Námitky podřazené pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce označil za námitky skutkové, a tudíž při neexistenci extrémního nesouladu pod jakýkoli dovolací důvod nepodřaditelné. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání, a shledal, že v projednávané věci je dovolání přípustné podle §265a odst. 1 písm. h) tr. ř. a bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.
Dále posuzoval včasnost dovolání z hledisek stanovených §265e odst. 1, 2, 3 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout.
Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Doručuje-li se rozhodnutí jak obviněnému, tak i obhájci, podle §265e odst. 2 tr. ř. běží lhůta k podání dovolání od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Pro zachování běhu této lhůty je rozhodné doručení tomu obhájci, který obviněného zastupoval při veřejném zasedání před soudem druhého stupně, pokud obviněný takového obhájce měl, neboť tomuto obhájci je rozhodnutí odvolacího soudu doručováno. Proto na počítání lhůt k podání dovolání nemá vliv, dojde-li později ke zrušení obhajoby obhájce, který zastupoval obviněného v odvolacím řízení, a obviněný si zvolí pro podání dovolání obhájce nového, jestliže tomuto novému obhájci bylo též dodatečně rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno. Rozhodné v takovém případě je doručení rozhodnutí odvolacího soudu obviněnému a obhájci, jehož měl v době pravomocného skončení předmětné trestní věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 858/2014, a přiměřeně též rozhodnutí č. 10/2013 Sb. rozh. tr.).
V projednávané věci Nejvyšší soud z obsahu předloženého trestního spisu Krajského soudu v Praze sp. zn. 2 T 4/2010 zjistil, že obviněný M. G. byl v řízení před soudem druhého stupně zastoupen obhájcem JUDr. Františkem Šístkem, který byl osobně přítomen veřejnému zasedání konanému Vrchním soudem v Praze o odvolání obviněného dne 12. 6. 2012, sp. zn. 10 To 49/2012, kde byl mimo jiné osobně přítomen i obviněný. Při tomto veřejném zasedání bylo vyhlášeno usnesení, jež je dovoláním napadeno (č. l. 1206 až 1209). Opis napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 6. 2012, sp. zn. 10 To 49/2012 (č. l. 1212), byl doručen obhájci JUDr. Františku Šístkovi, jenž jej převzal dne 16. 7. 2012, obviněnému bylo toto usnesení doručeno až dne 9. 10. 2014 (č. l. 1223 verte). Důvodem této dlouhé časové prodlevy bylo to, že obviněný po vyhlášení napadeného usnesení z obavy před nutností nástupu trestu odnětí svobody Českou republiku opustil, bylo po něm pátráno a byl na něj vydán Evropský zatýkací rozkaz (č. l. 1292 až 1295, 1334 až 1341). Poté, co obviněný dobrovolně výkon trestu dne 22. 9. 2014 nastoupil (č. l. 1380 až 1384), bylo mu dne 9. 10. 2014 doručeno také předmětné usnesení. Obviněný dne 16. 12. 2014 zvolil na plnou moc za účelem podání dovolání obhájkyni Mgr. Petru Kropíkovou (č. l. 1396), která dne 17. 12. 2014 zaslala prostřednictvím datové schránky soudu prvního stupně dovolání (č. l. 1392 až 1396). Nejvyšší soud připomíná, že z obsahu spisového materiálu nezjistil, že by za obviněného M. G. jiný obhájce (např. JUDr. František Šístek, či rovněž na plnou moc obviněným podle č. l. 1390 zvolený Mgr. Jiří Zájeda) podal dovolání dříve. V této souvislosti je nutné podotknout, že na toto jediné dovolání je poukázáno i v předkládací zprávě, jíž bylo dovolání Nejvyššímu soudu předloženo soudem prvního stupně.
Z hlediska výše uvedených zásad platných pro doručování rozhodnutí soudu druhého stupně a pravidel pro běh lhůty pro podání dovolání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s §60 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že pozdějším doručením rozhodnutí soudu druhého stupně je podle dokladu na č. l. 1223 doručení obviněnému ze dne 9. 10. 2014. Od tohoto data je nutné počítat běh dvouměsíční dovolací lhůty, která uplynula dne 9. 12. 2014.
V případě, že jediným dovoláním ve věci je to, jež za obviněného podala obhájkyně Mgr. Petra Kropíková prostřednictvím datové schránky na soud prvního stupně dne 17. 12. 2014, jde o dovolání opožděné.
Nejvyšší soud z těchto důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného M. G. podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděné odmítl. Nemohl proto přezkoumávat věcnou správnost napadeného usnesení. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. března 2015
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová