ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.726.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 726/2015-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2015 o dovolání obviněného F. J. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 5 To 5/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 7/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného F. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 31 T 7/2014, byl obviněný F. J. uznán vinným v bodě I. 1) − 4) zvlášť závažným zločinem loupeže podle §173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen podle §173 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle §99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku mu bylo uloženo protialkoholní ochranné léčení ústavní formou. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněného P. M. a dále o náhradě škody.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací usnesením ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 5 To 5/2015, odvolání podaná proti shora citovanému rozsudku soudu prvního stupně obviněnými F. J. a P. M. podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný F. J. prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, které zaměřil proti výroku o trestu. Má za to, že soudy pochybily, neboť nedostatečně zhodnotily všechny podstatné polehčující okolnosti, důsledkem čehož je trest nepřiměřeně přísný. Na svoji obhajobu uvedl, že se trestné činnosti kladené mu napadenými rozhodnutími za vinu dopustil pod vlivem tíživé finanční situace, kdy proti němu bylo vedeno několik exekucí pro částky v celkové výši 600.000 Kč, byl nezaměstnaný, podpora v nezaměstnanosti mu již končila a z případných dávek hmotné nouze by nebyl schopen zaplatit ani ubytování. Ačkoli měl dluhy, vždy platil výživné na svou nezletilou dceru. V poslední době se však i s tím dostával do prodlení, což bylo důvodem předmětné loupeže. Zdůraznil, že zbraně, jež měl k dispozici, nebyly funkční a neobsahovaly náboje. Nechtěl obsluhám čerpacích stanic způsobit jakoukoli újmu, s jejich psychickými problémy po činu nepočítal. Dovolatel svého jednání lituje a připustil, že veškeré jeho problémy se odvíjejí od jeho závislosti na alkoholu, s níž je připraven bojovat, a proto souhlasil i s uložením ochranného protialkoholního léčení v ústavní formě. Z uvedených důvodů mu podle jeho názoru nebylo třeba ukládat vysoký trest odnětí svobody.
V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 5 To 5/2015, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 31 T 7/2014, a aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, který konstatoval, že obviněným vytýkaná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení polehčujících okolností, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož žádné další relevantní argumenty dovolatel neuvedl, vyjma kusého a strohého sdělení, že neměl v úmyslu způsobit psychickou újmu pracovníkům obsluhy čerpacích stanic, podle státního zástupce uplatněné námitky neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů vymezených v citovaném ustanovení. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. ], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále proto zkoumal, zda bylo uplatněno v souladu s označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této dikce plyne, že prostřednictvím citovaného dovolacího důvodu lze vytýkat výlučně vady právní, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotně právního posouzení, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006, seš. 27, č. T 912). Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Obviněný, který trestnou činnost doznal, v rámci podaného dovolání zaměřeného pouze proti výroku o trestu (stejně tak jako i odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), vytýkal nesprávnost uloženého trestu pro nedostatečné zohlednění všech polehčujících okolností a v důsledku toho jeho přílišnou tvrdost. Brojil proti tomu, že soudy se dostatečně nevypořádaly se všemi okolnostmi, které podle něj měly být posouzeny v jeho prospěch ve smyslu §41 tr. zákoníku. Pokud obviněný pouze okrajově zmínil absenci úmyslu ve vztahu k následku v podobě psychické újmy způsobené pracovníkům obsluhy čerpacích stanic, nebrojil proti výroku o vině ve smyslu použité právní kvalifikace, vůči níž své dovolání výslovně vůbec nezaměřil, ale učinil tak výhradně ze snahy ospravedlnit a ponížit závažnost své role při páchané trestné činnosti, od které dovozoval nepřiměřenost a přílišnou tvrdost uloženého trestu odnětí svobody.
Nejvyšší soud se v první řadě zabýval otázkou, zda takto postavené námitky proti výroku o trestu je vůbec možno podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a konstatuje, že výhrady obviněného nevyhovují žádným zákonným podmínkám, za nichž lze, byť i podle jiného dovolacího důvodu, výrok o trestu napadat. Námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. To však lze jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Pokud jde o výrok o trestu, je za „jiné hmotně právní posouzení“ ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. možné považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Vzhledem k tomu, že obviněný, jak bylo již výše uvedeno, žádné relevantní námitky odpovídající těmto zásadám nevznesl, nýbrž brojil výhradně proti zhodnocení a posouzení skutečností rozhodných z hlediska existence polehčujících okolností a nepřiměřené tvrdosti uloženého trestu, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů podle §265b tr. ř. nenaplnil (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013).
Pouze pro úplnost lze poznamenat, že Nejvyšší soud neshledal žádný exces při ukládání trestu, neboť soudy plně respektovaly pravidla zakotvená v §39 tr. zákoníku v návaznosti na §38 tr. zákoníku. Při této své činnosti soud prvního stupně dostatečně přihlédl k polehčujícím okolnostem, a to zejména k okolnostem vymezeným v §41 písm. l ), n) tr. zákoníku, i k těm, které obviněnému přitěžovaly ve smyslu §42 písm. a) tr. zákoníku, a hodnotil i trestní minulost obviněného, který se posuzované trestné činnosti dopustil zhruba čtyři měsíce poté, co bylo rozhodnuto o jeho osvědčení se ve zkušební době předchozího odsouzení rovněž pro násilnou trestnou činnost. Trest ve spodní polovině zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin loupeže podle §173 odst. 1, 2 tr. zákoníku v rozpětí trestní sazby od 5 do 12 let (viz strany 30, 31 rozsudku soudu prvního stupně a strany 14, 15 usnesení odvolacího soudu) je odpovídající všem uvedeným zásadám.
Jelikož obviněným vznesené námitky nemají právní povahu, a tudíž nekorespondují nejenom s označeným, ale ani s žádným jiným dovolacím důvodem vymezeným v §265b odst. 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud neměl důvod předmětná rozhodnutí z podnětu takto mimo označený dovolací důvod podaného dovolání meritorně přezkoumávat. Na základě shora rozvedených skutečností proto dovolání obviněného F. J. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2015
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu