ECLI:CZ:NS:2015:8.TDO.841.2015.1
sp. zn. 8 Tdo 841/2015-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2015 o dovolání obviněného J. B. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 8/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 5 T 124/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 28. 11. 2014, sp. zn. 5 T 124/2014, byl obviněný J. B. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že ačkoliv dne 13. 8. 2014 převzal do vlastních rukou v P., ulici N., písemnou výzvu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 0 Nt 703/2014, aby do 3 dnů od jejího doručení ve Vazební věznici P.-P. nastoupil výkon zbytku trestu odnětí svobody uloženého mu ve věci Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 10 T 210/2011, rozsudkem ze dne 21. 11. 2012, č. j. 10 T 210/2011-291, jenž ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 50 To 89/2013, nabyl právní moci dne 27. 3. 2013, ve výměře čtyřiceti měsíců, jehož výkon mu byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2014, č. j. 0 Nt 703/2014-6, jež nabylo právní moci dne 28. 2. 2014, přerušen na dobu od 3. 2. 2014 do 3. 8. 2014, přičemž součástí této výzvy bylo mimo jiné i poučení, že pokud do výkonu tohoto trestu ve stanovené lhůtě nenastoupí, může být toto jednání posouzeno jako trestný čin; aniž by v tom bránil závažný důvod, výkon tohoto trestu ve shora uvedené Věznici v P., ulici S., ve výše uvedené lhůtě do 16. 8. 2014 ani později nenastoupil a na svobodě se zdržoval až do 17.00 hod. dne 28. 8. 2014, kdy byl na základě příkazu k dodání do výkonu shora uvedeného trestu vydaného dne 25. 8. 2014 zadržen policejní hlídkou v P., v ulici J. na Ubytovně S., a poté do výkonu tohoto trestu odnětí svobody téhož dne dodán.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Krajský soud v Plzni jako odvolací soud usnesením ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 8/2015, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání, které podal obviněný proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný prostřednictvím obhájce napadl zmíněné usnesení odvolacího soudu s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovoláním. Nesprávnost právního posouzení skutku spatřoval v tom, že odvolací soud nedůvodně jeho odvolání zamítl s argumentem, že se činu dopustil minimálně v nepřímém úmyslu, když byl údajně smířen s tím, že způsobem uvedeným v trestním zákoně může porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem. Obviněný zdůraznil, že po celé trestní řízení spatřoval nedostatek úmyslu uvedený čin spáchat, neboť výkon trestu odnětí svobody byl přerušen v době od 3. 2. 2014 do 3. 8. 2014 a měl ho znovu nastoupit dne 4. 8. 2014. Dne 8. 8. 2014 však zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žádost o podmíněné propuštění ze zbytku výkonu tohoto trestu a dne 14. 8. 2014 též žádost o odklad nástupu do výkonu trestu. Obě tyto žádosti, o nichž se domníval, že mají tzv. odkladný účinek, v jehož důsledku není povinen do výkonu trestu nastoupit, odůvodňoval svým velmi nepříznivým zdravotním stavem.
S ohledem na tyto argumenty obviněný nesouhlasil se závěry obou soudů, že naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, neboť nejednal ani v nepřímém úmyslu. Navíc soudy dostatečně nezohlednily jeho osobnostní rysy a charakter, zejména se zřetelem na jeho chabé právní povědomí, a nerespektovaly, že podáním žádosti o odklad výkonu trestu nastávají odkladné účinky předchozího rozhodnutí. Zdůraznil, že v žádném případě neměl v úmyslu vyhýbat se nástupu do výkonu trestu, a proto mělo být uzavřeno, že nenaplnil subjektivní stránku tohoto trestného činu. V závěru dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 8 To 8/2015, a aby tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání písemně vyjádřil státní zástupce působící u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž se se závěry rozhodnutí obecných soudů ztotožnil a považuje je za správná. K námitkám obviněného uplatněným v dovolání připomenul, že se jedná pouze o opakování procesních výhrad, s nimiž se již dostatečně vypořádaly oba soudy nižších stupňů. Protože žádné vady v napadených rozhodnutích neshledal, dovolání obviněného navrhl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), shledal, že důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, neboť podle něj lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho prostřednictvím je proto možné vytýkat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2006, seš. 27, č. T 912).
Obviněný zákonným hlediskům označeného dovolacího důvodu dostál, protože vytýkal nedostatky v posouzení subjektivní stránky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku s tvrzením, že se domníval, že jím podaná žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody má odkladný účinek, a tedy že nebyl povinen ve stanovené době trest, k jehož nástupu byl vyzván, nastoupit.
Pro posouzení opodstatněnosti obviněným uplatněných námitek je s ohledem na obsah provedeného dokazování a z něj plynoucích skutečností, s nimiž se soudy v napadených rozhodnutích dostatečně vypořádaly (viz strany 2 až 4 rozsudku soudu prvního stupně a strany 2, 3 usnesení odvolacího soudu), nutné uvést, že rozhodnutími, jež obviněný v předmětné trestní věci nerespektoval a mařil jejich výkon, jsou jednak rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 10 T 210/2011 (č. l. 12 až 23 spisu), jímž byl odsouzen k nepodmíněnému souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 50 To 89/2013, jímž bylo odvolání obviněného podané proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podle §256 tr. ř. zamítnuto (č. l. 24 až 31 spisu), jejž zčásti vykonal, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 31. 1. 2014, sp. zn. 0 Nt 703/2014, jímž byl podle §325 odst. 1 tr. ř. výkon trestu odnětí svobody přerušen na dobu od 3. 2. 2014 do 3. 8. 2014 (č. l. 32 spisu).
Obviněný byl k nástupu přerušeného trestu vyzván Obvodním soudem pro Prahu 4 písemnou výzvou (vzor č. 49 tr. ř. vydaným ve smyslu Sdělení Ministerstva spravedlnosti 126/2009-OD-Org. ze dne 18. 6. 2009, o vydání vzorů „tr. ř., o. s. ř., k. ř., d. ř.“) ze dne 5. 8. 2014, podle jejíhož obsahu měl trest nastoupit nejpozději do 3 dnů ode dne doručení této výzvy k nástupu trestu v době od 8 do 16 hodin ve Vazební věznici P.-P., jinak bude předveden. V důležitých upozorněních v bodě III. předmětné výzvy byl obviněný informován o tom, že pokud nenastoupí trest ve shora uvedené lhůtě, může být jeho jednání posouzeno jako trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, za který hrozí trest odnětí svobody až na 2 léta (č. l. 33 spisu). Obviněný tuto výzvu zaslanou mu do vlastních rukou obálkou typu II. převzal dne 13. 8. 2014 (č. l. 34 spisu).
Obviněný však uvedeným způsobem mu stanovené povinnosti nerespektoval a v určené lhůtě výkon trestu nenastoupil, a proto Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 25. 8. 2014 příkaz k jeho dodání do výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 35 spisu), jenž byl realizován dne 28. 8. 2014 v 17.10 hod., kdy byl obviněný zadržen Policií České republiky a dodán do Věznice P.-P. (č. l. 37 spisu).
Žádost o podmíněné propuštění obviněný soudu zaslal dne 8. 8. 2014 (č. l. 81 spisu), která byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. 8 PP 154/2014, zamítnuta (č. l. 105 spisu).
Žádost o odklad výkonu nenastoupeného trestu obviněný zaslal soudu dne 15. 8. 2014 (viz č. l. 65, 81 spisu ve shodě s č. l. 53 spisu sp. zn. 0 Nt 703/2014 Obvodního soudu pro Prahu 4).
V dané věci je zřejmé, že obviněný bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu dosud nevykonaný pravomocný trest uložený rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 11. 2012, sp. zn. 10 T 210/2011, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 50 To 89/2013, jehož výkon byl dočasně za splnění podmínek §325 odst. 1 tr. ř. přerušen, který je pravomocným a vykonatelným rozhodnutím. Nástup takto přerušeného trestu byl vázán na dobu, do kdy byl jeho výkon přerušen, tj. v konkrétním případě do 3. 8. 2014. Zásadním momentem, k němuž měl obviněný respektovat návrat do věznice, bylo toto datum. Obviněný však dobrovolně trest nenastoupil a byl k jeho nástupu soudem vyzván podle dat, která byla z výzvy zřejmá, nejpozději do dne 16. 8. 2014. Výzva k nástupu trestu není rozhodnutím, které by bylo způsobilé zasáhnout do základních práv odsouzeného, ale je určitým organizačně technickým opatřením soudu, které autoritativně a pravomocně nezasahuje do právní sféry obviněného, neboť přímo nevede ke vzniku, změně nebo zániku oprávnění, eventuálně povinnosti. Takovým autoritativním rozhodnutím je v daném případě příslušný rozsudek, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu (s nařízením výkonu trestu). Výzva slouží jen k tomu, aby obviněnému byly oznámeny bližší podmínky, za nichž má být „dobrovolně“ již uložená povinnost splněna (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1954/2014).
Obviněný však uvedeným způsobem nepostupoval a dobrovolně trest nenastoupil, čímž naplnil znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že bez závažného důvodu nenastoupí na výzvu soudu trest odnětí svobody nebo se jiným způsobem neoprávněně brání nástupu výkonu tohoto trestu.
Jde o úmyslný trestný čin, který může být spáchán v přímém (§15 odst. 1, 2 tr. zákoníku) i nepřímém (§16 odst. 1 tr. zákoníku) úmyslu.
Podle dikce této skutkové podstaty je jedinou okolností, pro kterou tak učinit odsouzený nemusí, „závažný důvod“. Trestní zákoník v ustanovení §337 odst. 1 písm. f) pojem „závažného důvodu“ nevymezuje, neboť tento je vždy dán konkrétními okolnostmi stojícími na straně obviněného. Obecně však lze říci, že takovým důvodem může být jen reálně existující okolnost, v důsledku níž obviněný není schopen se k nástupu výkonu trestu odnětí svobody dostavit, a to především pro závažné zdravotní potíže u něj samotného nebo některého blízkého rodinného příslušníka, které fakticky znemožňují, aby se odsouzený do výkonu trestu odnětí svobody dostavil. Za takové důvody je rovněž možné považovat i jiné než zdravotní problémy, jež se však svou povahou a velmi nepříznivým dopadem pro obviněného či jeho rodinu rovnají charakteru závažných zdravotních potíží. Jelikož pro různou povahu osob i situací není možné tento pojem jednoznačně vymezit, bude vždy v každém jednotlivém případě nezbytné s ohledem na konkrétní okolnosti pečlivě posuzovat, zda situace, již obviněný předkládá jako důvod toho, proč v souladu s podmínkami uvedenými ve výzvě k nástupu výkonu trestu odnětí svobody trest nenastoupil, je „závažným důvodem“ ve smyslu shora ustanovení §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku. Podání návrhu na odklad výkonu trestu donětí svobody samo o sobě nepředstavuje závažný důvod ve smyslu §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku (srov. rozhodnutí č. 31/2013 Sb. rozh. tr.).
Musí tedy jít jenom o konkrétně nastalý skutečně daný závažný důvod, jakým je např. těžké onemocnění, tragická nebo živelná událost v rodině apod. Pokud u obviněného takový závažný důvod nevznikl a obviněný podává žádost o odklad výkonu trestu jen na podkladě nevýznamných okolností, činí tak formálně, ve snaze vyhnout se nástupu výkonu trestu, takové podání samo o sobě uvedeným závažným důvodem není, ale je toliko součástí úmyslného se vyhýbání nástupu výkonu trestu ve smyslu §337 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku ze strany obviněného.
Obviněný v dovolání za takový důvod považoval jednak podání žádosti o odklad výkonu trestu a jednak podání žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a v důsledku toho tvrdil, že se nejednalo o úmyslné jednání směřující k nenastoupení trestu, jelikož nevěděl, že i přes uvedené žádosti je povinen trest nastoupit.
Tato obrana obviněného je zcela v rozporu s okolnostmi, které byly obviněnému známy, zejména z poučení, jehož se mu dostalo ve výzvě k nástupu trestu, kde byly podmínky, za nichž má být nástup realizován, jednoznačně a výslovně stanoveny (viz shora).
V této věci byla pozice obviněného jasnější o to, že obviněný byl povinen do výkonu trestu odnětí svobody nastoupit poté, co uplynula přesně vymezená doba, na kterou mu byl výkon trestu přerušen (srov. §325 tr. ř.), a to ze zdravotních důvodů. Jak však z obsahu spisu plyne, obviněný po dobu přerušení žádné žádosti z důvodu zhoršení jeho zdravotního stavu nepodával, a ani soud o tom, že by bylo nutné dobu přerušení pro přetrvávající vážný zdravotní stav prodloužit, žádné rozhodnutí či poznatky neučinil. Obviněný uvedené žádosti o další odklad a podmíněné propuštění podal 8. 8. 2014, což je teprve tehdy, kdy měl již buď dobrovolně (4. 8. 2014) nebo na výzvu (dne 16. 8. 2014) nastoupit.
I přesto, že se jednalo jen o účelovou snahu vyhnout se nástupu trestu, je vhodné připomenout, že nástup výkonu trestu realizuje soud za podmínek stanovených v §321 odst. 1 tr. ř., podle něhož, jakmile se rozhodnutí, podle kterého se má vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody, stalo vykonatelným, předseda senátu příslušné věznici zašle nařízení výkonu trestu a vyzve odsouzeného, je-li na svobodě, aby trest ve stanovené lhůtě nastoupil. Podle §321 odst. 3 tr. ř. nenastoupí-li odsouzený trest ve lhůtě, která mu byla poskytnuta, nebo bylo-li z konkrétních skutečností zjištěno, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, nařídí předseda senátu, aby byl do výkonu trestu dodán. Je tedy zřejmé, že ani toto procesní ustanovení nestanoví soudu možnost nezajistit realizaci nástupu výkonu trestu obviněného, který byl vyzván k jeho nástupu.
V zásadě tedy platí povinnost obviněného podrobit se nástupu výkonu trestu odnětí svobody v souladu s podmínkami stanovenými ve výzvě k tomuto nástupu. Odklad takového trestu je možný, avšak jen v případě zákonem stanovených podmínek podle §322 a §323 tr. ř. Ze smyslu ustanovení §322 tr. ř. plyne, že obviněný není povinen dostavit se k nástupu trestu jen za situace předpokládané v ustanovení §322 odst. 1 tr. ř., podle něhož může soud na potřebnou dobu odložit výkon trestu odnětí svobody jen tehdy, jestliže z lékařské zprávy o hospitalizaci odsouzeného v lůžkovém zařízení nebo z jiných skutečností vyplývá, že by výkon trestu ohrozil život nebo zdraví odsouzeného. Podle §322 odst. 2 tr. ř. tak může soud učinit i tehdy, jestliže o to požádá odsouzený ze stejných důvodů. V takovém případě však soud uvedenou žádost hodnotí se zřetelem na zdravotní způsobilost obviněného se výkonu trestu podrobit, a shledá-li, že takové důvody nejsou dány, i přesto, že obviněný určitým onemocněním trpí, avšak toto mu nebrání se výkonu trestu podrobit, nerozhodne o takovém návrhu, ale vyzve odsouzeného, aby nejpozději při nástupu výkonu trestu odnětí svobody předložil zprávu o zdravotním stavu příslušné věznici, která zdravotní způsobilost obviněného k výkonu trestu posoudí (srov. rozhodnutí č. 49/2005 Sb. rozh. tr.).
V případě krátkodobých trestů odnětí svobody nepřevyšujících jeden rok (o který se však v této věci nejednalo), je možné, aby soud ve smyslu §323 odst. 1 tr. ř. z důležitých důvodů výkon trestu odložil. Posuzuje tak, zda obviněným uvedené skutečnosti naplňují zákonem vyžadované „důležité důvody“. O návrhu rozhodne usnesením, proti němuž ve smyslu dikce ustanovení §323 odst. 3 tr. ř. (arg. a contrario) není stížnost přípustná.
Z uvedených procesních podmínek různě upravujících možnost odkladu výkonu trestu odnětí svobody plyne, že ani u jednoho z nich (§322 odst. 2 tr. ř. a §323 odst. 1, tr. ř.) není podání návrhu spojeno s odkladným účinkem nástupu výkonu trestu, a proto v případě, že obviněný podá návrh na odklad trestu, nemůže se tím zbavit povinnosti trest nastoupit (srov. např. rozhodnutí č. 31/2013 Sb. rozh. tr., přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 4 Tdo 136/2013).
S možností nerespektovat nástup k výkonu trestu není spojeno ani podání návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu podle §331 tr. ř. Je sice pravdou, že podání takové žádosti nebrání okolnost, že odsouzený se v době podání žádosti nachází na svobodě, protože dosud nenastoupil k výkonu zbývající části uloženého trestu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. 11 Td 44/2011), avšak ze smyslu tohoto institutu i podmínek pro rozhodování o něm (srov. §331 odst. 1 až odst. 5 tr. ř.), je zřejmé, že taková žádost nevytváří žádnou překážku pro nástup výkon trestu odnětí svobody, o nějž se v daném případě jedná.
V projednávané věci je na podkladě všech uvedených skutečností zřejmé, že obviněný svůj nepříznivý zdravotní stav pouze zneužil, když poté, co mu byl právě z důvodu závažného onemocnění výkon trestu odnětí svobody na dobu šesti měsíců přerušen, následně neplnil podmínky léčby, jež byly důvodem pro přerušení výkonu trestu odnětí svobody.
Ze všech ve věci zjištěných skutečností Nejvyšší soud považuje závěr soudů nižších stupňů, které shledaly v daném případě jednání obviněného v nepřímém úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, za plně opodstatněný a doložený výsledky provedeného dokazování. Jen pro úplnost lze s ohledem na zjištěné skutkové okolnosti zdůraznit, že obviněný věděl na základě obsahu jednak usnesení o přerušení výkonu trestu odnětí svobody (č. l. 32 spisu) a jednak na základě jím prokazatelně převzaté výzvy k nástupu trestu (č. l. 33, 34 spisu), kdy sám tuto skutečnost v průběhu trestního řízení nikdy nepopřel, o jaký trest se jedná a v jakém termínu, tj. do kdy a v jaké věznici, jej má nastoupit a byl o všech okolnostech řádně poučen. Z uvedeného poučení bylo nesporné, že nástup trestu odnětí svobody obviněný nemůže oddálit žádným úkonem, tedy ani žádostí o odklad výkonu trestu. Ze všech těchto důvodů obviněný věděl, že nenastoupí-li nařízený trest v uvedené době, jedná protiprávně a žádný jeho úkon takovou povinnost nemůže oddálit, a tedy je zřejmé, že se těmto svým povinnostem dobrovolně nepodrobil, ačkoli se všemi trestněprávními důsledky takového jednání byl obeznámen (srov. přiměřeně např. rozhodnutí č. 25/2015 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto v souladu s napadenými rozhodnutími shledal, že výhrady o nedostatku subjektivní stránky v podobě úmyslného zavinění nemohly obstát, neboť minimálně nepřímý úmysl ve smyslu §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku byl v jednání obviněného řádně doložen a prokázán.
Vzhledem k tomu, že napadená rozhodnutí ani řízení jim předcházející nevykazují obviněným vytýkané nedostatky a Nejvyšší soud mohl své závěry učinit toliko na pokladě napadených rozhodnutí a obsahu spisu, jenž mu byl soudem prvního stupně předložen, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2015
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu