ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.39.2016.1
sp. zn. 11 Tcu 39/2016 -20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 6. 2016 k podnětu Krajského soudu v Ústí nad Labem na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 58/2015, v trestní věci K. K. , takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 58/2015, jímž bylo ve smyslu ustanovení §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně občana České republiky K. K., rozhodnuto, že se na jeho odsouzení rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Hv 48/14h, hledí jako na odsouzení soudem České republiky, zrušuje .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Hv 48/14h, který nabyl právní moci téhož dne, byl K. K. uznán vinným trestným činem závažné krádeže za účelem obživy vloupáním, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků.
Nejvyšší soud k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) rozhodl usnesením ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 58/2015, tak, že se na odsouzení občana České republiky K. K., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Dne 6. 6. 2016 ve věci sp. zn. 2 T 5/2015 podal Krajský soud v Ústí nad Labem Nejvyššímu soudu podnět ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu podle analogie §4 odst. 4 zákona, neboť ve věci tohoto odsouzeného bylo rozhodnuto, že se předmětné cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž ohledně občana České republiky K. K., výše označeným rozsudkem cizozemského soudu, rozhodl, že se na jeho odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Podle §4 odst. 1 písm. a) zákona platí, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle §4 odst. 4 zákona platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále též „z. m. j. s.“) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Podle §4a odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají též údaje o pravomocných odsouzeních občanů České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie v trestním řízení a údaje navazující na tato odsouzení, a to na základě informací zaslaných jinými členskými státy Evropské unie.
Podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 2 T 5/2015, který nabyl právní moci dne 19. 12. 2015, bylo rozhodnuto, že podle §306 odst. 1 z. m. j. s., se na území České republiky uznává:
- pravomocný rozsudek Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Hv 48/14h, který nabyl právní moci téhož dne, jímž byl K. K. uznán vinným trestným činem závažné krádeže za účelem obživy vloupáním, podle rakouského trestního zákona, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, přičemž tento skutek by mohl být podle českého práva posouzen jako trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku.
Podle §306 odst. 1 z. m. j. s. za použití §124 odst. 4 téhož zákona bylo rozhodnuto, že shora uvedený trest odnětí svobody resp. jeho zbývající část ve výměře l (jednoho) roku a 5 (pěti) měsíců se vykoná, přičemž pro jeho výkon byl K. K. podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem byl tedy výše uvedený rozsudek Zemského soudu pro trestní věci Vídeň, Rakouská republika, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Hv 48/14h, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v §124 odst. 1 z. m. j. s.
I když se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Rakouska (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát. Z výpisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem dne 8. 6. 2016 přitom vyplývá, že u odsouzeného K. K., je pod body 1) a 2) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 58/2015, jímž rozhodl, že se na odsouzení K. K. soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 6. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu