ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.46.2016.1
sp. zn. 11 Tcu 46/2016 -13
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. 11. 2016 o podnětu Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci na zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 11 Tcu 36/2010, v trestní věci M. Č. , takto:
Podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 11 Tcu 36/2010, jímž bylo podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. rozhodnuto, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky M. Č. , rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, zrušuje .
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 3 KLs 424 Js 54662/07, byl M. Č. uznán vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 a 2, §27 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 8 (osmi) měsíců.
Nejvyšší soud České republiky k návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na zaznamenání údajů o odsouzení M. Č. výše označeným rozsudkem německého soudu do evidence Rejstříku trestů rozhodl podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále též jen „zákon“) usnesením ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 11 Tcu 36/2010, tak, že se údaje o tomto odsouzení M. Č. výše uvedeným rozsudkem zaznamenají do evidence Rejstříku trestů.
Dne 26. 10. 2016 pod sp. zn. 52 T 4/2010 se Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci obrátil na Nejvyšší soud podáním, v němž informuje o svém rozhodnutí ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 52 T 4/2010, jímž ve výše označené věci odsouzeného M. Č. rozhodl tak, že se výše označené cizozemské rozhodnutí uznává na území České republiky. Z toho lze dovodit, že jde o podnět ve smyslu §4 odst. 4 zákona ke zrušení výše uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. Č. do evidence Rejstříku trestů.
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zrušení usnesení, jímž dříve rozhodl o zaznamenání údajů o odsouzení M. Č. výše označeným rozsudkem cizozemského soudu do evidence Rejstříku trestů.
Podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 2 zákona platilo, že Nejvyšší soud mohl na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenají údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týkalo činu, který byl trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence byl odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Podle tehdy platného ustanovení §4 odst. 1 zákona platilo, že do evidence Rejstříku trestů se zaznamenávají též údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozhodnutí takového soudu rozhodl soud podle zvláštního právního předpisu a uznané rozhodnutí bylo cizozemským soudem vydáno pro čin trestný i podle právního řádu České republiky.
Podle §4 odst. 4 zákona (v platném znění) platí, že pokud byly do Rejstříku trestů zaznamenány údaje o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby podle §4 odst. 2 nebo 3 zákona a soud podle zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dříve podle ustanovení §449 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním) následně rozhodne o uznání takového rozhodnutí, Nejvyšší soud z podnětu tohoto soudu zruší své předchozí rozhodnutí o zaznamenání údajů o odsouzení; Rejstřík trestů v takovém případě eviduje pouze rozhodnutí o uznání rozhodnutí. Na rozhodnutí cizozemského soudu nebo mezinárodního soudu zaznamenaná do evidence Rejstříku trestů podle §4 odst. 1 až 3 zákona se hledí jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 5 zákona).
Z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 17. 3. 2010, sp. zn. 52 T 4/2010, bylo rozhodnuto, že se podle §452 odst. 2 tr. ř. ve spojení s §417 tr. ř. na území České republiky uznává pravomocný rozsudek Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2008, sp. zn. 3 KLs 424 Js 54662/07, kterým byl M. Č. uznán vinným pomocí k trestnému činu krádeže podle §242 odst. 1, §243 odst. 1 č. 1 a 2, §27 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků a 8 (osmi) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Podle §451 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto, že bude pokračováno ve výkonu uloženého trestu odnětí svobody na území České republiky bez jeho přeměny s tím, že do úhrnného trestu odnětí svobody v trvání 2 let a 8 měsíců bude započteno 348 dní strávených ve vyšetřovací vazbě a 68 dní strávených ve vydávací vazbě.
Citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, byl výše uvedený rozsudek Zemského soudu v Drážďanech, Spolková republika Německo, uznán na území České republiky s účinky stanovenými v dříve platném §453 tr. ř.
I když se současná úprava ustanovení §4 odst. 4 zákona o Rejstříku trestů nevztahuje na odsouzení soudem jiného členského státu Evropské unie (srov. §4 odst. 2, 3 tohoto zákona), a v předmětné věci jde o odsouzení soudem Spolkové republiky Německo (tedy členského státu Evropské unie), lze v posuzované věci aplikovat postup podle analogie §4 odst. 4 zák. č. 269/1994 Sb., který upravuje možnost zrušení předchozího rozhodnutí o zaznamenání údajů o jiném odsouzení občana České republiky, osoby bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt, nebo právnické osoby cizozemským soudem podle odst. 2 nebo 3 tohoto ustanovení, jehož smyslem je zamezení situaci, kdy by v Rejstříku trestů bylo jedno odsouzení zapsáno dvakrát (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tcu 137/2012, ze dne 21. 11. 2013, sp. zn. 11 Tcu 99/2013 a ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 11 Tcu 33/2016). Z opisu Rejstříku trestů vyžádaného Nejvyšším soudem ze dne 1. 11. 2016 přitom vyplývá, že u odsouzeného M. Č., je pod body 7) a 8) vykazováno dvakrát totéž předmětné odsouzení cizozemským soudem. A proto, byť dané ustanovení dopadá na odsouzení soudy jiných než členských států Evropské unie, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že takový nežádoucí stav je nutno odstranit jeho analogickou aplikací.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud zrušil své usnesení ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. 11 Tcu 36/2010, ohledně zaznamenání údajů o cizozemském odsouzení M. Č. do evidence Rejstříku trestů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 11. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu