ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.5.2016.1
sp. zn. 11 Tcu 5/2016 -32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 21. ledna 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občana České republiky T. V. , rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 2 Ls 473 Js 27615/12, zahrnující odsouzení rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 8 Ls 252 Js 5460/12, a tímto rozsudkem uložený trest odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měcíců hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občana České republiky T. V. , rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, Spolková republika Německo, ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 2 Ls 473 Js 27615/12, v části odpovídající odsouzení pro trestné činy řízení bez řidičského oprávnění v souběhu s ublížením na těle z nedbalosti a nedovoleným opuštěním místa nehody , kterých se měl dopustit dne 12. 5. 2012 v Ch.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz byl T. V. uznán vinným trestnými činy řízení bez řidičského oprávnění v souběhu s ublížením na těle z nedbalosti a nedovoleným opuštěním místa nehody a byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců při zahrnutí trestu rozsudku Obvodového soudu Bayreuth ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 8 Ls 252 Js 5460/12 (kterým byl obviněnému rovněž uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců, výše souhrnného trestu byla tedy Obvodovým soudem Chemnitz ponechána stejná, jako výše trestu v původním odsouzení).
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, se podle zjištění tohoto soudu dopustil tím, že dne 12. 5. 2012 v Ch. kolem 15.15 hodin jel vozidlem Ford, po Z. S. do města, ačkoli neměl potřebné řidičské oprávnění. V důsledku nedbání potřebné náležitosti v dopravním provozu odbočil v úrovni Z. S. doleva na parkoviště prodejny, aniž dbal v protisměru přijíždějícího vozidla Renault, čímž došlo ke srážce obou vozidel. Řidička osobního vozidla Renault, paní M. K., utrpěla trauma krční páteře a na vozidle vznikla totální škoda ve výši 2 634,15 €. Spolujezdec odsouzeného J. S. utrpěl popáleniny na ruce. Ačkoli odsouzený nehodu zaregistroval, opustil místo nehody, aniž umožnil potřebná zjištění.
Trestné činnosti, kterou byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth, se podle zjištění tohoto soudu dopustil tím, že ačkoli nikdy neměl řidičské oprávnění, dne 16. 5. 2012 jel společně s J. S. vozidlem Škoda Fabia, které krátce předtím odcizili v P., k čerpací stanici na odpočívadle F. S. u spolkové dálnice. Kolem 13.35 hodin natankoval odsouzený 23,23 litrů benzinu Super v hodnotě 40,05 € do vozidla Škoda Fabia, ačkoli od počátku věděl, že nebude moci načerpané pohonné hmoty zaplatit. Poté projížděli odcizeným vozidlem územím S. r. N., než byli dne 21. 5. 2012 v M. kontrolováni policií a vozidlo bylo zajištěno. Aby se dostali do Č. r., rozhodli se odcizit další vozidlo. V noci z 21. na 22. 5. 2012 si odsouzený V. zajistil kolem 3.00 hod. v noci na ulici A. S. v M. klíče od vozidla Ford C-Max rodiny R. Klíče se nacházely v krabici na klíče v chodbě, bezprostředně vedle vchodových dveří domu rodiny R. Nepodařilo se objasnit, zda byly domovní dveře otevřené, anebo zda je odsouzený V. otevřel neznámým způsobem. Poté nastartoval vozidlo Ford C-Max zaparkované před domem, přibral spoluodsouzeného S., a vydal se s vozidlem směrem do Č. r. Ještě totéž ráno zajel s odcizeným motorovým vozidlem k čerpací stanici HEM v ulici H. v. K. –S. v H. a načerpal benzín Super v hodnotě 45,01 €. Poté opustil čerpací stanici, aniž pohonné hmoty zaplatil. Následně dojel s vozidlem Ford C-Max až do B., kde byl u odpočívadla S. zadržen.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou částečně splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Je-li předmětem rozsudku soudu jiného členského státu Evropské unie více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4a odst. 3 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu. Část trestu odpovídající odsouzení, na něž se hledí jako na odsouzení soudem České republiky, určí v rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud s přihlédnutím k poměru závažnosti skutku, u něhož jsou splněny podmínky pro zápis, a závažnosti skutku, ohledně něhož tyto podmínky splněny nejsou (srov. přiměřeně č. 51/2000 Sb. rozh. tr.).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení částečně týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky. Jedná se o skutek, pro který byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku). Tím jsou tedy částečně splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona. Naopak jako trestný z pohledu českého právního řádu nelze posoudit skutek, kterým byl odsouzený uznán vinným rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz, neboť z jeho popisu nevyplývá, že by vznikla újma na zdraví mající za následek omezení v obvyklém způsobu života po dobu více než sedmi dnů nebo že by někomu z účastníků nehody hrozilo nebezpečí ve smyslu §150 odst. 1 tr. zákoníku. Z rozhodnutí je patrné, že obviněný držitelem řidičského oprávnění nikdy nebyl, proto nepřichází v úvahu ani trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku.
V posuzované věci jsou ohledně skutku, který lze posoudit jako trestný z pohledu právního řádu České republiky, dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně cizího majetku. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména pokud jde o způsobenou škodu, dopustil se trestné činnosti s dalším spolupachatelem), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody, který Nejvyšší soud pro účely rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ponechal ve stejné výši, neboť trest odnětí svobody v této výši byl odsouzenému uložen již rozsudkem Obvodového soudu Bayreuth a skutek, kterým byl uznán vinným tímto rozhodnutím, se jeví jako výrazně závažnější než (nedbalostní) jednání, pro něž byl odsouzen rozsudkem Obvodového soudu Chemnitz.
Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou u části odsouzení splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky částečně vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. ledna 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu