ECLI:CZ:NS:2016:11.TCU.84.2015.1
sp. zn. 11 Tcu 84/2015 -21
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 20. ledna 2016 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na část odsouzení občanky České republiky A. D., roz. P., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 505 Hv 68/14s, v rozsahu, v němž byla uznána vinnou trestným činem výdělečné krádeže spáchaným dne 17. 7. 2014 a v blíže nezjištěných časech v červnu a červenci 2014 v M. a včetně odpovídající části trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Zamítá se návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, ohledně odsouzení občanky České republiky A. D., roz. P., rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 4. 9. 2014, sp. zn. 505 Hv 68/14s, a to pro trestný čin výdělečné krádeže spáchaný dne 11. 11. 2011 v P. a jemu odpovídající část trestu.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg byla A. D. uznána vinnou trestným činem výdělečné krádeže a byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzená dopustila podle zjištění Zemského soudu Korneuburg tím, že:
1. Dne 17. 7. 2014 v M. s dalším spolupachatelem odcizili poškozeným T., P., L. M., D. B., D., A. a K. věci v hodnotě nejméně 1 411,52 €,
2. v blíže nezjištěných časech v červnu a červenci 2014 s dalším spolupachatelem odcizili v M. a L. /T. nezjištěným poškozeným nafukovací bazén, oděvy, parfém a ložní prádlo,
3. dne 11. 11. 2011 v P. s odděleně stíhaným spolupachatelem se pokusili odcizit poškozené B. kosmetiku a šperky v celkové hodnotě 38 €.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Je-li předmětem rozsudku soudu jiného členského státu Evropské unie více skutků, posuzuje se podmínka oboustranné trestnosti uvedená v §4a odst. 3 zákona samostatně ve vztahu ke každému z těchto skutků. Pokud některý z nich není trestným činem podle právního řádu České republiky, pak Nejvyšší soud zamítne návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona ohledně tohoto skutku a jemu odpovídající části trestu.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzená je občankou České republiky, která byla odsouzena soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku), s výjimkou skutku popsaného pod bodem 3, který nenaplňuje žádný ze znaků uvedených v §205 odst. 1 písm. a) až e) nebo odst. 2 tr. zákoníku, tedy se z pohledu českého práva nejedná o trestný čin. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzená se dopustila úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně cizího majetku. Jednala přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustila trestné činnosti opakovaně, s dalším spolupachatelem), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl jí uložen citelný trest odnětí svobody. Délku uloženého trestu Nejvyšší soud s přihlédnutím k části odsouzení pro skutek, který z pohledu českého práva není trestným činem, pro účely rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona upravil na čtrnáct měsíců, přičemž se stále jedná o citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu