ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1194.2015.2
sp. zn. 11 Tdo 1194/2015-I-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 18. února 2016 dovolání obviněného J. F., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 9 To 218/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 156/2014, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř., za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř., se napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 9 To 218/2015 i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 5 T 156/2014, zrušují .
Podle §265k odst. 2 věta druhá tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Kladně přikazuje , aby věc obviněného J. F. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 5 T 156/2014, byl obviněný J. F. uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku, spáchaných v jednočinném souběhu. Za to byl podle §283 odst. 1 a za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Kladně obviněný J. F. v přesně nezjištěné době, nejméně od 27. 4. 2013 do 22. 5. 2013 jako odsouzený ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici V., bez povolení užíval ke komunikaci se svými přáteli mobilní telefon zn. Nokia 2610, IMEI: …, do něhož vkládal různé SIM karty a jejich prostřednictvím se ve dnech 27.4., 28.4., 4.5., 5.5., 20.5. a 22.5.2013 opakovaně domlouval se svým známým V. V. a s mužem nezjištěné totožnosti, kterého oslovoval jako „B.“ dodání drog do věznice, jejichž prodejem ve věznici chtěl získat finanční prostředky. V. žádal, aby zásilku odeslal na adresu M. C., na základě této domluvy V. V. odeslal 21. 5. 2013 na adresu M. C. zásilku o hmotnosti 0,013 g, obsahující nezjištěnou drogu. Zásilka byla obviněnému F. předána dne 22. 5. 2013.
Tento rozsudek obviněný J. F. napadl odvoláním . Krajský soud v Praze, který toto odvolání uznal za důvodné, ale pouze ve výroku o trestu, svým rozsudkem ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 9 To 218/2015, rozhodl tak, že v souladu s §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu částečně zrušil, a následně za použití §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že za nyní projednávané přečiny a dále za sbíhající se přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), c), odst. 2 tr. zákoníku z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2015, sp zn. 6 T 308/2014, obviněného J. F. podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku, odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků nepodmíněně , pro jehož výkon jej v souladu s §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněného F. podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku odsoudil k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, které bylo užito ke spáchání trestného činu, a současně v souladu s §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 6 T 308/2014, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný J. F. podal proti rozsudku Krajského soudu v Praze, prostřednictvím svého advokáta JUDr. Milana Štemberga dovolání . V něm napadl rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 9 To 218/2015, a to v celém rozsahu. Odkázal přitom na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť dle jeho názoru byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a také na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť mu dle jeho náhledu soud I. stupně nesprávným procesním postupem upřel právo na spravedlivý proces a odvolací soud, namísto aby ve věci zjednal nápravu, rozhodl o jeho vině.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolatel uvedl, že hlavní líčení před soudem I. stupně se konalo v nepřítomnosti obviněného (v té době nemajícího obhájce), přičemž ze spisu se ani nepodává, zda a kdy byl k hlavnímu líčení předvolán a zda byla zachována zákonem stanovená lhůta k přípravě na toto jednání. Soud I. stupně podle tvrzení obviněného ve svém rozsudku konstatuje, že hlavní líčení dne 16. 12. 2014 se konalo v nepřítomnosti obviněného na základě jeho žádosti. Ta však byla realizována jen telefonicky, přičemž totožnost obviněného v telefonu nebyla nijak ověřena. Obviněný už ve svém odvolání tvrdil, že žádal jen o odročení jednání z důvodu svého pobytu v Německu. Podle dovolatele je tedy nutné mít za prokázané, že hlavní líčení se konalo za nepřítomnosti obviněného v rozporu s trestním řádem, což je v rozporu se základním právem obviněného na obhajobu. Odvolací soud však tuto vadu nezhojil.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný uvedl, že mu bylo postupem soudu I. i II. stupně upřeno právo na spravedlivý proces, neboť orgány činné v trestním řízení vůbec nepřihlédly k obhajobě obviněného, a prostě vzaly bez dalšího za prokázaná tvrzení uvedená v obžalobě. V návaznosti na to dovolatel akcentoval, že v dané věci jsou skutková zjištění obou soudů v příkrém rozporu s jejich závěry o vině obviněného. Následně odkázal na konstantní judikaturu týkající se práva na odůvodnění rozhodnutí a zdůraznil, že považuje za nutné, aby z rozhodnutí soudů bylo zcela zjevné, „jak soud ke svému rozhodnutí dospěl“. Dle dovolatele soudy obou stupňů v projednávaném případě pouze převzaly tvrzení obžaloby bez toho, aby jakkoliv vysvětlily své úvahy vedoucí k vydání napadeného rozsudku. Následně obviněný zrekapituloval provedené důkazy a v závěru svého dovolání zdůraznil, že je jeho právem, aby z odůvodnění rozsudku byly jasně patrny důvody, proč jeho obhajobě nebylo vyhověno. Ty však podle jeho názoru z napadeného rozsudku nevyplývají.
Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 9 To 218/2015, i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 5 T 156/2014, v celém rozsahu zrušil, stejně jako všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a věc podle §265l odst. 3 tr. ř. přikázal k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Kladně.
K dovolání obviněného J. F. se písemně vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1030/2015-10). Ve svém stanovisku nejprve zdůraznil, že za relevantně uplatněné považuje pouze námitky, které obviněný podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Těmto námitkám pak přiznal důvodnost.
Ve svém stanovisku státní zástupce především akcentoval, že obviněnému skutečně nebylo řádně doručeno předvolání k hlavnímu líčení na den 16. 12. 2014. Obviněný se k tomuto hlavnímu líčení nedostavil, přičemž tuto skutečnost předsedkyně senátu při úvodní prezenci jasně konstatovala. Za tohoto stavu státní zástupce zdůraznil, že podle ustanovení §198 odst. 1 tr. ř. musí obviněný žádost o konání hlavního líčení bez zachování lhůty k přípravě přednést osobně, tj. musí být takovému hlavnímu líčení přítomen. Teprve v případě splnění této podmínky lze následně řešit otázku, zda přítomnost obviněného u hlavního líčení je nutná, či zda případně žádá o konání hlavního líčení ve své nepřítomnosti.
Dle názoru státního zástupce soud nesprávně smísil dva procesní instituty, a to na straně jedné zachování lhůty k přípravě na jednání a na straně druhé konání hlavního líčení bez přítomnosti obviněného na jeho žádost. Výsledkem je, že ke konání hlavního líčení dne 16. 12. 2014 nebyly splněny zákonné podmínky, a proto nebylo zachováno procesní právo obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti. Za tohoto stavu má státní zástupce za to, že dovolání obviněného je namístě vyhovět, přičemž vzhledem k povaze této vady je třeba zrušit obě rozhodnutí, tedy napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu I. stupně. Pokud jde o námitky obviněného, které obviněný ne zcela přiléhavě podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ty státní zástupce vzhledem k výše uvedenému pochybení již nehodnotil, a to ani z hlediska jejich obsahové korespondence se zvoleným, či jiným důvodem dovolání podle §265b trestního řádu.
Vzhledem k výše uvedenému pochybení pak státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu, aby v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 9 To 218/2015, zrušil, a stejně tak zrušil i rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 5 T 156/2014, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a dále aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal věc Okresnímu soudu v Kladně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. Tj. zda dovolání bylo podáno v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud dovolání vyhodnotil jako přípustné. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod.
Obecně – dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. předpokládá porušení zákonných ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení. Nejedná se však o jakoukoliv nepřítomnost, ale pouze o absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení bez osobní účasti obviněného (viz hlavní líčení – ust. §202 odst. 2 až 5 tr. ř.). Proto z hlediska obsahu dovolání Nejvyšší soud posuzoval otázku, zda bylo možné, a z hlediska trestního řízení bezchybné, konat dne 16. 12. 2014 hlavní líčení bez fyzické účasti obviněného.
Obecné zákonné podmínky, za jejichž splnění je možné konat hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného, jsou stanoveny v §202 odst. 2 tr. ř. Ustanovení §198 tr. ř. pak vymezuje podmínky nařízení hlavního líčení. Podle §198 odst. 1 tr. ř. je povinností předsedy senátu stanovit den hlavního líčení tak, aby obžalovaný měl od doručení předvolání alespoň pět pracovních dnů k přípravě. Tuto lhůtu lze zkrátit jen s jeho souhlasem a jen tehdy, pokud se k hlavnímu líčení osobně dostaví a o jeho provedení výslovně požádá. Lhůta pěti pracovních dnů pro přípravu obviněného na hlavní líčení je chápana jako doba minimální. Proto její nedodržení, resp. absence výslovné osobní žádosti o provedení hlavního líčení, má za následek nemožnost konání hlavního líčení až do doby, než řádně uplyne celá lhůta. V tomto případě je soud povinen hlavní líčení odročit. Jestliže je hlavní líčení přesto konáno, jde o podstatnou vadu řízení [viz §258 odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Na výslovnou žádost obviněného lze provést hlavní líčení jen tehdy, když předvolání k tomuto líčení nebylo obviněnému doručeno, a stalo se tak až v den hlavního líčení (nejpozději před přednesením obžaloby). Za této situace soud provede hlavní líčení pouze tehdy, pokud vzhledem k povaze věci lze důvodně předpokládat, že toto jednání je možné provést bez újmy na procesních právech obviněného (zejména práva na obhajobu). Zpravidla se tak děje po zahájení hlavního líčení, kdy předseda senátu zjišťuje, zda se předvolané osoby dostavily a zda byly zachovány předepsané lhůty. Vyjádření výslovné žádosti obviněného se zapíše do protokolu o hlavním líčení.
Ze spisového materiálu k tomuto případu bylo ověřeno, že předvolání obviněnému F. nebylo doručeno předepsaných pět dní před konáním hlavního líčení, protože adresát nebyl v místě svého bydliště zastižen (č. l. 96). V den konání se obviněný z účasti na hlavním líčení telefonicky omluvil a jako důvod uvedl to, že „nestihl dva vlakové spoje“ . Současně z úředního záznamu vyplynulo, že „souhlasí s tím, aby bylo hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti“ (č. l. 90). Po zahájení hlavního líčení toho dne předsedkyně senátu konstatovala, že „pětidenní lhůta k přípravě od doručení předvolání nebyla zachována – čte se zpráva s žádostí obžalovaného o konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti“ (č. l. 91). Na to bylo prohlášeno usnesení podle §205 odst. 5 tr. ř., že „bude jednáno v nepřítomnosti obžalovaného“ , a byla z č. l. 53-56 čtena výpověď obžalovaného (č. l. 92).
Z toho vyplývá, že i přesto, že obviněný F. soudu v den hlavního líčení telefonoval a vyjádřil souhlas s jeho konáním bez své přítomnosti (i když nemohla být jeho totožnost bez pochybnosti ověřena), Okresní soud v Kladně v řízení neměl pokračovat, neboť nebyly řádně splněny všechny podmínky pro konání hlavního líčení dle §198 odst. 1 tr. ř. Konkrétně nebyla naplněna pětidenní lhůta k přípravě k hlavnímu líčení, na kterou měl obviněný zákonný nárok, a ani jeho telefonický souhlas s konáním hlavního líčení – bez jeho osobní účasti – tuto vadu nezhojil. Proto Nejvyšší soud při svém přezkumu vyhodnotil tuto dovolatelovu námitku jako oprávněnou.
Dalším dovolacím důvodem, který obviněný v dovolání označil, je ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tento dovolací důvod v sobě zahrnuje dvě alternativy. První z nich je dána, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v §265b odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání ust. §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §265 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Z naznačeného výkladu je jasné, že námitku dovolatele, ve které akcentoval, že „v dané věci jsou skutková zjištění obou soudů v příkrém rozporu s hmotněprávními závěry o vině obviněného“ , nelze pod tento dovolací důvod vůbec podřadit. Pokud je obviněný subjektivně přesvědčen o tom, že skutková zjištění jsou v projednávaném případě v extrémním rozporu s hmotněprávními závěry soudu I. potažmo II. stupně, pak měl tuto výhradu subsumovat pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podřazení této námitky pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je formálně vadné.
Toto pochybení však v kontextu celého případu ztrácí na významu – vzhledem k tomu, že námitka o porušení ustanovení trestního řádu, týkající se přítomnosti obviněného v hlavním líčení – byla vyhodnocena jako oprávněná.
Jelikož Nejvyšší soud vyhodnotil výše uvedenou námitku jako oprávněnou, proto zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 9 To 218/2015, i předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 5 T 156/2014, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazujících, a v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu I. stupně, aby věc obviněného J. F. v potřebném rozsahu znovu projednal. Na základě tohoto rozhodnutí tedy Okresní soud v Kladně věc opětovně projedná a posoudí ji v intencích tohoto závazného usnesení Nejvyššího soudu, neboť je jeho právním názorem vázán (v souladu s §265s tr. ř.). Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. února 2016
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu