ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1224.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 1224/2016-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 11. 2016 dovolání obviněného K. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 5 To 145/2016, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 5 T 69/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného K. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 5 T 69/2015, byl K. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, spoluobviněný a státní zástupkyně odvolání, na základě kterých Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 5 To 145/2016, podle §258 odst. 1 písm. b), c), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl v případě obviněného tak, že ho uznal vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který mu uložil trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. Podle §259 odst. 1 tr. ř. pak věc ohledně bodu 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně a částečně ohledně skutku týkajícího se spoluobviněného vrátil soudu prvního stupně.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
- v době od 21. 3. 2015 do 28. 3. 2015 v M., v ul. P. H., v bytě P. M., nejméně ve třech případech s pomocí různých chemikálií a nádob vyrobil bez příslušného oprávnění podle zák. č. 167/1998 Sb. nejméně 7 g psychotropní látky metamfetamin, uvedené v příloze č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb.,
- v době od jara roku 2014 do března roku 2015 na různých místech v M. bez příslušného oprávnění dle zák. č. 167/1998 Sb. opatřoval a zdarma poskytoval psychotropní látku metamfetamin, uvedenou v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., a to:
- nejméně ve dvou případech poskytl nezjištěné množství metamfetaminu D. B.,
- nejméně ve dvou případech zdarma poskytl nezjištěné množství metamfetaminu L. L.,
- nejméně v jednom případě obstaral nezjištěné množství metamfetaminu A. W.,
- nejméně ve třech případech za různé protislužby poskytl nezjištěné množství metamfetaminu P. P.,
a to přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 10. 2009, č. j. 4 T 106/2009-71, pravomocným od 7. 10. 2009, odsouzen pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 11. 2. 2013.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Miroslavy Zlatníkové dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, aniž byly splněny zákonné procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí. Obviněný považuje za pochybení soudu prvního stupně skutečnost, že nepřihlédl k výpovědím svědků před soudem, kde hovořili v jeho prospěch. Nesouhlasí také se závěrem, že nejméně ve třech případech poskytl metamfetamin P. P., neboť tento svědek byl v přípravném řízení slyšen pouze na úřední záznam a v hlavním líčení nebyl vůbec vyslechnut. Toto obviněný namítal i ve svém odvolání, soud druhého stupně se však s touto námitkou nijak věcně nevypořádal. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 3. 2016, sp. zn. 5 To 145/2016, a rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 8. 2. 2016, sp. zn. 5 T 69/2015, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění, resp. postup v rámci dokazování. Nad rámec dovolacího řízení k tomu Nejvyšší soud uvádí, že obviněnému nelze dát za pravdu. Opomíjí totiž podstatnou skutečnost, že soudy v případě jím napadených skutkových zjištění vycházely z jeho vlastní výpovědi. To je obsaženo jak v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, tak i odvolacího soudu, tedy nelze přisvědčit ani tvrzení, že se soud druhého stupně s námitkou obviněného nevypořádal. Naopak je možno uzavřít, že soudy v posuzované věci logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k popsaným skutkovým závěrům, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na první alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být dána, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně věcně přezkoumal podle §254 tr. ř. Druhá alternativa nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný K. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. 11. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu