ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.1498.2015.1
sp. zn. 11 Tdo 1498/2015-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. března 2016 dovolání podané obviněným J. L. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 13 To 172/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 1 T 4/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. 1 T 4/2015, byl J. L. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle §185 odst. 2 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. uloženo zaplatit škodu ve výši 3 132 Kč poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že dne 23. 11. 2014 mezi 3:00 až 7:30 hod. na Obecním dvoře a v ul. J. fyzicky napadal a pak na H. nám. v K. násilím donutil k pohlavnímu styku V. N. , se kterou se sešel v K. u D. restaurace na základě její telefonické žádosti o odvoz do jejího bydliště, když společně procházeli přes O. d. a ulicí J. , několikrát ji udeřil pěstí do obličeje, pravé dolní čelisti, až několikrát upadla na zem, držel ji za ruku a oblečení, aby nemohla utéci, dvakrát ji shodil na zem a táhl ji po zemi vždy nejméně dva metry, po příchodu na H. n. ji povalil na zem v úmyslu vykonat na ní soulož na okraji travnaté plochy, kousek ji popotáhl, roztrhl jí kabát, vyhrnul mikinu nad prsa, rozepnul jí kalhoty, které stáhl pod kolena, roztrhl kalhotky a ve chvíli, kdy V. N. ležela na zemi na zádech, si na ni klekl, držel ji za ruce, chvílemi i za krk, ona se bránila, snažila se ho odstrčit, křičela, aby toho nechal, že má menstruaci, toho J. L. nedbal, sám si rozepnul kalhoty, které si stáhl po hýždě, stáhl si trenky a přes odpor ženy zasunul svůj ztopořený pohlavní úd do její pochvy a vykonal na ní soulož, která trvala asi 2 – 3 minuty, načež se V. N. podařilo vyškubnout, popolezla po zemi k lavičkám, kde ji dohonil, strhl ji na lavičku a když ležela v poloze na zádech, zasunul jí násilím svůj ztopořený pohlavní úd do úst, jí se ale podařilo se po chvíli vyprostit, začala na něho mluvit, on svého jednání zanechal, oba se oblékli a odešli ulicí J. k restauraci O. d. , cestou obviněný půjčil V. N. svůj mobilní telefon, ze kterého jí dovolil zavolat jejímu otci, aby pro ni přijel, pak jí telefon vytrhl z ruky, uhodil ji pěstí do hlavy a ve chvíli, kdy pro poškozenou přijížděl její otec, utekl, V. N. utrpěla exkoriace v oblasti pravého boku a lopatek, na zadní straně paží, lokti, na obou kolenou, modřiny na obou spáncích, na pravé dolní čelisti a téhož dne byla ošetřena v Oblastní nemocnici v Kolíně.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 5. 2015, sp. zn. 13 To 172/2015, podle §258 odst. 1 písm. e), dost. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let za současného vyslovení dohledu a dále mu podle §85 odst. 1, §48 odst. 4 písm. c), d) tr. zákoníku uložil povinnost, aby se ve zkušební době podmíněného odsouzení podrobil léčení závislosti na alkoholických nápojích, které není ochranným léčením podle trestního zákoníku, a podrobil se vhodnému programu psychologického poradenství.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Kláry Nezkusilové dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
V textu svého dovolání obviněný uvedl, že odvolacím soudem zjištěný skutkový stav není trestným činem, za který jej odvolací soud pokládal, neboť skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty přisouzeného trestného činu. Podle obviněného nebyly naplněny tři ze čtyř zákonných znaků, a to objekt, objektivní stránka a subjektivní stránka. K objektu obviněný uvedl, že jeho jednáním nedošlo k zásahu do práva poškozené svobodně rozhodovat o svém pohlavním životě, neboť k pohlavnímu styku došlo zcela dobrovolně, což lze podle obviněného dovodit i z výpovědi poškozené, která v závěru uvedla, že po vykonání soulože se oba oblékli a společně bez jakéhokoli násilí z místa odešli. Její výpověď však podle obviněného z převážné části není pravdivá. Objektivní stránka pak podle obviněného není v daném případě naplněna, protože nedošlo k násilnému jednání. K subjektivní stránce obviněný uvádí, že poškozená nejevila žádný odpor vůči pohlavnímu styku a ve skutečnosti s ním souhlasila. Z gynekologického vyšetření pak podle něj vyplynul jasný závěr, že styk nebyl násilný.
V závěru svého dovolání pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil v části výroku o vině zločinem znásilnění a v celém výroku o trestu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám obviněného pro zločin znásilnění zprostil obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. a současně změnil i výrok o trestu.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Ačkoli obviněný své dovolání koncipoval do pasáží podřazených jednotlivým znakům skutkové podstaty trestného činu znásilnění, jeho námitky jsou založeny na zcela odlišných skutkových zjištěních, než vyšla v řízení najevo, tedy ve skutečnosti napadají tato skutková zjištění. Částečně přitom obviněný předkládá své skutkové závěry, o nichž tvrdí, že vyšly najevo v řízení před odvolacím soudem, částečně se domáhá jiného hodnocení důkazů, než bylo soudy přijato, pokud tvrdí, že výpověď poškozené je nevěrohodná nebo že z gynekologického vyšetření vyplývá jednoznačný závěr o dobrovolnosti styku (takové zjištění v řízení učiněno nebylo a již samo o sobě je zcela nepravděpodobné, neboť gynekologickým vyšetřením je možné nepotvrdit násilnost pohlavního styku, ale sotva je možné ji jednoznačně vyloučit). Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. L. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. března 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu