ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.309.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 309/2016-53
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2016 dovolání podané obviněným J. N. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 12 To 476/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 9 T 35/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 9 T 35/2015, byl J. N. uznán vinným pod bodem I výroku o vině zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně od počátku II. poloviny roku 2013 do 1:50 hod. dne 13. 8. 2014, kdy byl zadržen Policií České republiky, na území hl. města P. , na okrese P.-z. i jinde, aniž by k takové činnosti měl oprávnění, prodal nebo zdarma poskytl látku metamfetamin (pervitin) získanou zejména od J. B. , dalším osobám, přičemž nejméně od ledna 2014 do 13. 8. 2014 takto činil na základě předchozí dohody s obviněnou D. P. a J. B. v tom smyslu, že zemřelý J. B. bude zajišťovat výrobu metamfetaminu, obviněná D. P. bude zajišťovat léky s obsahem pseudoefedrinu k jeho výrobě a obviněný N. bude zajišťovat distribuci pervitinu a v rámci toho:
- L. P. , v přesně nezjištěné době v průběhu roku 2014 opakovaně poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu,
- L. G. , v přesně nezjištěné době v průběhu let 2013, 2014 opakovaně poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu,
- S. M. , v přesně nezjištěné době na přelomu let 2013 a 2014 na různých místech po dobu 6 měsíců prodával jednou týdně 0,5 g pervitinu,
- M. M. , nejméně od počátku II. pololetí roku 2013 do konce I. pololetí roku 2014 v H. , okres P. –z. , opakovaně, nejméně v sedmi případech prodal za částku 500 Kč za 0,5 gramu a zdarma poskytl ve třech případech pervitin vždy množství 0,5 g této drogy, přičemž celkově mu tak poskytl nejméně 5 g pervitinu,
- B. Š. , od přesně nezjištěné doby, nejméně od podzimu roku 2013, do konce jara 2014 v H., okres P.-z. , a na území hl. města P., zejména v městských částech H. , H. P. , opakovaně ve frekvenci jednou až třikrát za měsíc přibližně v šesti případech prodal v množství od 0,5 g do 1 g i zdarma poskytl pervitin v celkovém množství nejméně 6 g,
přičemž látka metamfetamin (známá jako pervitin), je zařazena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 12 To 476/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Topinky dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že již ve svém odvolání vyjádřil nesouhlas se závěrem, že měl na základě předchozí dohody s D. P. a J. B. poskytovat metamfetamin dalším osobám. Předchozí dohoda spočívající v rozdělení rolí podle něj nebyla prokázána a její existenci netvrdila ani obžaloba. S obviněným H. se navzájem vůbec neznali, což podle obviněného vylučuje možnost, aby tvořili organizovanou skupinu. Pokud jde o kooperaci se zemřelým J. B. , poukazuje obviněný na zcela minimální frekvenci telefonických kontaktů. V průběhu dokazování bylo zjištěno, že obviněný si získával drogy pro svou potřebu i z jiných zdrojů. Krajský soud v Praze pak u spoluobviněného H. uznal, že nebyl členem organizované skupiny, mimo jiné proto, že se s obviněným N. neznali. Pokud jde o výhrůžnou komunikaci s J. B. , ta se týkala peněz, které J. B. obviněnému dlužil. Není z ní nijak patrné, že by měla souviset s výrobou drog a že by obviněný J. B. nutil drogy vyrábět. Podle obviněného nebylo v řízení nijak prokázáno, že měl povědomí o způsobu, jakým J. B. drogy vyrábí, o osobách, se kterými spolupracuje, bylo mu pouze známo, že pervitin prodává spoluobviněná P. Ta měla roli koncového distributora v P. , která je však rozsudkem přisuzována obviněnému. Odvolací soud argumentuje jednou z SMS, která je však vytržena z kontextu. Pokud obviněný po J. B. a spoluobviněné P. drogy požadoval, nebylo nijak prokázáno, že je měl za účelem dalšího prodeje. On sám před soudy tvrdil, že je sháněl pro osobní potřebu a dále proto, že jeho družka trpěla těžkými abstinenčními příznaky a vyhrožovala sebepoškozením a sebevraždou. Družka také ve značném množství případů kontaktovala spoluobviněnou P. z telefonu obviněného bez jeho vědomí, neboť neměla předplacený kredit. Obviněný pak poukazuje na skutečnost, že žádní další odběratelé J. B. nebyli vyslechnuti, ačkoli jejich výslech navrhoval. Podle obviněného bylo prokázáno, že celkem distribuoval 23 g pervitinu, což znamená zcela marginální podíl na aktivitách souvisejících s jeho výrobou dalšími spoluobviněnými, neboť celkem bylo vyrobeno minimálně 2088 g. Proto nemůže obstát závěr o jeho členství v organizované skupině. Obviněný pak kupoval drogy i od jiných dodavatelů, což rovněž závěr o jeho členství ve skupině popírá. Účast na organizované skupině mu nebyla kladena za vinu v obžalobě a ke změně kvalifikace došlo až poté, co soud prvního stupně zjistil, že nebude možné prokázat, že distribuoval pervitin ve značném rozsahu. Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, sám jej uznal vinným dle §283 odst. 1 tr. zákoníku a uložil mu trest při spodní hranici zákonné trestní sazby.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Ta po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedla, že námitky, které obviněný koncipoval ve svém dovolání, nenaplňují žádný zákonem taxativně vymezený důvod dovolání, a to ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný ve svém dovolání výslovně uvedl. Obviněný ve svém dovolání předkládá pouze vlastní verzi skutkového děje, nesouhlasí se způsobem, jakým soudy hodnotily provedené důkazy. Soudy přitom ve svých rozhodnutích jasně a srozumitelně objasnily, z jakých důkazů vycházely a proč obviněného uznaly vinným trestným činem s konkrétní právní kvalifikací. Obsah provedených důkazů soudům umožňoval formulovat závěr o vině obviněného, a to zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Mohly se přitom opřít o výpověď zemřelého J. B. z přípravného řízení, o výpověď spoluobviněné D. P. , o výpovědi osob, kterým obviněný J. N. drogy prodával, o záznamy telekomunikačního provozu, v nichž byla zachycena komunikace mezi obviněným J. N. a spoluobviněnou D. P. , o trestné činnosti obviněného vypovídají i výsledky domovní prohlídky v jeho bydlišti. U obviněného doma byla nalezena digitální váha a celá řada mobilních telefonů a SIM karet, přičemž o účelu držení těchto předmětů není třeba pochybovat, neboť jde o obvyklé vybavení distributorů drog. Provedené důkazy dovolují formulovat závěr, že obviněný J. N. věděl o tom, že spoluobviněná D. P. zprostředkovává léky s obsahem pseudoefedrinu potřebné k výrobě pervitinu, současně věděl, že tento pervitin vyrábí J. B. , neboť ho dokonce k této výrobě nutil a sám se podílel na distribuci vyrobené drogy. Obhajobu obviněného o tom, že byl pouze konzumentem a odběratelem pervitinu, se podle státní zástupkyně provedeným dokazováním podařilo vyvrátit.
Soudy obou stupňů při hodnocení důkazů vyšly z metody uvedené v §2 odst. 6 tr. ř. a podle státní zástupkyně není možné zaznamenat žádný rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními, natož pak rozpor extrémní, který by jako jediný v řízení o dovolání mohl odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudu prvého a druhého stupně.
Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Ačkoli obviněný deklaruje, že napadá závěr o své účasti na organizované skupině, ve skutečnosti brojí výhradně proti ve věci učiněným skutkovým zjištěním a předkládá vlastní hodnocení důkazů. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Na závěr o existenci dohody o výrobě pervitinu s J. B. a D. P. nemá vliv skutečnost, že se obviněný neznal se spoluobviněným M H. , ani skutečnost, že si drogy opatřoval z dalších zdrojů. Pokud jde o jeho požadavek na výslech svědků, kteří měli odebírat drogy od J. B. , uvedl soud prvního stupně, že nijak nezpochybňuje tvrzení, že J. B. dodával pervitin i dalším osobám. Míra zavinění J. B. však nebyla předmětem řízení a výpovědi těchto svědků by na posouzení odpovědnosti obviněného nemohly mít vliv. Tomuto závěru nelze nic vytknout.
Jestliže pak obviněný argumentuje svým marginálním podílem na prodeji pervitinu, vychází opět z odlišných skutkových zjištění, než jsou uvedeny ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, neboť argumentuje pouze minimálním množstvím drogy, které se podařilo konkrétně zjistit, přičemž zcela pomíjí opakované poskytování nezjištěného množství v průběhu roku 2014 L. P. a v průběhu roku 2013 a 2014 L. G. Pomíjí pak také v úvodu výroku popsaná skutková zjištění spočívající v existenci dohody o rozdělení úloh při výrobě a distribuci pervitinu, tedy svou roli v organizované skupině ve skutkovém základě bagatelizuje a teprve pak odvozuje svou další argumentaci. Nicméně lze přesto poznamenat, že byť by byla úloha obviněného v organizované skupině méně významná, nemůže to být důvodem pro závěr o nenaplnění znaku skutkové podstaty podle §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ale tato skutečnost by se mohla odrazit pouze ve výroku o trestu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. května 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu