ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.400.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 400/2016-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2016 dovolání podané obviněným N. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 12 To 372/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 152/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 2 T 152/2014, byl ve výroku I podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině a trestu z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 9. 3. 2015, sp. zn. 4 T 359/2014, a N. B. byl ve výroku II uznán vinným pod bodem 1 a 2 zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za které byl odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Pro další část žalovaného jednání byl obviněný ve výroku III zproštěn obžaloby a bylo také rozhodnuto o náhradě škody.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupkyně odvolání, na jejichž základě Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 12 To 372/2015, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil výrok č. II a výrok o náhradě škody napadeného rozhodnutí a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného pod body 1 a 2 uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 1 přečinem obecného ohrožení z nedbalosti podle §273 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, za což mu uložil společný úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. dne 18. 2. 2014 opakovaně v Hradci Králové kontaktoval R. Š. , která byla v zaměstnání v pekárně L. v H. K. , a pod záminkou návštěvy si vypůjčil klíč od jejího pronajatého bytu majitelky R. K. ve 3. nadzemním podlaží bytového domu v ulici P. v H. K. , kde se ve večerních hodinách v kuchyni bytu pokusil vyrobit psychotropní látku metamfetamin, a při manipulaci s hořlavými chemikáliemi došlo k jejich zahoření a požár se vlivem hořlavin rychle rozšířil na celý prostor kuchyně, přičemž následně obviněný N. B. z domu utekl, aniž by učinil jakékoliv opatření k zabránění nebo zmírnění nebezpečí ohrožení životů obyvatel domu ve 3. a 4. podlaží a jejich majetku, a to poškozených V. S. , R. V. , L. U. , M. K. , P. S. a M. Ch. , kteří byli v důsledku zakouření vnitřních prostor bytů nuceni vyčkat na balkonech bytu nebo u oken do doby, než byli příslušníky jednotky HZS evakuováni z domu ven k lékařskému ošetření, kdy následkem požáru došlo ke způsobení škody na zařízení bytů a domu poškozených P. K. , R. K. , L. Č. , R. V. a Společenství vlastníků jednotek pro dům č. p. ...., ulice P. , H. K. , ve výši nejméně 736 228 Kč,
2. dne 27. 2. 2014 kolem 19.00 hodin ve sklepních prostorách domu č. .. na ulici P. v O. se z nezjištěného počtu léčiv s obsahem pseudoefedrinu a za pomocí dalších chemických látek a předmětů k tomu způsobilých (specifikovaných na čl. 5 – 6 trestního spisu) pokusil vyrobit bez jakéhokoliv oprávnění drogu metamfetamin zvanou pervitin, což se mu však pro vyrušení nepodařilo, avšak pokud by výrobu dokončil, mohl tak získat až 25,94 g hydrochloridumetamfetaminu,
a takového jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 2 T 182/2007, odsouzen za trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let, který vykonal 11. 10. 2011, a k trestu zákazu pobytu v okrese H. K. a okrese P. ve výměře 5 let, a dále takto jednal s vědomím, že metamfetamin je psychotropní látkou dle Úmluvy o psychotropních látkách zařazenou do seznamu II, který tvoří přílohu č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, efedrin resp. pseudoefedrin je uveden v kategorii 1. přílohy I. nařízení Evropského parlamentu a rady č. 273/2004 Sb., nařízení rady č. 111/2005 a červený fosfor je uveden v seznamu výchozích a pomocných látek přílohy nařízení vlády č. 458/2013 Sb., a k nakládání s těmito látkami neměl příslušné oprávnění Ministerstva zdravotnictví ČR.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Karla Beneše dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba, pokud jde o jednání směřující k výrobě metamfetaminu. V tomto směru nebyl proveden žádný přímý důkaz. Soud prvního stupně opírá své rozhodnutí o svědectví R. Š. , z její výpovědi však nelze učinit jednoznačný závěr, že jí obviněný sdělil, že má v úmyslu v jejím bytě vyrábět drogy. Soud dále vychází z výpovědi svědka J. , který požár vyšetřoval a vypracoval také odborné vyjádření. Tento svědek byl přítomen podání vysvětlení obviněného k ověření jeho věrohodnosti. Odborné vyjádření tak bylo vypracováno na základě důkazu (podání vysvětlení), který je v dalším řízení nepoužitelný. Dále se soudní rozhodnutí podle obviněného opírá o protichůdné listinné důkazy, a to úřední záznam ze dne 21. 3. 2014 a odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Ve vytýkaných nedostatcích pak obviněný spatřuje extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry na straně druhé.
Podle obviněného celé řízení trpí vadou pochybnosti o možné podjatosti orgánů činných v trestním řízení. Věc byla Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové odňata Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové a přidělena Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích na základě skutečnosti, že jeden z poškozených obyvatel domu je státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové. Obviněný opakovaně poukazoval na to, že měl být vyloučen také celý příslušný policejní orgán v Hradci Králové. V této souvislosti je podle něj významné, že vyšetřující policista Mgr. M. B. v době nemoci svědkyně R. Š. tuto opakovaně minimálně ve třech případech navštívil, a to před jejím výslechem. Návrh obhajoby na doplnění dokazování výslechem tohoto policisty byl jako nedůvodný zamítnut. Popsaný postup policie nepovažuje obviněný za standardní a zamítnutí jeho návrhu na doplnění dokazování podle něj přestavuje porušení práva na spravedlivý proces, neboť jde o opomenutý důkaz. Podle obviněného nelze pouze odkázat na to, že svědkyně, která potvrdila návštěvy uvedeného policisty, sdělila, že si na obsah rozhovorů nepamatuje, ale na přímou otázku, zda policista ovlivňoval její výpověď, uvedla, že ne.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil, popřípadě zrušil i předchozí řízení, a věc vrátil příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Podle státního zástupce se soud prvního stupně důsledně vypořádal s obhajobou obviněného, který tvrdil, že v daném bytě vůbec nebyl a o výrobu pervitinu se nepokusil. O vině obviněného svědčil řetězec nepřímých důkazů, který umožňoval nalézacímu soudu uzavřít, že obviněný se žalovaného jednání dopustil. Soud přitom náležitě kriticky hodnotil provedené důkazy, zejména výpovědi svědků, a k těmto přihlížel pouze v rozsahu, v jakém tyto výpovědi měly oporu v dalších provedených důkazech. Dostatečným způsobem se vypořádal i s námitkami obviněného ve vztahu k výpovědi svědkyně R. Š. , a pakliže její výpověď shledal v podstatných okolnostech za pravdivou, nelze tomuto hodnocení cokoli vytknout. Námitky obviněného tak dle názoru státního zástupce nevykročily z rámce prosté polemiky se skutkovými zjištěními soudů a s jejich hodnocením provedených důkazů.
Podle státního zástupce je pravda, že se v odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně poněkud nepřípadně objevuje odkaz na odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru i v tom směru, v jakém je založeno mj. i na citaci procesně nepoužitelného vyjádření obviněného při podání vysvětlení. V tomto směru však jde pouze o určitou nedůslednost formulace odůvodnění, neboť z celkového vyhodnocení skutkového stavu vyplývá, že o toto procesně nepoužitelné vyjádření obviněného soud prvého stupně svůj závěr neopřel. To ostatně konstatoval již odvolací soud. Dle názoru státního zástupce zde tak nejde o porušení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť závěr o vině obviněného na takovém nepřípustném důkazu založen není.
Státní zástupce se pak neztotožňuje ani s dalšími námitkami obviněného ve vztahu k postupu orgánů činných v trestním řízení. V daném řízení na úrovni státního zastupitelství vyvstala možná pochybnost o nepodjatosti státních zástupců Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, neboť jeden ze státních zástupců v dané věci vystupoval v pozici poškozeného. Na tuto situaci však reagoval státní zástupce Krajského státní zastupitelství v Hradci Králové, když svým usnesením ze dne 17. 3. 2014, č. j. 2 KZT 176/2014-3, podle §25 tr. ř. per analogiam odňal věc Okresnímu státnímu zastupitelství v Hradci Králové a přikázal ji Okresnímu státnímu zastupitelství v Pardubicích, které dále ve věci vykonávalo dozor nad přípravným řízením trestním a zastupovalo podanou obžalobu u věcně a místně příslušného soudu prvého stupně. Pokud pak jde o údajnou a spíše jen naznačenou podjatost policejního orgánu, nelze z podaného dovolání dovodit, v čem by tato podjatost měla spočívat, tj. zda byl i na straně policejního orgánu dán jakýkoli relevantní vztah k věci nebo k osobě obviněného.
Rovněž námitku údajně opomenutého důkazu spočívajícího v neprovedení výslechu policisty Mgr. M. B. nepovažuje státní zástupce za důvodnou. Jak totiž vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 20. 8. 2015, obhájce obviněného výslovně uvedl „Navrhujeme vypracovat znalecký posudek za účelem zjištění vzniku požárů. Jinak nemáme důkazní návrhy.“ Je sice pravda, že návrh na výslech jmenovaného policisty podal obhájce při předchozím hlavním líčení, nicméně z citovaného vyjádření obhájce lze dovodit, že na uvedeném důkazním návrhu nadále explicitně netrval. V takovém případě se dle názoru státního zástupce o opomenutý důkaz jednat nemohlo. Opětovně obviněný tento důkazní návrh vznesl v rámci odvolacího řízení, zde státní zástupce odkazuje na pasáž odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 6–7, v níž se soud zabývá hodnocením výpovědi svědkyně R. Š. včetně jejího možného ovlivnění, přičemž další dokazování v tomto ohledu shledává nadbytečným. Ač by odůvodnění krajského soudu jistě mohlo být podrobnější, přesto dle názoru státního zástupce nelze dospět k závěru, že by zamítnutí uvedeného důkazního návrhu nebylo adekvátně odůvodněno.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť částí z nich napadá právě skutková zjištění, částečně pak zřejmě namítá možnou podjatost policejního orgánu. Obviněný bez hlubší argumentace vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudu a nabízí závěry vlastní, konkrétní (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů přitom neoznačil, respektive jej vztáhl k několika skutkovým námitkám. Jeho argumentace tak ve skutečnosti nesměřuje primárně k případnému porušení ústavněprávních norem, ale pouze předkládá vlastní verzi skutkového děje bez ohledu na zcela opačná zjištění, jež vyplynula z provedeného dokazování.
K tomu lze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Nejvyšší soud nevidí důvod, proč by přítomnost svědka J. při podání vysvětlení obviněného měla způsobit procesní nepoužitelnost jím zpracovaného odborného vyjádření jako důkazu. Trestní řád nic takového nestanoví a je pouze na soudech, aby v rámci volného hodnocení důkazů zvážily i takovou skutečnost z toho hlediska, nakolik mohla mít na odborné závěry vliv a zda z nich lze vycházet. V tomto směru nemá Nejvyšší soud výhrady.
Další okruh námitek je poněkud obtížně srozumitelný, není zcela zřejmé, kam obviněný svou argumentací směřuje. Pokud by chtěl říci, že skutečnost, že jedním z poškozených obyvatel domu byl také státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové, měla mít za následek pochybnost o nepodjatosti policejního orgánu, je možné konstatovat, že vyloučení policejního orgánu nelze v dovolacím řízení namítat. Jednak v tomto případě nejde o hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. upravuje v tomto směru speciální dovolací důvod, který však obviněný neuplatnil a který se vztahuje na případy, kdy vyloučený orgán ve věci rozhodl, což není případ policejního orgánu. Nejvyšší soud je navíc toho názoru, že komunikace policejního orgánu v přípravném řízení s osobami, které mohou mít o trestné činnosti poznatky a mohly by případně později podat svědeckou výpověď, je zcela běžnou a samozřejmou součástí vyšetřování (včetně toho, že policista navštíví potenciálního svědka v jeho bydlišti), z níž nelze rozhodně bez dalšího usuzovat na možné ovlivňování svědecké výpovědi. Ať už tedy námitky obviněného měly směřovat k tomu, že policejní orgán byl podle jeho názoru vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, nebo chtěl jimi obviněný napadnout výpověď svědkyně R. Š. , lze konstatovat, že svědkyně ovlivňování své výpovědi vyloučila a obviněným navrhovaný výslech vyšetřujícího policisty by byl i podle názoru Nejvyššího soudu zjevně nadbytečný, neboť na popsaném postupu nespatřuje Nejvyšší soud nic zvláštního. Sám obviněný uvádí, jak bylo zamítnutí jeho důkazního návrhu soudem odůvodněno, a již z toho je zjevné, že nešlo o případ tzv. opomenutého důkazu.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný N. B. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu