ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.507.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 507/2016-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. 7. 2016 dovolání podané obviněným P. H., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 12 To 523/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 10 T 23/2014 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 10 T 23/2014, byl obviněný P. H. uznán vinným pod bodem 1 přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku ve formě účastenství podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, na jehož základě Krajský soud Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 12 To 523/2015, podle §258 odst. 1 písm. d), e) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pomocí k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §24 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu uložil trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že v přesně nezjištěné době minimálně v průběhu roku 2012, nejdéle do 11. 2. 2013, umožnil neznámému pachateli, aby ve sklepních prostorách jeho domu č. p. …, ulice W., B., zřídil pěstírnu konopí, při vědomí, že v ní posléze bylo neoprávněně pěstováno nezjištěné množství konopí obsahující látku delta-9-tetrahydrocanabinol, a nejméně v jednom případě za těchto podmínek předal omamnou látku konopí D. B., přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 Omamné látky zařazené do seznamu IV. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů, v platném znění, a látka delta-9-tetrahydrocanabinol je uvedena v příloze č. 5 Psychotropní látky zařazené do seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.) k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých zákonů v platném znění.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Petra Čichovského dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle obviněného je mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu extrémní nesoulad. Skutkový stav, jak jej zjistil odvolací soud, není trestným činem, neboť konstruuje jeho trestní odpovědnost jako odpovědnost za následek, nikoli za jednání a příčinnou souvislost. V odvolacím řízení podle něj nastal naprostý extrém spočívající v tom, že se odvolací soud vůbec neřídil trestním řádem, konkrétně §2 odst. 5, ale vybíral si jen některé okolnosti, aby došlo k odsouzení obviněného za každou cenu, když už se případem zabývala policie a státní zastupitelství. Státní zástupce byl v řízení téměř pasivní a soudy nahrazovaly jeho práci. Obviněný trvá na tom, že o pěstování konopí nevěděl, nebylo to ani prokázáno, soud měl v jeho případě aplikovat zásadu in dubio pro reo. Podle něj pro to svědčí i skutečnost, že odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně třikrát zrušil. V jeho případě tak došlo k justičnímu omylu.
„Na okraj“ pak obviněný zdůraznil, že svědkyně A. S. neuvedla, že by obviněný byl osobou, která měla provozovat pěstírnu konopí v domě, kde dočasně bydlela, ani neuvedla, že by jí nebo jejímu příteli nebo dalším osobám (panu B. a dalším) obviněný nabízel marihuanu. Pokud jde o nátlak na pana B. v přípravném řízení, výslech policistů nepřinesl nové informace a jde o „tvrzení proti tvrzení“. V domě, kde mělo docházet k pěstování konopí, byla v inkriminovaném období spotřeba energie nižší než v předchozích obdobích, proto neexistuje žádný důkaz, že by enormní spotřeba naznačovala provoz pěstírny, a obviněný se o jejím provozu nemohl dozvědět. Při domovní prohlídce ani poté nedošlo ke ztotožnění suterénních místností a pořízených fotografií s místy vyšší teploty. Podle obžaloby mělo být konopí pěstováno od roku 2011, ale obviněný pronajal část domu nad sklepními místnostmi již v roce 2010. Obvinění se datuje ke dnům, kdy se obviněný musel z pracovních důvodů rozejít s D. B. a L. M. a tyto osoby o něm začaly šířit nepravdivé informace. Když obviněný ukončil nájem s posledním nájemníkem, při úklidu nalezl věci určené pro pěstování rostlin, žádné zařízení nebylo v provozu a nenašel ani žádné rostliny. Věci dal na jedno místo, aby je mohl vyhodit, proto se na nich našly jeho otisky prstů.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí a aby „byl odvolacímu soudu sdělen názor dovolacího soudu, jak by měl soud postupovat“, tzn. v tom smyslu, že obviněný se ničeho nedopustil.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání obviněného uvedl, že jeho námitky uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu neodpovídají. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Naopak lze konstatovat, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Zároveň řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
Podle státního zástupce námitce obviněného, že rozhodnutí soudů jsou zatížena tzv. extrémním nesouladem mezi skutkovými a právními závěry, či mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními, nelze přisvědčit. Ze skutkových zjištění soudů nepochybně vyplývá, že pěstírna konopí se v domě obviněného nacházela. S tímto zjištěním jsou v souladu i měřené úniky tepla, z nichž lze dovodit, že pěstírna musela být v domě ještě nejméně koncem roku 2012. Obviněnému přitom není kladeno za vinu, že by pěstírna byla v provozu již od roku 2011, jak v dovolání tvrdí. Z hlediska jeho trestní odpovědnosti pro pomoc k trestnému činu je tak zcela irelevantní námitka, že byt v domě pronajímal již od roku 2010. Soudy totiž z provedených důkazů logicky dovodily, že obviněný musel o provozu pěstírny vědět vzhledem k charakteru daného domu, do pěstebních prostor zjevně opakovaně vstupoval, což sám ve své výpovědi připustil. S tím podle státního zástupce koresponduje nález jeho daktyloskopických stop na řadě předmětů zajištěných při domovní prohlídce, zjevně sloužících k produkci konopí ve formě tzv. marihuany (včetně návodů, jak konopí pěstovat). Na těchto předmětech byly přitom vyloučeny otisky prstů jiných osob, které během celého trestního řízení obviněný jako pachatele neustále označuje. Výpovědí svědků pak bylo zjištěno i to, že obviněný nakupoval hnojivo vhodné k pěstování konopí ve specializované prodejně, tzv. growshopu. Ve světle těchto skutečností tak lze dle názoru státního zástupce obhajobu obviněného hodnotit jako zcela vyvrácenou a závěr o jeho vině za správný a zákonu odpovídající.
Ve vztahu k námitce ohledně spotřeby elektrické energie v domě obviněného státní zástupce zdůraznil, že v roce 2012 přešel obviněný na vytápění dřevem. Přesto v tomto roce oproti předchozímu období došlo k mírnému nárůstu spotřeby elektrické energie, který ani nekorespondoval s klimatickými podmínkami, přičemž s ohledem na používání pevného paliva by mělo logicky v roce 2012 dojít naopak k poklesu spotřeby. S tím ostatně koresponduje následný výrazný pokles spotřeby elektrické energie v roce 2013, kdy již po většinu roku pěstírna prokazatelně v provozu nebyla.
Ve shodě se soudy obou stupňů podle státního zástupce nelze přisvědčit ani námitce obviněného ohledně údajného donucení svědka B. k nepravdivé výpovědi. Této výpovědi byl přítomen obhájce obviněného a jakýkoli nátlak byl následně vyloučen i příslušnými policisty. Za těchto okolností soudy zcela oprávněně neuvěřily změněné výpovědi svědka v řízení před soudem, přičemž tento závěr soud prvého stupně náležitě odůvodnil. Obviněný dále upozorňuje na výpověď svědkyně S., která provoz pěstírny nepotvrdila, avšak svědkyně v domě obviněného bydlela do léta roku 2012 a její pobyt se tak nutně nemusel s provozem pěstírny překrývat. Navíc se nejedná ani o dobu, kdy byly termokamerou zjišťovány úniky tepla na domě obviněného signalizující provoz pěstírny.
Podle státního zástupce lze tedy přisvědčit soudům obou stupňů, pokud na základě provedeného dokazování v rámci zásady volného hodnocení důkazů došly k logickému závěru, že obviněný zcela vědomě umožnil neznámému pachateli zřízení a provoz pěstírny sloužící k nedovolené produkci konopí obsahujícího účinnou psychotropní látku tetrahydrocanabinol, přičemž zároveň sám obviněný toto konopí upravené do podoby tzv. marihuany nejméně v jenom případě předal svědkovi D. B. Důvody, pro které předání marihuany svědkovi B. nebylo možno vzhledem k zásadě zákazu reformationis in peius právně kvalifikovat jako pachatelství přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku vysvětlil odvolací soud v napadeném rozsudku.
Namítá-li obviněný, že soudy nepostupovaly dle zásady in dubio pro reo, nelze podle státního zástupce tento argument sám o sobě podřadit pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudy provedené důkazy tvoří ucelený řetězec, který vede k jednoznačnému závěru, že obviněný minimálně vědomě poskytl prostor ve svém domě k provozu nelegální pěstírny konopí a s takovým provozem souhlasil. Nejde přitom o „odpovědnost za následek“, jak obviněný poněkud tendenčně namítá, ale o pomocné jednání směřující ke shodnému výsledku jako činnost hlavního pachatele, aniž však pomocník sám naplňuje objektivní stránku skutkové podstaty trestného činu hlavního pachatele, neboť činnost pomocníka je pouze jednání podporující činnost pachatele (srov. např. č. 51/2006 Sb. rozh. tr.). Takové jednání pak lze podřadit pod účastenství ve formě pomoci k přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Souhlasit podle státního zástupce nelze ani s námitkou, že v případě obviněného nebyla dodržena totožnost skutku. K zachování totožnosti skutku postačuje alespoň částečná shoda jednání nebo následku. Z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že splnění zásady totožnosti skutku neznamená, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem soudu, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé opět mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem (k tomu č. 21/2010 Sb. rozh. tr.). V daném případě však o porušení totožnosti skutku hovořit nelze, neboť je evidentní, že soudy jednaly vždy o jednání obviněného, které se týkalo téhož časového období, v téže nemovitosti. Objekt žalované i přisouzené trestné činnosti, jímž je zájem společnosti na nelegální produkci a šíření omamných a psychotropních látek, byl přitom zcela shodný.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Již z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť se odvozují od jeho obhajoby spočívající v tom, že o pěstování konopí ve své nemovitosti nevěděl. To však neodpovídá ve věci učiněným skutkovým zjištěním. Je nutno uvést, že obviněný ve svém dovolání pouze bez hlubší argumentace vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudů a nabízí závěry vlastní, konkrétní (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů přitom neoznačil. Ačkoli jsou jeho námitky zdůrazněny mnoha vykřičníky a dalšími grafickými úpravami textu, jedná se převážně o obecné blíže neodůvodněné proklamace ve smyslu, že se jej soudy snažily za každou cenu uznat vinným, na něž však nelze nijak reagovat. Skutkový charakter pak má zjevně i námitka, že v případě obviněného byla aplikována odpovědnost za následek, neboť i tato námitka navazuje na jeho tvrzení, že o existenci pěstírny konopí nevěděl.
Pokud pak jde o konkrétnější skutkové námitky, obviněný neoznačil, které z údajných pochybení při hodnocení důkazů by mělo založit tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, k nimž soudy dospěly, nabízí pouze vlastní skutkové závěry, přičemž některé z nich se jeví jako nelogické již ze samotného textu dovolání. Lze tak pouze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Opakování jejich přesvědčivého odůvodnění na tomto místě by bylo nadbytečné, v podrobnostech tak je možné na obě rozhodnutí odkázat. Mimo to se námitkami obviněného v tomto směru pečlivě zabýval i státní zástupce a podstatné skutkové závěry ve svém výše citovaném vyjádření zdůraznil.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný P. H. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 7. 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu