ECLI:CZ:NS:2016:11.TDO.567.2016.1
sp. zn. 11 Tdo 567/2016-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2016 dovolání podané obviněným J. Z. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 To 423/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 102 T 104/2015 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. Z. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 102 T 104/2015, byl J. Z. uznán vinným pod bodem 1 zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel v trvání čtyř let a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku k trestu propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Statutární město Havířov bylo se svým nárokem na náhradu škody odkázáno na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1. v době nejméně od počátku 2014 do 2. 1. 2015 v H. , okres K. , a jinde na různých místech prodával a daroval dalším osobám psychotropní látku metamfetamin (pervitin), která je uvedena v seznamu II. podle Úmluvy o psychotropních látkách v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. v návaznosti na §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., a to zejména:
- J. F. prodával po dobu nejméně jednoho roku 3-4x týdně pervitin za částky od 200 do 800 Kč v množství od 0,1 gramu do jednoho gramu, celkově mu prodal nejméně 100 gramů pervitinu,
- D. K. předal zdarma nejméně jednu „lajnu“ pervitinu na jedno užití,
- osobám pod přezdívkami „R. “, „V. “, „C. “, „P. “, „F. “, „R. “ a „P. “ předal nezjištěné množství pervitinu,
přičemž jmenovaní si následně drogu aplikovali, a dalších 5,2974 gramů metamfetaminu, obsahujícího 4,1902 gramů metamfetaminu baze, tedy 79,1% čistoty, měl připraveno k další distribuci,
a tohoto jednání se dopustil, přestože byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 23. 2. 2009, sp. zn. 103 T 129/2008, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 103 T 129/2008, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2010, mj. pro spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dle §187 odst. l, 2 písm. a) tr. zák. mj. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 2 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, přičemž usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 5 Pp 326/2011, byl z tohoto výkonu trestu podmíněně propuštěn a byla mu stanovena zkušební doba v trvání 4 let a 6 měsíců,
2. dne 2. 1. 2015 v době kolem 20.14 hodin v H. – D. D. , okres K. , po ul. Z. a jinde bez vážného důvodu a po předchozím užití pervitinu řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Opel Vectra, RZ ......., ač si byl vědom skutečnosti, že mu byl rozhodnutím Magistrátu města Havířova, odboru vnitra a živnostenského úřadu ze dne 22. 8. 2014, č. j. OVV1/29078/2014/Šve, které nabylo právní moci dne 8. 10. 2014 a se kterým se před jízdou seznámil, pro spáchání přestupku dle §125c odst. 1 písm. e) bod 2 zákona číslo 361/2000 Sb. uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 8 měsíců ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí, přičemž v důsledku předchozí požité drogy, nepřizpůsobení rychlosti jízdy vozidla povaze a stavu komunikace, svým schopnostem a vlastnostem vozidla nezvládl řízení, automobilem sjel z pozemní komunikace, narazil do oplocení hřiště TJ D. D. a do kovového sloupu dopravní značky, čímž způsobil Magistrátu města Havířova škodu ve výši 2 706 Kč.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 To 423/2015, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Schulhausera dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
Obviněný namítl, že od začátku trestního řízení vypovídal a popsal podrobně trestnou činnost, která mu je obžalobou kladena za vinu. Trvá na tom, že jednání uvedené pod bodem 1 rozsudku nenaplnilo skutkovou podstatu přisouzeného zločinu. Z jeho výpovědi i ostatních důkazů vyplývá, že se mohl dopustit toliko přečinu přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2 tr. zákoníku. K jednání uvedenému pod bodem dva se pak v plném rozsahu doznal a omluvil se za něj. Obviněný uvedl, že drogy nalezené ve vozidle byly pouze jeho a měl je pro vlastní potřebu. V průběhu řízení byla vyslechnuta řada svědků, přičemž nikdo z nich nepotvrdil, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Svědek F. před soudem logicky vysvětlil, z jakého důvodu proti obviněnému v přípravném řízení křivě vypovídal. Důkazy byly soudy hodnoceny tendenčně v neprospěch obviněného. Obviněný poukazuje na úřední záznam ze dne 17. 2. 2015 obsahující hodnocení výpisu telekomunikačního provozu, v rámci kterého byly vybrány osoby, které jej kontaktovaly ve více než deseti případech. Pokud by byla pravdivá výpověď svědka F. , pak by se zde muselo objevit telefonní číslo jeho matky. Ze strany policie byly vyslechnuty desítky osob, avšak kromě svědka F. a K. se žádný nevyjádřil v tom směru, že by mu obviněný dal, prodal či nabídl drogu. Podle obviněného tak jde o extrémní nesoulad skutkových a právních závěrů s provedenými důkazy. Notýsek modré barvy, ve kterém byly uvedeny přezdívky a finanční částky, patřil jeho přítelkyni, obviněný do něj také občas zapisoval. Státní zástupkyně jména všech těchto osob znala, ani jednu z nich však nepředvolala k podání svědecké výpovědi.
Závěrem proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 5 To 423/2015, a rozsudek Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 102 T 104/2015, zrušil a věc přikázal uvedeným soudům k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě skutková zjištění. Obviněný bez hlubší argumentace vyjadřuje nesouhlas se skutkovými závěry soudu a nabízí závěry vlastní, konkrétní (extrémní) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů přitom neoznačil, respektive jej vztáhl k několika skutkovým námitkám. Jeho argumentace tak ve skutečnosti nesměřuje primárně k případnému porušení ústavněprávních norem, ale pouze předkládá vlastní verzi skutkového děje bez ohledu na zcela opačná zjištění, jež vyplynula z provedeného dokazování, a aniž by reagoval na argumentaci, kterou k obdobným námitkám uvedl ve svém rozsudku již soud prvního stupně.
K tomu lze nad rámec dovolacího řízení uvést, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily skutkové závěry, na nichž se odsouzení zakládá, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Obviněný jednak opomíjí výpověď svědka K. , který i v hlavním líčení připustil, že od něj měl pervitin, jednak nereaguje na hodnocení výpovědi svědka F. z přípravného řízení, v rámci které tento svědek vylíčil detaily korespondující s dalšími důkazy. Následně opomíjí i soudem prvního stupně citované vysvětlení státní zástupkyně k záznamu SKPV ze dne 17. 2. 2015, tedy že se jedná o telefonní čísla na paušál, jejichž uživatelé byli policii známí (policie v této souvislosti kladla důraz na osoby užívající pervitin), je proto logické, že matka svědka F. se v policejní databázi nenachází.
Uplatněnými námitkami tak obviněný nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani relevantním způsobem nenamítl případ porušení svého práva na spravedlivý proces.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný J. Z. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu