ECLI:CZ:NS:2016:11.TVO.1.2016.1
sp. zn. 11 Tvo 1/2016-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 stížnost obviněného M. V. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. 12 To 100/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného M. V. T.
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 5 T 3/2015, byl obviněný M. V. T. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 6 T 107/2014. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu u dvou spoluobviněných.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 11. 2015, sp. zn. sp. zn. 12 To 100/2015, byl obviněný M. V. T. podle §72 odst. 1, 4 t. ř. ponechán ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, neboť se domnívá, že vazební důvody nejsou dány a trestní řízení probíhá neúměrně dlouhou dobu. Ohledně útěkové vazby zdůrazňuje, že má v ČR manželku a dítě. Před vzetím do vazby s nimi sice nežil ve společné domácnosti, avšak jedná se o rodinnou vazbu v ČR, což mu brání opustit území republiky. K vazbě předstižné stěžovatel uvádí, že neměl z trestné činnosti žádný profit, bylo mu pouze přislíbeno snížení dluhu, čímž se nejednalo o zdroj jeho příjmu. Přitom již od páchání trestné činnosti uplynula poměrně dlouhá doba, což zeslabuje obavy z jejího opakování, a tedy vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř. není dán. Ačkoliv byl odsouzen k poměrně vysokému trestu odnětí svobody, napadl rozhodnutí odvoláním, ve kterém uplatnil zásadní výhrady k právní kvalifikaci a nepřiměřenosti uloženého trestu. Závěrem proto stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu.
Nejvyšší soud podle §147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Především je nutno uvést, že z obsahu spisu Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 12 To 100/2015, podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 nově rozhodl tak, že obviněného M. V. T. uznal vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládaní s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. Za to, a za přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Chebu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 6 T 107/2014, byl obviněný podle §283 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku se zařazením do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území ČR na dobu neurčitou. Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu u spoluobviněných. Tím Vrchní soud v Praze pravomocně ukončil trestní stíhání obviněného (§12 odst. 10 tr. ř.) a dnem 22. 12. 2015 u něj také nařídil výkon trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku.
V současné době jsou tedy veškeré úvahy o důvodnosti dalšího trvání vazby obviněného bezpředmětné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 12 To 100/2015, byla trestní věc obviněného pravomocně skončena a nástupem do výkonu trestu odnětí svobody vazba skončila. Nejvyšší soud má ovšem jinak za to, že Vrchní soud v Praze zcela důvodně rozhodl o ponechání obviněného ve vazbě, když v době jeho rozhodování byla existence vazebních důvodů předvídaných ustanovením §67 písm. a), c) tr. ř. věcně plně opodstatněna. Přitom námitky uvedené obviněným ve stížnosti nebyly způsobilé žádným způsobem oslabit důvodnou existenci deklarovaných vazebních důvodů. Rovněž délka trestního stíhání obviněného byla, s ohledem na povahu a závažnost trestné činnosti, adekvátní, přičemž nelze shledat ani jakékoliv zbytečné průtahy v průběhu trestního řízení. Délka trvání vazby nepřekročila maximální přípustnou délku trvání vazby, která je u zvlášť závažných zločinů stanovena podle §72a odst. 1 písm. c) tr. ř. na tři roky.
Protože se Nejvyšší soud věcně ztotožnil s rozhodnutím vrchního soudu, nemohla se stížnost obviněného M. V. T. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu