ECLI:CZ:NS:2016:11.TVO.2.2016.1
sp. zn. 11 Tvo 2/2016-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 stížnost obviněného N. G., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 2 To 86/2015, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného N. G. z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný N. G. je stíhán u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 68/2011, proti jehož rozsudku ze dne 30. 3. 2015 podal odvolání. Dne 9. 12. 2015 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením sp. zn. 2 To 86/2015 podle §30 odst. 1 tr. ř., že předseda senátu Mgr. Viktor Mach a soudci JUDr. Jindřich Fastner a JUDr. Jan Sváček nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 To 86/2015.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, kterou zdůvodnil sám, ovšem se sníženou srozumitelností zřejmě z důvodu horší znalosti českého jazyka, prostřednictvím svého obhájce pak sdělil, že podává stížnost, kterou zdůvodní do pěti dnů, žádné další odůvodnění však Nejvyšší soud neobdržel. Ve stížnosti tedy obviněný nejprve vyjádřil nesouhlas s v napadeném rozhodnutí obsaženým odkazem na čl. III rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze, v němž je upravena příslušnost konkrétního senátu k rozhodování ve věci, v níž již dříve meritorně rozhodoval (nebo rozhodoval o stížnosti proti vrácení věci k došetření), a pakliže tento senát již ve stejném složení neexistuje, příslušnost senátu, v němž je zařazen soudce, který měl věc přidělenu. Podle obviněného je nezákonné, aby takto měl Mgr. Viktor Mach a senát 2 To možnost v jeho věci „donekonečna jednat a rozhodovat“. Obviněný poukázal na možnost soudců vykonávajících stáž podle rozvrhu práce účinného od 1. 8. 2015 zasedat v kterémkoli senátu vrchního soudu (bod VIII). Stážista JUDr. Aleš Holík tak v jeho věci dne 23. 10. 2014 v rozporu s tehdy platným rozvrhem práce vystupoval jako „soudce zpravodaj“.
O změně senátu oproti předchozímu projednávání pod sp. zn. 3 To 54/2012 dovolatel nebyl poučen, stejně tak nebyl poučen o svých právech, která se změnou senátu souvisejí, zejména ve vztahu k vyloučení orgánů činných v trestním řízení. Nemohl tak přímo uplatnit námitku porušení práva na zákonného soudce, identitu soudců se dozvěděl až z písemného vyhotovení rozsudku. Dva ze tří soudců byli přitom určení v rozporu s požadavkem na zajištění specializace ve smyslu §42 odst. 2 zákona a soudech a soudcích.
Jediný jednotící prvek senátu 3 To, který ve věci rozhodoval dříve, a 2 To, kterému byla věc přidělena nyní, osoba soudce Mgr. Viktora Macha, pozbyl smyslu tím, že se k vyřízení věci nezákonně dostal jako „soudce zpravodaj“ JUDr. Aleš Holík. Pak zde již podle obviněného není žádný racionální důvod, aby ve věci rozhodoval senát 2 To místo zákonného 3 To. Soudci senátu 2 To jsou tak podle obviněného vyloučeni z projednávání jeho věci podle §30 odst. 1 tr. ř., neboť nejsou jeho zákonnými soudci, a zákonným senátem je senát 3 To. Současně obviněný požádal, aby do rozhodnutí Nejvyššího soudu bylo Vrchnímu soudu v Praze nařízeno zdržet se rozhodování v jeho věci.
Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.
Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Poměr k projednávané věci může podle ustálené judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998).
Poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je dán, jeli orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376).
Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným namítané skutečnosti nemohou být důvodem vyloučení orgánu činného v trestním řízení z projednávání věci. Obviněný má za to, že v jeho věci došlo k porušení rozvrhu práce, resp. rozvrh práce Vrchního soudu v Praze je v rozporu se zákonem o soudech a soudcích, pokud za určitých okolností z důvodu zachování kontinuity rozhodování ukládá věc přidělit jinému než specializovanému senátu. Obviněný tedy nenamítá vztah jmenovaných soudců k projednávané věci či k dotčeným osobám, ale namítá porušení zásady zákonného soudce, což však není předmětem řízení podle §30 tr. ř.
Naopak §30 tr. ř. dopadá na případy, kdy soudce, kterému věc v souladu s rozvrhem práce napadla, tedy je soudcem zákonným, je z jejího projednávání vyloučen. Toto ustanovení upravuje výjimky ze zásady zákonného soudce. Za vyloučeného nelze proto prohlásit soudce, který k projednávání dané věci není vůbec příslušný. K nápravě vady spočívající v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, je pak určen dovolací důvod podle ustanovení §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Protože ani Nejvyšší soud žádné důvody vyloučení předsedy senátu Mgr. Viktora Macha a soudců JUDr. Jindřicha Fastnera a JUDr. Jana Sváčka neshledal, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. ledna 2016
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu