ECLI:CZ:NS:2016:11.TZ.21.2016.1
sp. zn. 11 Tz 21/2016-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. P. , proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 T 101/2013, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 T 101/2013, byl obviněný M. P. (dále též jen „obviněný“) uznán vinným pod bodem 1) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 15. 10. 2012, a pod bodem 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil v období od 4. 1. 2013 do 18. 1. 2013. V případě skutku popsaného pod bodem 1) soud podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, a za skutek pod bodem 2) uložil obviněnému trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem a dále mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byla obviněnému uložena podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit poškozenému V. Š. škodu ve výši 10 000 Kč. Rozsudek ve výroku o vině a trestu nabyl právní moci dne 26. 2. 2014, v celém rozsahu pak nabyl právní moci dne 22. 3. 2014.
2. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 T 101/2013, podal ministr spravedlnosti České republiky (dále též jen „stěžovatel“) podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. P.
3. V podané stížnosti namítl, že výše označený soud se neřídil zásadou speciality upravenou v §198 odst. 1 zák. č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, (dále též jen ve zkratce „z. m. j. s.) a postupoval v rozporu s ní, neboť taxativně vymezené podmínky v §198 odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s. umožňující výjimku z této zásady, nebyly v předmětném případě splněny. Stěžovatel poukázal, že vydání shora citovaného rozsudku předcházelo odsouzení obviněného rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, kterým byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let; současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek nabyl právní moci dne 22. 1. 2013. Protože obviněný k výkonu uloženého trestu odnětí svobody nenastoupil, po zjištění, že se zdržuje na území Slovenské republiky, vydala dne 11. 12. 2013, pod sp. zn. 17 T 162/2012, soudkyně Okresního soudu v Trutnově Evropský zatýkací rozkaz (dále též „EZR“), na jehož základě byl obviněný dne 31. 12. 2013 v B., ve Slovenské republice, zadržen. Podle usnesení Krajské prokuratury Bratislava ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. KPt 152/13, byl dne 22. 1. 2014 předán do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, a to pouze pro skutky uvedené ve shora citovaném EZR, přičemž z kopie záznamu o výslechu obviněného ze dne 15. 1. 2014 vyplynulo, že obviněný uplatnil zásadu speciality v plném rozsahu (viz usnesení na č. 1. 178–181 spisu sp. zn. 17 T 162/2012 a kopie záznamu o výslechu obviněného ze dne 15. 1. 2014).
4. Podle názoru stěžovatele Okresní soud v Trutnově nerespektoval zásadu speciality uplatněnou obviněným, když po zjištění, že dne 22. 1. 2014 došlo k jeho předání do České republiky, postupoval tak, že mu ustanovil pro trestní řízení vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013 obhájce a dne 4. 2. 2014 nařídil ve věci hlavní líčení na den 26. 2. 2014, kdy došlo k vyhlášení napadeného rozsudku, aniž byla soudem v průběhu řízení zjišťována existence některé z okolností uvedených v §198 odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s., umožňující průlom do zásady speciality. Naopak k dotazu Vazební věznice Brno, ve vztahu k nařízenému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, na zásadu speciality, dne 17. 4. 2014 soud sdělil, že na trest nařízený ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013, se zásada speciality nevztahuje (viz sdělení na č. l. 172 spisu 3 T 101/2013).
5. Za situace, kdy se obviněný v souvislosti se svým předáním ze Slovenské republiky na území České republiky nevzdal práva na uplatnění zásady speciality, přičemž příslušným orgánem předávajícího státu nebyl, a to navíc ani ex post, udělen souhlas s trestním stíháním ve věci vedené Okresním soudem v Trutnově pod sp. zn. 3 T 101/2013, trpí podle stěžovatele řízení v této věci vedené od 22. 1. 2014 zásadní procesní vadou, neboť v době po předání obviněného na území České republiky soud nemohl činit v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013 úkony vedoucí k trestnímu stíhání a odsouzení obviněného, ale podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. si měl k jeho dalšímu trestnímu stíhání opatřit dodatečný souhlas oprávněného cizozemského justičního orgánu, tedy Krajské prokuratury Bratislava s rozšířením trestního stíhání obviněného v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013, a zjistit jeho stanovisko ke vzdání se práva na uplatnění zásady speciality. Pokud soud nerespektoval zásadu speciality a naopak vedl proti obviněnému trestní stíhání, které vyústilo v jeho pravomocné odsouzení, porušil podle stěžovatele zákon v neprospěch obviněného. Z výkonu trestu odnětí svobody uloženého obviněnému v napadené trestní věci byl dne 24. 9. 2015 na základě rozhodnutí Městského soudu v Brně, sp. zn. 8 PP 156/2015, podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání 2 let, přičemž zbytek nevykonaného trestu činí 158 dní. Trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel by měl obviněný začít vykonávat dne 24. 9. 2017 poté, co vykoná trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel uložený mu v trestní věci sp. zn. 17 T 162/2012.
6. V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že v řízení předcházejícím pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 T 101/2013, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. P., a to v ustanoveních §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů; dále aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, č. j. 3 T 101/2013-161, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
7. Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení jim předcházející, a shledal, že zákon napadeným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově a řízením mu předcházejícím porušen nebyl, a proto podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl podanou stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou.
8. Ve vztahu k tvrzenému porušení zásady speciality v posuzované věci je třeba připomenout zákonnou úpravu obsaženou v ustanovení §198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů, účinného od 1. 1. 2014, podle níž předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, ledaže
a) v rámci trestního stíhání nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody ,
b) opustila území České republiky a dobrovolně se vrátila zpět nebo byla na území České republiky dopravena zákonným způsobem,
c) zdržuje se na území České republiky po uplynutí 45 dnů po svém propuštění z vazby, z výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo po ukončení výkonu ochranného opatření spojeného se zbavením osobní svobody, ačkoli měla možnost území České republiky opustit,
d) předané osobě hrozí uložení pouze jiného trestu než nepodmíněného trestu odnětí svobody nebo uložení ochranného opatření nespojeného se zbavením osobní svobody, a to i v případě, že může za zákonem stanovených podmínek dojít k jejich změně na nepodmíněný trest odnětí svobody nebo na ochranné opatření spojené se zbavením osobní svobody,
e) předaná osoba se vzdala práva na uplatnění zásady speciality, případně vzdání se tohoto práva bylo součástí jejího souhlasu s předáním do České republiky,
f) předaná osoba se po svém předání výslovně vzdala práva na uplatnění zásady speciality, nebo
g) příslušný orgán předávajícího státu udělil souhlas se stíháním předané osoby nebo výkonem trestu nebo ochranného opatření.
Podle §198 odst. 2 z. m. j. s. platí, že jestliže se předaná osoba nevzdala práva na uplatnění zásady speciality podle odstavce 1 písm. e), předseda senátu a v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce ji vyslechne za přítomnosti obhájce a poučí ji o možnosti vzdát se práva na uplatnění zásady speciality, jakož i o důsledcích tohoto prohlášení. Toto prohlášení nelze vzít zpět. Skutek, ohledně něhož se osoba vzdala práva na uplatnění zásady speciality, popíše soud v protokolu tak, aby nemohl být zaměněn s jiným skutkem.
Podle §198 odst. 3 z. m. j. s. žádost o souhlas podle odstavce 1 písm. g) podá v přípravném řízení soudce na návrh státního zástupce a v řízení před soudem předseda senátu. V žádosti se uvedou údaje odpovídající obsahovým náležitostem evropského zatýkacího rozkazu. Žádost se doručí příslušnému orgánu předávajícího státu s překladem do úředního jazyka tohoto státu nebo do jiného jazyka, v němž je předávající stát ochoten evropský zatýkací rozkaz přijmout.
Podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. pak platí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, jde-li o osobu, která je vyňata z pravomoci orgánů činných v trestním řízení nebo o osobu, k jejímuž stíhání je podle zákona třeba souhlasu, jestliže takový souhlas nebyl oprávněným orgánem dán.
9. Z obsahu předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, byl obviněný uznán vinným v bodě 1) rozsudku přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil v době od 18. 10. 2012 do 21. 10. 2012, a v bodě 2) rozsudku přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil ve dnech 18. 10. 2012 a 21. 10. 2012, za což mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání dvou let; současně bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudek v dané věci nabyl právní moci dne 22. 1. 2013. Z předmětného spisu se dále podává, že dne 1. 2. 2013 byl Okresním soudem v Trutnově nařízen výkon trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců s tím, že tento má obviněný nastoupit nejpozději dne 22. 2. 2013 (č. l. 185 spisu). Dne 11. 6. 2013 byl Okresním soudem v Trutnově vydán příkaz k jeho dodání do výkonu trestu, který však nebyl realizován, a to i přesto, že po obviněném bylo již dne 29. 5. 2013 vyhlášeno celostátní pátrání na základě souhlasu se zadržením podle §76 odst. 1 tr. ř., který vydalo Okresní státní zastupitelství Praha 4 pod sp. zn. 4 ZN 5202/2013 (č. l. 118 spisu). Z úředního záznamu ze dne 9. 10. 2013 se podává, že dle sdělení Policie České republiky, Praha 4, se telefonicky ozval obviněný s tím, že se zdržuje na území Slovenské republiky, na adrese B., M. ..., a kde si též přebírá poštu. Na tuto adresu mu byla zaslána výzva k nástupu výkonu trestu odnětí svobody, kterou dle doručenky převzal dne 18. 10. 2013 (č. l. 119 spisu). Poté, co obviněný ani na tuto výzvu nereagoval stejně jako na sdělení soudu k nástupu výkonu trestu odnětí svobody ze dne 31. 10. 2013 (č. l. 155 spisu), byl dne 11. 12. 2013 pod sp. zn. 17 T 162/2012, na osobu obviněného vydán předsedkyní senátu Okresního soudu v Trutnově Evropský zatýkací rozkaz, a to k výkonu trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců nepodmíněně, uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, který nabyl právní moci dne 22. 1. 2013, a to pro přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (č. l. 156–162 spisu). Na základě citovaného EZR byl obviněný M. P. dne 31. 12. 2013 v B., ve Slovenské republice zadržen (č. l. 166 spisu). Usnesením Krajské prokuratury Bratislava ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 2 KPt 152/13, bylo podle §21 odst. 2 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o Evropském zatýkacím rozkazu rozhodnuto, že se vykoná EZR vydaný Okresním soudem v Trutnově dne 11. 12. 2013, sp. zn. 17 T 162/2012, na obviněného k výkonu trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců do České republiky, který mu byl uložen za skutky ve shora citovaném EZR uvedené (č. l. 178–181 spisu). Jak se z odůvodnění předmětného usnesení rovněž podává, usnesením Krajského soudu v Bratislavě ze dne 2. 1. 2014, sp. zn. 3 Nc 1/2014, byl obviněný podle §15 odst. 2 citovaného zákona vzat do předběžné vazby, která započala dne 2. 1. 2014, a v níž se nacházel nepřetržitě až do jeho předání na předávacím místě H. – H. dne 22. 1. 2014 (č. l. 190 spisu). Dle sdělení příslušného justičního orgánu předávajícího státu byl obviněný M. P. předán do České republiky za účelem výkonu trestu odnětí svobody, a to pro skutky uvedené ve výše citovaném Evropském zatýkacím rozkazu, přičemž z jeho strany nedošlo ke vzdání se práva na uplatnění zásady speciality, neboť z protokolu Krajské prokuratury Bratislava ze dne 15 1. 2014, sp. zn. 2 KPt 152/13-28, o jeho výslechu vyplývá, že obviněný podle §31 odst. 1, §22 odst. 5 zákona Slovenské republiky č. 154/2010 Z. z., o EZR prohlásil, že trvá na uplatnění zásady speciality (č. l. 178–181 spisu). Rozhodnutí slovenských orgánů o předání obviněného do České republiky bylo realizováno dne 22. 1. 2014, kdy byl slovenskou policií dopraven na území České republiky a orgány Policie České republiky předán do Vazební věznice v Brně k výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 12 To 114/2013, a to na základě příkazu Okresního soudu v Trutnově k dodání do výkonu trestu odnětí svobody vydaného dne 11. 6. 2013. Tato skutečnost se podává ze sdělení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, územního odboru Trutnov, oddělení služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 23. 1. 2014, č. j. KRPH-123744-15/ČJ-2013-051071 (č. l. 182 spisu). Ze spisu též vyplývá, že u obviněného okresní soud ve věci sp. zn. 17 T 162/2012 dnem 22. 1. 2014 nařídil výkon trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, do kterého započetl dobu strávenou obviněným v zadržení a ve vazbě na území Slovenské republiky v souvislosti s jeho předáním, tj. dobu od 31. 12. 2013 do 22. 1. 2014. Tento trest obviněný vykonával až do 30. 6. 2015 a tímto dnem nastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, který mu byl uložen rozsudkem napadeným stížností pro porušení zákona (viz č. l. 174 spisu Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 3 T 101/2013).
10. Ze spisu Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 3 T 101/2013 Nejvyšší soud dále zjistil, že poté, co dne 22. 1. 2014 došlo k předání obviněného do České republiky k výkonu trestu odnětí svobody ve věci sp. zn. 17 T 162/2012, Okresní soud v Trutnově v posuzované věci nařídil dne 4. 2. 2014 na den 26. 2. 2014 hlavní líčení, ve kterém vydal napadený rozsudek. K tomuto postupu okresního soudu lze dodat, že v tomto stadiu řízení se nezabýval obsahem rozhodnutí Krajské prokuratury Bratislava ze dne 20. 1. 2014, sp. zn. 2 KPt 152/13, a obsahem protokolu o výslechu obviněného ze dne 15. 1. 2014 pod sp. zn. 2 KPt 152/13-28 Krajské prokuratury v Bratislavě, pokud z nich vyplývalo, že obviněný v rámci řízení o svém předání do České republiky trval na uplatnění zásady speciality. Stejně tak ponechal stranou, zda s ohledem na vyjádření obviněného k uplatnění zásady speciality nejsou dány některé z okolností uvedených v §198 odst. 1 písm. a) až g) z. m. j. s., umožňujících průlom do zásady speciality.
11. Okresní soud v Trutnově bez dalšího pokračoval v řízení a rozsudkem ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 3 T 101/2013, uznal obviněného vinným v bodě 1) přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil dne 15. 10. 2012, a v bodě 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil v době od 4. 1. 2013 do 18. 1. 2013. V případě skutku popsaného pod bodem 1) okresní soud podle §44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu ve vztahu k trestu uloženému rozsudkem téhož soudu ze dne 17. 12. 2012, sp. zn. 17 T 162/2012, a za skutek pod bodem 2) byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem. Dále byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku a podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozenému V. Š. škodu ve výši 10 000 Kč. Protože státní zástupce a obviněný, a to i za osoby oprávněné podat v jeho prospěch odvolání, po vyhlášení rozsudku se vzdali práva odvolání, rozsudek ve výroku o vině a trestu nabyl právní moci dne 26. 2. 2014 a v celém rozsahu (tj. též ohledně výroku o náhradě škody) pak nabyl právní moci dne 22. 3. 2014 (č. l. 161–163 spisu). Proto také rozsudek okresního soudu ve vztahu k výroku o vině a trestu neobsahuje odůvodnění a nelze tak ani zjistit případné úvahy soudu vztahující se k uplatňování zásady speciality (§129 odst. 2 tr. ř.).
12. Okresní soud poté dne 31. 3. 2014, tj. až po právní moci stížností pro porušení zákona napadeného rozsudku, učinil opatření, jímž ve smyslu ustanovení §321 odst. 1 tr. ř. u obviněného nařídil výkon pravomocně uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, přičemž z následného sdělení Vězeňské služby, resp. Vazební věznice Brno, se podávalo, že k zahájení výkonu tohoto trestu dojde až poté, co obviněný vykoná trest odnětí svobody uložený mu v předchozí trestní věci Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 17 T 162/2012, tj. dnem 30. 6. 2015 (viz č. l. 174). Obviněný pak skutečně uvedeného dne, tj. 30. 6. 2015, nastoupil výkon uvedeného trestu. Jak ze spisu dále vyplývá, okresní soud poté k dotazu Vazební věznice Brno ze dne 8. 4. 2014 ohledně uplatnění zásady speciality ve vztahu k výkonu trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců sdělil, že tato zásada se nevztahuje na trest nařízený obviněnému ve věci vedené pod sp. zn. 3 T 101/2013 (č. l. 171–172 spisu). Z hlediska rekapitulace dosavadního průběhu řízení v posuzované věci je třeba též uvést, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2015, sp. zn. 8 PP 156/2015, byl obviněný M. P. podmíněně propuštěn z výkonu trestů odnětí svobody uložených mu výše již citovanými rozsudky Okresního soudu v Trutnově a byla mu stanovena zkušební doba v trvání dvou let, přičemž zbytek dosud nevykonaného trestu činí 158 dní. Rozhodnutí nabylo téhož dne právní moci a od 24. 9. 2015 až dosud se obviněný nachází na svobodě. Pro úplnost lze dodat, že v současné době se proti obviněnému vede trestní stíhání u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 34/2016 pro trestný čin podvodu podle 209 odst. 1, 2 a 3 tr. zákoníku a další, přičemž jde o věc převzatou k trestnímu stíhání v České republice ze Slovenské republiky rozhodnutím Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. ZM 119/2014.
13. Byť se okresní soud patrně nezabýval případnými důsledky vyjádření obviněného, že trvá na uplatnění zásady speciality, učiněného v rámci předávacího řízení před příslušným justičním orgánem Slovenské republiky dne 15. 1. 2014, (s ohledem na zjednodušený rozsudek neobsahující odůvodnění, to zjistit nelze, nicméně tato skutečnost v zásadě vyplývá z vlastního procesního postupu soudu), a to přestože měl k dispozici přílohový spis Okresního soudu v Trutnově, sp. zn. 17 T 162/2012 (viz č. l. 157), tak to samo o sobě neznamená, že by jeho procesní postup vedoucí k odsuzujícímu rozsudku byl z tohoto důvodu v rozporu se zákonem.
14. Okresní soud totiž neporušil ustanovení §198 odst. 1 z. m. j. s. (účinné od 1. 1. 2014), podle něhož platí, že předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, ledaže (mimo jiné) pod písm. a) v rámci trestního stíhání nedojde k omezení nebo zbavení její osobní svobody. Jednou z výjimek umožňujících průlom do zásady speciality je tedy okolnost, že předaná osoba je sice stíhána pro jiný skutek spáchaný před předáním, avšak v rámci trestního stíhání (trestním stíháním se rozumí úsek trestního řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí ve věci samé – viz §12 odst. 10 tr. ř.) nedojde k omezení či zbavení její osobní svobody. S ohledem na změnu právní úpravy provedenou zákonem o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních se stávají zásadně nepoužitelnými některá dřívější rozhodnutí, jež se vztahují k uplatňování zásady speciality, vycházející z vnitrostátní právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (např. č. 32/2002 Sb. rozh. tr.).
15. V rámci předávacího řízení mezi členskými státy Evropské unie (v daném případě mezi Českou republikou a Slovenskou republikou) s účinností od 1. 1. 2014 je zásada speciality zakotvená v §198 odst. 1 z. m. j. s. vyjádřením uvedeného principu upraveného v čl. 27 Rámcového rozhodnutí Rady ze dne 13. 6. 2002 o Evropském zatýkacím rozkazu a postupech předávání mezi členskými státy (2002/584/SVV ) . Zásada speciality vyplývající z odst. 1 citovaného článku je prolomena v odstavci 3 tak, že podle písm. c) se nepoužije ustanovení odst. 2, podle něhož nelze osobu, která byla předána, stíhat, odsoudit nebo jinak zbavit svobody za jiný trestný čin, než kvůli kterému byla předána a kterého se dopustila před svým předáním, v případech, kdy trestní řízení nevede k uplatnění opatření omezujícího osobní svobodu.
16. V souvislosti s uplatňováním zásady speciality lze též poukázat na její vymezení v klíčovém rozsudku Soudního dvora ze dne 1. 12. 2008 ve věci C-388/08 PPU, který ve vztahu k článku 27 Rámcového rozhodnutí zaujal při rozhodování o předběžné otázce právní názor, podle něhož výjimka stanovená v článku 27 odst. 3 písm. c) Rámcového rozhodnutí 2002/584 musí být vykládána v tom smyslu, že pokud se jedná o „jiný trestný čin“, než kvůli kterému byla osoba předána, musí být souhlas vyžádán – v souladu s článkem 27 odst. 4 tohoto Rámcového rozhodnutí – a získán, má-li být vykonán trest odnětí svobody nebo opatření spojené s odnětím svobody. Osoba, která byla předána, může být stíhána a odsouzena za takový trestný čin před obdržením souhlasu, pokud během trestního stíhání nebo soudního řízení týkajících se tohoto trestného činu nebylo uloženo žádné opatření omezující svobodu. Souhlas cizího státu s rozšířením předání tak musí být vyžádán, aby bylo možné vykonat uloženou trestní sankci spojenou s omezením nebo zbavením osobní svobody (např. nepodmíněný trest odnětí svobody). K tomu blíže srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 24/2015.
17. V posuzované věci obviněného M. P., v níž bylo vedeno trestní stíhání pro jiný skutek než pro nějž byl předán a který spáchal před svým předáním do České republiky, v řízení před Okresním soudem v Trutnově až do právní moci odsuzujícího rozsudku vůbec nedošlo k omezení či zbavení jeho osobní svobody. Proto už z tohoto důvodu po 1. 1. 2014 (tj. od účinnosti z. m. j. s.) nemohlo v tomto případě dojít k porušení zásady speciality, a to ve shodě s argumentací rozvedenou v bodech 13 až 15 shora. Obviněný byl předán do České republiky na základě evropského zatýkacího rozkazu dne 22. 1. 2014 a ihned byl dodán do věznice k výkonu trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen Okresním soudem v Trutnově ve věci sp. zn. 17 T 162/2012, tedy ve věci, v níž byl vydán realizovaný evropský zatýkací rozkaz. Tento trest vykonával až do dne 30. 6. 2015, přičemž stížností pro porušení zákona napadený rozsudek nabyl ve výroku o vině a trestu právní moci dne 26. 2. 2014.
18. Pro účely trestního stíhání, včetně odsouzení pro jiný skutek, než pro který byl předán, vyjádření obviněného, že trvá na uplatnění zásady speciality, nijak nebránilo Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc vedenou pod sp. zn. 3 T 101/2013 projednal v hlavním líčení a rozhodl v ní odsuzujícím rozsudkem, kterým obviněnému uložil nepodmíněný trest odnětí svobody. Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud uzavřel, že okresní soud jak v řízení předcházejícím napadenému rozsudku, tak samotným napadeným rozsudkem neporušil zásadu speciality, když po předání obviněného na území České republiky dne 22. 1. 2014, pokračoval v jeho trestním stíhání, které vyústilo v jeho pravomocné odsouzení k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a to v souladu s výjimkou vyplývající z ustanovení §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., za jejíž existence se neuplatňuje zásada speciality (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 24/2015).
19. Protože Nejvyšší soud neshledal tvrzené porušení zákona, jež podle stížnosti pro porušení zákona mělo spočívat v tom, že „v řízení předcházejícím pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 2. 2014, č. j. 3 T 101/2013-161, byl porušen zákon v neprospěch obviněného M. P. v ustanovení §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v ust. §198 odst. 1 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů“, tak ani nemohl vyhovět návrhu, aby zrušil napadaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově. Proto podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost pro porušení zákona jako nedůvodnou zamítl.
20. Předmětem podané stížnosti pro porušení zákona a tudíž ani předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu nebyl procesní postup Okresního soudu v Trutnově následující po právní moci napadeného rozsudku, popřípadě další rozhodnutí soudů v této věci. Obiter dictum Nejvyšší soud připomíná, že obviněný v posuzované věci aktuálně není omezen či zbaven osobní svobody, když dnem 24. 9. 2015 byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu, přičemž mu zbývá vykonat 158 dnů odnětí svobody. Pokud by však v budoucnu mělo dojít k nařízení výkonu tohoto zbytku trestu odnětí svobody (např. z důvodu neosvědčení se ve zkušební době podmíněného propuštění), příslušný soud bude muset také zjišťovat, zda též ve vztahu k výkonu trestu odnětí svobody nenastala některá z okolností uvedených v §198 odst. 1 z. m. j. s., pro kterou u obviněného odpadl důvod uplatňování zásady speciality [ srov. např. výjimky ze zásady speciality pod písm. b), c) v §198 odst. 1 z. m. j. s.]. V této souvislosti by rovněž zvážil, zda a jaký význam má pro výkon trestu odnětí svobody v posuzované věci Protokol o změně a doplnění Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých vztahů v občanských a trestních věcech z 29. října 1992 a jejího Závěrečného protokolu (č. 65/2014 Sb.m.s.), který s účinností od 1. 12. 2014 vymezuje zásadu speciality v předávacím řízení mezi Českou republikou a Slovenskou republikou nově v čl. 30 odst. 3 tak, že „Smluvní strany nebudou vyžadovat při předávání osob k trestnímu stíhání nebo výkonu trestu na základě evropského zatýkacího rozkazu ve vzájemných vztazích zvláštní souhlas s trestním stíháním, odsouzením nebo zadržením za účelem výkonu trestu nebo ochranného opatření předané osoby pro skutek, který byl spáchán před jejím předáním a pro nějž tato osoba předána nebyla. To neplatí, jestliže se jedná o předání vlastních občanů smluvních stran, nebo jestliže v konkrétním případě vykonávající justiční orgán stanovený podle právního řádu smluvní strany rozhodne jinak“.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 7. 2016
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu