ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1064.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1064/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné AB 4 B. V. , se sídlem v Amsterdamu, Strawinskylaan 933, Nizozemské království, registrační číslo 34186049, zastoupené Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem v Brně, Antonína Slavíka 1313/7, proti povinné T. K. , zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, pro 223 930 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Dalimilem Mikou, LL. M., Exekutorský úřad Klatovy, pod sp. zn. 120 EX 17616/13, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2015, č. j. 9 Co 815/2015-141, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněné náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 5 941,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Vladimíra Štekla.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika, LL. M., Exekutorský úřad Klatovy, usnesením ze dne 12. 5. 2015, č. j. 120 EX 17616/13-127, uložil oprávněné povinnost zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce částku 41 587,70 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5 941,10 Kč.
Krajský soud v Ostravě v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudního exekutora změnil tak, že oprávněná je povinna zaplatit povinné na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce částku 39 280 Kč (výrok I.); dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem druhého stupně (výrok II.).
Povinná napadla usnesení odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že v exekučním řízení účelně vynaložila náklady na právní zastoupení v celkové výši 76 760 Kč a výše nákladů, která jí měla být přiznána, převyšuje částku 50 000 Kč. Odvolacímu soudu vytýká, že nezkoumal povahu jednotlivých provedených úkonů a bez dalšího je podřadil pod ustanovení §11 odst. 2 písm. e) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Má za to, úkon spočívající v převzetí a přípravě směřující k podání návrhu na zastavení exekuce je nutno podřadit pod §11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu a zpracování návrhu na zastavení exekuce pod §11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání povinné uvedla, že dovolání s ohledem na §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné, neboť rozdíl mezi přiznanou náhradou nákladů řízení a náhradou, které se dovolatelka dožaduje, nedosahuje 50 000 Kč. Nesouhlasí ani s výkladem povinné týkajícím se ustanovení §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinné odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále „o. s. ř.“.
Dovolání proti výroku I. usnesení odvolacího soudu není přípustné, neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.] – povinné byla odvolacím soudem přiznána na náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce částka ve výši 39 280 Kč a rovněž pro takový akcesorický výrok platí omezení přípustnosti dovolání podle citovaného ustanovení o. s. ř. Výše odepřené náhrady nákladů řízení je pro posouzení, zda bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující toliko v případě, že dovolatel dovoláním napadá výrok, jímž mu nebyla přiznána žádná náhrada nákladů – ostatně v projednávané věci by ani rozdíl mezi náhradou dovolatelem požadovanou (76 760 Kč) a náhradou mu odvolacím soudem přiznanou (39 280 Kč) nepřesáhl částku 50 000 Kč. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013 (uveřejněné pod číslem 5/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013 (uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ze shodného důvodu není přípustné ani dovolání proti výroku II. usnesení odvolacího soudu, jímž nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů před soudem druhého stupně. Podle obsahu spisu v odvolacím řízení proti usnesení soudního exekutora o náhradě nákladů řízení o zastavení exekuce přicházela na nákladech povinné v úvahu mimosmluvní odměna za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby podle §11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu (odvolání ze dne 31. 5. 2015 na č. l. 132) ve výši 4 610 Kč (§8 odst. 1, §7 bod 6 advokátního tarifu) a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 advokátního tarifu) – celkem tedy částka 4 910 Kč, která nepřesahuje 50 000 Kč. Ani součet částek za řízení před soudním exekutorem a odvolacím soudem nepřevyšuje 50 000 Kč.
Nejvyšší soud tedy dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu