ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1373.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1373/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci žalobce A. V. , zastoupeného JUDr. Jiřím Komárkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 1105/36, proti žalované Správě nemovitostí Hradec Králové, příspěvkové organizaci , se sídlem v Hradci Králové, Kydlinovská 1521/79, identifikační číslo osoby 64811069, zastoupené Mgr. Liborem Zbořilem, advokátem se sídlem v Praze, Mlýnská 22/4, o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 34/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 11. 2015, č. j. 21 Co 315/2015-169, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Komárka.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 3. 2015, č. j. 10 C 34/2013-122, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby z exekuce nařízené usnesením téhož soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. 25 Nc 8470/2006-19, proti povinné C. V., byly vyloučeny nemovité věci uvedené ve výroku rozsudku (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že z exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 3. 2006, č. j. 25 Nc 8470/2006-19, ve prospěch žalované jako oprávněné proti povinné C. V., jejímž provedením byla pověřena soudní exekutorka JUDr. Marcela Dvořáčková, Exekutorský úřad Hradec Králové, se vylučují bytová jednotka v bytovém domě, bytový dům stojící na pozemku st. p. č. 841, zapsaná v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 25499 pro k. ú. T., spoluvlastnický podíl o velikosti 157/3542 na společných částech budovy stojící na pozemku st. p. č. 841, zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 24424 pro k. ú. T., a spoluvlastnický podíl 628/14168 na pozemku st. p. č. 841, zapsaný v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. 24424 pro k. ú. T. (výrok I.); dále žalobci vůči žalované nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. Uzavřel, že žalobce prokázal své výlučné vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem, kdy tyto nespadají do společného jmění manželů (žalobce a povinné C. V.), neboť prostředky, za něž žalobce nemovité věci koupil, byly jeho oddělenými prostředky, které získal darem od své matky.
Žalovaná napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním. Namítá, že žalobce neunesl břemeno důkazní týkající se jeho tvrzení, že prostředky na koupi nemovitých věcí obdržel od své matky darem, a v dovolání podrobně rozebírá jednotlivé provedené důkazy. Domnívá se, že za situace, kdy poskytnuté důkazy tvrzení neprokazují, ani nevyvracejí, není možné, aby soud přijal závěr o existenci rozhodujících skutečností, a odvolací soud měl rozhodnout v neprospěch žalobce. Dle jejího názoru odvolací soud pochybil, když neprovedl pečlivou konfrontaci rozporných výpovědí žalobce před soudem prvního stupně a soudem odvolacím a nevyvodil z toho závěry o nevěrohodnosti důkazu. Právní názor odvolacího soudu proto z těchto důvodů považuje za nesprávný. Má za to, že prostředky mohou s velkou pravděpodobností pocházet z trestné činnosti povinné C. V. a tvrzení o předsmrtném daru jsou pouze vykonstruovanou zástěrkou. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá, případně jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání reaguje na výhrady žalované k jednotlivým důkazům a uvádí, že pro to, aby civilní soud měl určitou skutečnost za prokázanou, dostačuje, aby skutkový závěr bylo možno s velkou mírou pravděpodobnosti připustit. Poukaz žalované na úmyslné protiprávní jednání manželky žalobce považuje za nepřiléhavý, neboť je nelze klást k tíži žalobce, který navíc ani nefiguroval mezi obžalovanými podílníky. Poukazuje na spornost přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále „o. s. ř.“.
Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000).
Dovolací námitky žalované však směřují k domnělému nesprávnému hodnocení důkazů, zejména stran jejich věrohodnosti, a na to navazujícímu nesprávně zjištěnému skutkovému stavu, jež však nesprávným právním posouzením věci nejsou, a dovolatelka tak uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.
Nejvyšší soud proto postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. června 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu