ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1580.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1580/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Aleše Zezuly a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné Hypoteční banky, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 13584324, proti povinnému Z. K. , za účasti insolvenční správkyně (majetkové podstaty povinného) JUDr. Danuše Pollákové Staňkové, se sídlem v Pardubicích, Jindřišská 1441, identifikační číslo osoby 66202434, pro 1 817 421,95 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha - západ, se sídlem v Praze 5, Plzeňská 298/276, pod sp. zn. 156 EX 2322/13, o dovolání soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Janem Hynštem, advokátem se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Vrázova 2243/7, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 24. listopadu 2015, č. j. 22 Co 414/2015-213, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř):
Dovolání soudního exekutora JUDr. Milana Makariuse, Exekutorský úřad Praha - západ (dále též „exekutor“), proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále „odvolací soud“) ze dne 24. 11. 2015, č. j. 22 Co 414/2015-213, jímž odvolací soud změnil usnesení exekutora ze dne 12. 8. 2015, č. j. 156 EX 2322/13-207, tak, že z vymoženého a dosud nevyplaceného plnění ve výši 541 955,80 Kč se insolvenční správkyni JUDr. Danuši Pollákové Staňkové vydává ve prospěch majetkové podstaty úpadce (povinného) rovněž částka 86 990,10 Kč, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 - dále „o. s. ř.“ (srov. část první, čl. II., bod 7 přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II., bod 2 přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb.), neboť odvolací soud otázku povinnosti exekutora vydat po zahájení insolvenčního řízení na majetek v exekuci povinného do majetkové podstaty úpadce v exekuci vymožené plnění bez odpočtu nákladů exekuce posoudil v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3182/2014, uveřejněné pod číslem 32/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Odkaz dovolatele na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2012, sp. zn. 20 Cdo 3845/2011, které nebylo dovolacím soudem přijato do Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a s nímž má být podle názoru exekutora shora uvedené R 32/2015 v rozporu, není případný, neboť v exekutorem označeném usnesení se Nejvyšší soud věcně rozhodnou otázkou nezabýval [tudíž ani neinterpretoval ustanovení §46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále „ex. řád“], odmítl-li dovolání jako nepřípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání exekutora podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu