ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1731.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1731/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Zbyňkem Polednou v právní věci žalobce V. Ch. , zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská č. 1788/60, proti žalovaným: 1) Ing. J. R. , a 2) V. V. , zastoupeným Mgr. Janem Nussbergerem, advokátem se sídlem v Praze 3, Čajkovského č. 1640/8, za účasti 1) O. Ch. , zastoupené Mgr. Ing. Janem Šelderem, advokátem se sídlem v Praze 8, Thámova č. 402/4, a 2) S & CH, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 4, K Dýmači č. 23, identifikační číslo osoby 45278954, jako vedlejších účastnic na straně žalobce, o vyloučení nemovitých věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 574/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2015, č. j. 54 Co 256/2015-767, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 700 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Jana Nussbergera, advokáta se sídlem v Praze 3, Čajkovského č. 8.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. září 2015, č. j. 54 Co 256/2015-767, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. listopadu 2014, č. j. 19 C 574/2003-644, ve znění opravného usnesení ze dne 6. ledna 2015, č. j. 19 C 574/2003-680, a opravného usnesení ze dne 14. dubna 2015, č. j. 19 C 574/2003-721, jímž soud prvního stupně zamítl žalobu na vyloučení pozemků č. parc. 25, 26 a 27 v kat. území Ch. v hl. m. Praze z exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. září 2003, č. j. 13 Nc 16899/2003-4, ve znění opravného usnesení ze dne 30. března 2004, č. j. 13 Nc 16899/2003-39, a opravného usnesení ze dne 1. září 2004, č. j. 13 Nc 16899/2003-53, jejímž vedením byl pověřen JUDr. Juraj Podkonický, Ph.D., a rozhodl, že žalobce a vedlejší účastnice na jeho straně jsou povinni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů odvolacího řízení 12 600 Kč do tří dnů od právní moci k rukám advokáta Mgr. Jana Nussbergera. Dospěl k závěru, že chování manželky žalobce O. Ch. (zde vedlejší účastnice na straně žalovaného) nelze s ohledem na všechny okolnosti posuzovaného případu kvalifikovat podle objektivních kritérií (nikoli jen podle subjektivního názoru žalobce coby dárce) jako hrubé porušení dobrých mravů (porušení značného rozsahu a intenzity, příp. soustavné porušování dobrých mravů), a k obnovení vlastnického práva žalobce k nemovitým věcem proto nedošlo.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítal nesprávné právní posouzení chování jeho manželky ohledně naplnění zákonných podmínek pro vrácení daru. Dovolatel má za to, že jednáním manželky v době předcházející jeho požadavku na vrácení daru došlo k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru, neboť manželka jednala opovrženíhodným způsobem vůči dovolateli jako dárci, jejich společným dětem a rodině dovolatele, když tyto uvrhla do situace znamenající pro ně ztrátu domova, rodného zázemí a střechy nad hlavou, nevratně poškodila pověst celé rodiny, a dále významně negativně ovlivnila budoucí život samotného dovolatele, a to jak ve fyzické, tak zejména v psychické rovině. Podle názoru dovolatele proto okamžikem žádosti o vrácení daru došlo k obnovení jeho vlastnického práva s účinky ex nunc. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudu odvolacího i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) - dále jen „o. s. ř“, a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel nesouhlasí se skutkovými závěry odvolacího soudu, vztahujícími se k rozsahu a intenzitě porušování dobrých mravů ze strany manželky dovolatele. Z nesprávného skutkového hodnocení pak usuzuje na nesprávné právní hodnocení věci. Podle §241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 29 Cdo 1373/2000). Dovolatelem vytýkané vadné hodnocení důkazů či chybné skutkové závěry nesprávným právním posouzením nejsou a dovolatel tak uplatňuje nepřípustný dovolací důvod.
V dovolacím řízení proto nelze pokračovat a Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu