ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.175.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 175/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly ve věci nezletilého F. A. , zastoupeného opatrovníkem Městským úřadem Kravaře, dítěte matky P. A ., zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, a otce Ing. R. A., Ph.D., o výkon rozhodnutí o úpravě styku s nezletilým, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 14P 102/2012, o dovolání otce nezletilého proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. února 2015, č. j. 14 Co 19/2015-2328, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil odvoláním napadené výroky I. a III. usnesení ze dne 8. 10. 2014, č. j. 14P 102/2012-2304, kterými Okresní soud v Opavě zamítl návrh otce na nařízení výkonu rozhodnutí o úpravě styku otce s nezletilým F. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Rovněž odvolací soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno po 1. lednu 2014, podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), jež nabyl účinnosti k 1. 1. 2014, dovolání proti němu není přípustné.
Právní úprava nepřípustnosti dovolání proti rozhodnutím vydaným v řízeních podle hlavy páté části druhé zákona o zvláštních řízeních soudních se s účinností zákona o zvláštních řízeních soudních přesunula z ustanovení §238 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. ledna 2013 do 31. prosince 2013 (podle kterého dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení) do shora uvedeného §30 z. ř. s. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. dubna 2015, sp. zn. 21 Cdo 1049/2015). Vzhledem k tomu, že v posuzované věci jde o řízení o výkon rozhodnutí o styku s nezletilým, upravené v části druhé hlavě páté (§500 a násl. z. ř. s.) tohoto zákona, a současně se nejedná o žádnou z výjimek taxativně vymezených v ustanovení §30 z. ř. s., nelze v dovolacím řízení pokračovat (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. června 2015, sp. zn. 26 Cdo 1630/2015).
Přípustnost dovolání nezaloží ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Odo 937/2002).
Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, odmítl, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu