ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.176.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 176/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněného Stavebního bytového družstva Chomutov, se sídlem v Chomutově, Husova 2079/10, identifikační číslo osoby 00041955, zastoupeného JUDr. Pavlem Polákem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kamenný vrch 5436, proti povinným 1) J. S. , a 2) O. S. , oběma zastoupeným Mgr. Vilémem Burianem, advokátem se sídlem v Chomutově, Na Příkopech 902, pro 5 366 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem JUDr. Zdeňkem Zítkou, Exekutorský úřad Plzeň-město, pod sp. zn. 108 EX 03039/07, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2015, č. j. 84 Co 404/2015-192, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2015, č. j. 84 Co 404/2015-192, se ruší a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 6. 2015, č. j. 108 EX 03039/07-188, kterým soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město, zamítl žádost povinných o ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely podání dovolání. Uzavřel, že žádost povinných o ustanovení zástupce pro podání dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 3. 2015, č. j. 84 Co 133/2014-185, je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva, neboť povinní v zákonné dvouměsíční lhůtě od doručení rozhodnutí odvolacího soudu dovolání nepodali. Pokud by jim nyní byl ustanoven zástupce pro podání takového dovolání, muselo by být dovolání jako opožděné odmítnuto.
Usnesení odvolacího soudu napadli povinní dovoláním. Namítají, že žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce byla zamítnuta z důvodů, které neexistovaly. Soudní exekutor nezkoumal podmínky osvobození ke dni rozhodnutí, k němuž již došlo ke značnému zhoršení poměrů obou povinných oproti roku 2007, resp. či 2014. Nebylo ani prokázáno, že by se jednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Je zřejmé, že dovolání i žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů byla podána ve lhůtě, tedy v době, kdy mohlo dojít jak k ustanovení zástupce, tak k podání řádného dovolání. Povinní byli zbaveni možnosti podat řádně ve lhůtě dovolání. Navrhli, aby dovolací soud usnesení odvolacího soud zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda je žádost povinných o ustanovení zástupce pro dovolací řízení bezúspěšným uplatňováním práva, odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s §138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. jedná zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že usnesením ze dne 4. 2. 2014, č. j. 108 EX 03039/07-124, soudní exekutor JUDr. Zdeněk Zítka, Exekutorský úřad Plzeň-město, rozhodl, že z rozdělované podstaty ve výši 174 000 Kč se uspokojují přihlášené pohledávky v následujícím pořadí a výši: 1. pohledávka soudního exekutora na nákladech exekučního řízení ve výši 32 548 Kč a 2. pohledávka zástavního věřitele Raiffeisen stavební spořitelna a. s. ve výši 141 452 Kč, čímž je rozdělovaná podstata zcela vyčerpána. K odvolání povinných Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 4. 3. 2015, č. j. 84 Co 133/2014-185, usnesení soudního exekutora změnil tak, že pohledávka soudního exekutora na nákladech exekučního řízení bude uspokojena ve výši 2 741,86 Kč a pohledávka zástavního věřitele ve výši 171 258,14 Kč, jinak rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí odvolacího soudu bylo povinným doručeno dne 20. 4. 2015 a dvouměsíční lhůta pro podání dovolání ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř. tak uplynula dne 22. 6. 2015 (pondělí). Povinní v této lhůtě dne 22. 5. 2015 zaslali odvolacímu soudu podání (viz č. l. 187 exekutorského spisu), jež nazvali „žádost o ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. pro účely podání dovolání“, a v němž mj. uvedli: „ve věci rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 84 Co 133/2014 bychom s manželem chtěli podat dovolání k Nejvyššímu soudu v ČR“.
Z obsahu tohoto podání je (i přes užití podmiňovacího způsobu) zcela zjevný úmysl povinných podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu na č. l. 185 a jeho interpretace pouze jako žádosti o ustanovení zástupce pro (zřejmě případné v budoucnu následující) dovolání je v rozporu s §41 odst. 2 o. s. ř., že každý úkon soud posuzuje podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen, a s ním související zásadou, dle níž je soud při posuzování neurčitého či jinak nejasného podání, které může být podáním zahajujícím řízení před soudem, povinen volit postup vstřícnější k právu jednotlivce na soudní ochranu; jinak řečeno, nepřistoupí-li soud k odstranění nejasností takového podání zákonem předvídaným způsobem, je třeba, aby se při jeho posuzování přiklonil k takové interpretaci jeho obsahu, která vyznívá ve prospěch práva dotčeného jednotlivce na přístup k soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. I. ÚS 3106/13, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 1278/2016).
Odůvodnil-li odvolací soud svůj závěr o zřejmé bezúspěšnosti žádosti povinných o ustanovení zástupce pro podání dovolání proti usnesení na č. l. 185 tím, že dovolání v zákonné lhůtě vůbec podáno nebylo, je jeho rozhodnutí ze shora uvedených důvodů nesprávné.
Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.) a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. listopadu 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu