ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1873.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 1873/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) M. P. , b) Ing. E. P. , obou zastoupených Mgr. Petrem Kubicou, advokátem se sídlem v Brně, Kobližná 19, proti povinnému Z. P. , za účasti manželky povinného M. P., obou zastoupených Mgr. Markem Pilařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 15, pro 880 446 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 2002/2010, o dovolání manželky povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2013, č. j. 20 Co 192/2013-125, takto:
Usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2013, č. j. 79 EXE 2002/2010-114, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2013, č. j. 20 Co 192/2013-125, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 3. 2013, č. j. 79 EXE 2002/2010-114, kterým Městský soud v Brně zamítl návrh manželky povinného ze dne 26. 7. 2012 na odklad exekuce, nařízené usnesením téhož soudu ze dne 5. 8. 2010, č. j. 79 EXE 2002/2010-22 (výrok I.), a současně zamítl návrh manželky povinného na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 o. s. ř. (výrok II.). Manželka povinného se domáhala zastavení exekuce, neboť vymáhaný závazek přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a povinný převzal závazek bez souhlasu manželky. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že manželka povinného neuvedla žádný pro zastavení exekuce relevantní důvod ve smyslu §268 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, a že neplatnosti právního úkonu povinného manžela se může dovolat jen v rámci vylučovací žaloby podle §267 o. s. ř. Protože však v rámci takového řízení manželka povinného nereagovala a na výzvu soudu svůj návrh nedoplnila, byla její žaloba odmítnuta. Krajský soud poté odkázal na své usnesení ze dne 10. 1. 2013, č. j. 20 Co 494/2012-109, v němž již k obdobné námitce vznesené tehdy ze strany povinného uvedl, že neplatnosti právního úkonu se mohla dovolávat v projednávané věci pouze manželka v rámci vylučovací žaloby, a kde již jasně vyložil své důvody vedoucí k závěru, že postup zvolený manželkou povinného není adekvátní.
Usnesení odvolacího soudu napadla manželka povinného dovoláním. Dovolatelka tvrdí, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Přitom (aniž by konkretizovala rozhodnutí dovolacího soudu, jež má na mysli) poukazuje na obecně přijímané závěry, že notářský zápis není samostatným zavazovacím důvodem a ani se jím nezakládá domněnka o existenci dluhu v době jeho sepsání. Nemá povahu rozhodnutí a není vybaven účinky právní moci ani závaznosti pro všechny orgány, jako je tomu např. u soudních rozhodnutí. Dále uvádí, že notářský zápis nepředstavuje překážku, která by bránila projednání sporu o stejné plnění před orgánem, do jehož pravomoci takové projednání věci náleží. Posléze uzavírá, že nařídí-li soud podle notářského zápisu exekuci, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Podle dovolatelky v projednávané věci „právním úkonem, z nějž vznikla vymáhaná pohledávka, je notářský zápis se svolením k přímé vykonatelnosti, který byl učiněn povinným bez souhlasu manželky povinného“, tento úkon přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů a jeho neplatnosti se manželka povinného dovolala svým dopisem ze dne 3. 1. 2011. Pokud dovolatelka namítala relativní neplatnost právního úkonu (§40a obč. zák.), který přesáhl obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů, bylo třeba platnost tohoto hmotněprávního úkonu přezkoumat v rámci řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).
Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud posoudil v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu otázku, zda lze v rámci řízení o návrhu manželky povinného na zastavení exekuce, vedené na podkladě notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti, zkoumat platnost hmotněprávního úkonu, z nějž vznikla vymáhaná pohledávka.
Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/2000, uveřejněném v časopise Soudní judikatura, č. 1, ročník 2001, pod poř. č. 15, vysvětlil závěr, že nařídí-li soud podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (§274 písm. e/ o. s. ř.) výkon rozhodnutí, ačkoliv oprávněný nemá na vymáhané plnění podle hmotného práva nárok, je to důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Závěry přijaté v tomto rozsudku týkajícím se výkonu notářských zápisů podle §71a až 71c zákona č. 358/1992 Sb. ve znění zákona č. 30/2000 Sb. aplikoval Nejvyšší soud následně i pro exekuce prováděné na základě exekutorských zápisů podle §40 odst. 1 písm. d) a §78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2953/2007).
Byť se vymezení přípustnosti dovolání manželky povinného nachází na hranici určitosti, je z něj patrno, že dovolatelka požadovala zastavení exekuce s odkazem na ustanovení §145 odst. 2 obč. zák., podle nějž neudělení nezbytného souhlasu druhého manžela vede k neplatnosti závazku (ex tunc). Jestliže dovolatelka tvrdila, že oprávněný na vymáhané plnění nemá podle hmotného práva nárok, pak měl exekuční soud zkoumat možnost zastavení exekuce z důvodu §268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř. (případně vyzvat k doplňujícím tvrzením v tomto směru). Protože tak neučinil a odkázal toliko na postup podle §267 o. s. ř. (nezbytnost podání žaloby s ohledem na ustanovení §268 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), je jeho závěr nesprávný.
Nejvyšší soud tedy postupoval podle §243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu včetně rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm se exekuční soud bude zabývat tvrzeními manželky povinného o neexistenci vymáhaného dluhu.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu