ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.1912.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 1912/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné České podnikatelské pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, identifikační číslo osoby 63998530, se sídlem v Praze, Pobřežní 665/23 proti povinnému A. K. , zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 5, pro 207 100 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 51 Nc 11087/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2014, č. j. 10 Co 162/2014-73, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 10. 2007, č. j. 51 Nc 11087/2007-4, nařídil na majetek povinného exekuci pro pohledávku oprávněného ve výši 207 100 Kč s příslušenstvím a provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Vladimíra Plášila, Exekutorský úřad Praha 7.
Soudní exekutor exekučním příkazem ze dne 24. 1. 2008, č. j. 63 EX 2098/07-36, nařídil exekuci přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu a exekučním příkazem ze dne 27. 3. 2008, č. j. 63 EX 2098/07-39, srážkami z odměny za práci povinného (vůči Vězeňské službě ČR – Věznici H., kde v uvedené době povinný vykonával trest odnětí svobody).
Usnesením ze dne 28. 11. 2013, č. j. 51 Nc 11087/2007-55, Okresní soud v Ostravě následný návrh povinného na zastavení exekuce, odůvodněný „nedostatkem postižitelného příjmu a majetku“, zamítl, a Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. 6. 2014, č. j. 10 Co 162/2014-73, toto usnesení zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvoláním povinného napadené rozhodnutí „je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů“; soud prvního stupně se podle jeho názoru nevypořádal s tvrzením povinného a nevyžádal si od soudního exekutora zprávu, jaká konkrétní šetření ke zjištění majetku povinného provedl, aby mohl posoudit, „zda jsou splněny zákonné předpoklady pro zastavení exekuce“.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, které bylo posléze doplněno podáním ustanoveného právního zástupce (advokáta), jehož přípustnost se opírá o existenci otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena; jí má být otázka, zda skutečnosti spočívající v neexistenci žádného majetku stěžovatele, jeho dlouhodobé nezaměstnanosti, absence domácnosti i bydliště a probíhajícího výkonu trestu, jsou podřaditelné důvodu zastavení exekuce dle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.), doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Její posouzení odvolacím soudem považuje dovolatel za nesprávné a je názoru, že měl, v souladu se zásadou ekonomie řízení, po doplnění dokazování sám rozhodnout tak, že se exekuce zcela (případně částečně) zastavuje. Z uvedených důvodů dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl, že se exekuce zastavuje.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., resp. čl. II, bod 1 zákona č. 404/2012 Sb.).
Dovolání je – subjektivně – nepřípustné.
Ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. legitimuje k podání dovolání účastníka řízení, nikoli však každého; takovou legitimaci má jen ten, jemuž nebylo napadeným rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, resp. jemuž jím byla způsobena objektivně (subjektivní přesvědčení je nerozhodné) určitá újma na jeho právech, kterou lze napravit tím, že toto rozhodnutí bude dovolacím soudem odstraněno (event. změněno).
Tato podmínka v osobě dovolatele zjevně splněna není. Odvolací soud – ve vztahu k jím odvoláním napadenému rozhodnutí soudu prvního stupně (jímž zamítl jeho návrh na zastavení exekuce) – objektivně zjevně vyhověl tím, že toto rozhodnutí zrušil, přičemž zde nemůže být již rozhodné, představoval-li si odvolatel jako možný i jiný procesní postup (změnu napadeného rozhodnutí); v obou případech platí, že odvolání bylo vyhověno, a odvolateli žádná újma (co do navrhovaného zastavení exekuce) vzniknout nemohla.
Subjektivně nepřípustné dovolání musí dovolací soud odmítnout podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. b) o. s. ř.
Ostatně dovolání by nebylo přípustné ani jinak.
Předpoklady (objektivní) přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. splněny totiž nejsou již proto, že na otázce předložené dovolatelem jakožto dovolacím soudem dosud neřešené napadené rozhodnutí nespočívá, resp. nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu určující (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSCR 53/2013).
Dovolatel předestírá otázku rozsahu přezkumu skutkových a právních otázek významných pro posouzení existence důvodů pro zastavení exekuce dle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., avšak napadené zrušovací rozhodnutí je založeno na závěru, že soud prvního stupně si pro posouzení návrhu na zastavení exekuce neopatřil dostatečný skutkový základ a že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné.
Není-li v dané věci otázky (dovolatelem otevřené) – posuzované odvolacím soudem – není splněna ani ta podmínka přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), na kterou se dovolatel odvolával, a proto by dovolání muselo být podle §243c odst. 1 o. s. ř. (§243f odst. 3 o. s. ř.) odmítnuto rovněž.
Ostatně – a již jen na tento rozhodný rámec – se poznamenává, že odvolací soud měl zjevně (naopak, oproti očekávání odvolatele) na mysli již konsolidovanou judikaturu dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 20 Cdo 4360/2008, usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5293/2007, usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008, event. usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4106/2008). Co do vytýkaného procesního postupu odvolacího soudu pak postačí – vzhledem k závěru o nepřezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně – již jen odkázat na ustanovení §219a odst. 1 písm. b) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. července 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu