ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2022.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2022/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné nezletilé A. Š. , zastoupené Městským úřadem Týn nad Vltavou, SPOD, kolizním opatrovníkem, sídlem Náměstí míru 2, Týn nad Vltavou, právně zastoupené Mgr. Terezou Daňkovou, advokátkou, sídlem Jeremiášova 18, České Budějovice, proti povinnému P. Š. , zastoupenému Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou, sídlem Husova 242/9, Praha 1, pro dlužné výživné , vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 Ex 29264/15, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 1. 2016, č. j. 24 Co 2566/2015-73, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud V Českých Budějovicích potvrdil napadeným rozhodnutím usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 11. 2015, č. j. 48 EXE 1991/2015-48, v rozsahu odvoláním napadeného výroku II.; oba soudy dospěly ke shodnému závěru, že povinný svůj dluh na výživném za měsíc červen roku 2015 dosud neuhradil, a důvod pro úplné zastavení nařízené exekuce, k jejímuž provedení byl na základě pověření Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. 7. 2015, č. j. 48 EXE 1991/2015-17, ustanoven JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov, tak dán není.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony), jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 22. 1. 2016.
Vzhledem k ustanovení §30 odst. 1 v návaznosti na ustanovení §511 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“, není dovolání přípustné, pakliže směřuje proti rozhodnutí vydanému v řízení podle hlavy páté části druhé z. ř. s., resp. proti rozhodnutí vydanému v exekučním řízení, v jehož rámci je takové rozhodnutí (zde o dlužném výživném pro nezletilé dítě) vymáháno.
Nejvyšší soud proto podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl, a jen se stručným odůvodněním podle ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Již jen nad tento rozhodný rámec je třeba konstatovat, že dovolání není přípustné ani podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. června 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu