ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2142.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2142/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , sídlem Orlická 4/2020, 130 00 Praha 3, identifikační číslo osoby 41197518, proti povinnému Družstvu AVECO INTERNATIONAL v likvidaci , sídlem Za Zelenou liškou 473/16, 140 00, Praha 4, identifikační číslo osoby 00508667, zastoupenému JUDr. Alenou Vlčkovou, advokátkou, sídlem Habrová 9, Praha 3, pro 63 536,- Kč s příslušenstvím , vedené u soudního exekutora JUDr. Igora Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10, pod sp. zn. 167 EX 10535/14, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2016, č. j. 51 Co 18/2016-7, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:(stručné dle ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze potvrdil v záhlaví označeným rozhodnutím (v rozsahu odvoláním napadených výroků) usnesení soudního exekutora JUDr. Igora Ivanko, Exekutorský úřad Praha 10, ze dne 14. 1. 2016, č. j. 167 EX 10535/14-39, o určení ceny nemovitostí, který rozhodl tak, že se exekuce týká v usnesení uvedených nemovitých věcí a jejich příslušenství (výroky I. a II.), výsledná cena těchto nemovitých věcí se určuje ve výši 500 000,- Kč (výrok III.), přičemž na nich neváznou žádná věcná břemena, výměnky, nájemní a pachtovní práva či práva předkupní, která prodejem v dražbě nezaniknou (výrok IV.).
Povinný ve včasném dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v provedeném dokazování, a sice že tento soud vzal za prokázané, že strojní zařízení mlýna je samostatnou věcí movitou, a nikoli tedy příslušenstvím nemovitých věcí, které jsou předmětem exekuce; okolnost, zda strojní zařízení je součástí předmětných nemovitostí odvolací soud neposuzoval vůbec. Co do vymezení přípustnosti dovolání pak uvádí, že je podává „za podmínek ustanovení §237 o. s. ř.“.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, a odmítl je podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť nesplňuje obligatorní náležitosti uvedené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř., jestliže – mimo jiné, resp. především – neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. se totiž podává, že v dovolání musí být uvedeno – krom obecných náležitostí (§42 odst. 4), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) . K projednatelnosti dovolání však pouhá citace textu – či, jako v nyní posuzované věci pouhý odkaz – na ustanovení §237 o. s. ř. v dovolání nepostačuje (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSCR 55/2013).
Údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se z dovolání nepodává, a ani přihlédnutím k obsahu dovolání jej není možno dovodit.
Dovolatel uplatňuje nadto zjevně dovolací důvod jiný, než ten, který je coby přípustný uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.; podstatou dovolání je jeho nesouhlas se skutkovým zjištěním soudu odvolacího a se způsobem, jakým soudní exekutor exekucí postižené nemovitosti ocenil. Tím Nejvyššímu soudu však žádnou otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí, nepředkládá.
Jinak řečeno, dovolatel žádá – pouze – dovolací soud, aby rozhodl jinak, než soud odvolací, čímž jest ovšem míjen účel dovolání jako specifického a mimořádného opravného prostředku.
Jelikož má dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud je podle ustanovení §243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu, a jen se stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2016
JUDr. Vladimír K ů r k a
předseda senátu