ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.228.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 228/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné Bohemia Faktoring, s. r. o ., se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupené Mgr. Robertem Němcem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, proti povinným 1) S. B. , M., 2) M. B. , M. S.., o 81 169,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 9 Nc 2829/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2015, č. j. 12 Co 317/2015-217, takto:
Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2015, č. j. 12 Co 317/2015-217, i usnesení Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Nc 2829/2007-168, se ruší a věc se vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 12. 2. 2015, č. j. 9 Nc 2829/2007-168, kterým Okresní soud Plzeň-jih zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 25. 6. 2007, č. j. 9 Nc 2829/2007-18, žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekuce 7 865 Kč. Krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí doložka je absolutně neplatným právním úkonem podle §39 obč. zák., že ve sporu ze spotřebitelského úvěru rozhodl netransparentně určený rozhodce, a proto rozhodčí nález nemůže být způsobilým exekučním titulem. Důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je tedy dán. Dodal navíc, že oprávněná odkoupila vymáhanou pohledávku Komerční banky a. s. v době, kdy již tři roky bylo známo závazné stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 k platnosti rozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Odvolací soud se rovněž ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o povinnosti oprávněné platit náklady řízení i náklady exekuce (s tím, že úspěšným povinným náklady řízení nevznikly).
Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Uvedla, že dne 21. 10. 2014 podala návrh na změnu účastníka řízení, o němž mělo být pravomocně rozhodnuto dříve (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008). Dle jejího názoru je třeba dovolacím soudem vyřešit otázku, zda lze rozhodnout o zastavení exekuce dříve, než je rozhodnuto o návrhu účastníka podle §107a o. s. ř. na vstup procesního nástupce do řízení. Pokud jde o náklady řízení, uvedla, že vstoupila do řízení, které řádně probíhalo, a nic nenasvědčovalo tomu, že exekuční řízení či právní tituly, na jejichž základě bylo řízení nařízeno, měly trpět vadami. Dle jejího názoru proto na dané řízení závěry přijaté v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 402/2014 nedopadají. V souvislosti se změnou rozhodovací praxe poukázala na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl ÚS 11/02 či sp. zn. III ÚS 1275/10. Konečně prosazuje, že ve vykonávacím řízení se od 1. 4. 2012 uplatní novela zákona č. 264/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, provedená zákonem č. 19/1012 Sb. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudu prvního i druhého stupně zrušil a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení, popř. aby sám zrušil rozhodčí nález ze dne 11. května 2007, sp. zn. K/2006/00122, vydaný rozhodcem JUDr. Jiřím Novákem ml., a rozhodl o nákladech řízení a nákladech exekuce. Podáním ze dne 28. 4. 2016 dovolatelka poukázala na usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1219/15, v němž se Ústavní soud v obdobné věci přiklonil k závěru, že povinná nemá proti oprávněné právo na náhradu nákladů exekučního řízení, neboť oprávněná nenesla zavinění na zastavení exekuce, nezačala vymáhat povinnost z rozhodčího nálezu bezdůvodně ani bez zachování požadavku řádné pečlivosti.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb., a část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 13. srpna 2015, sp. zn. 26 Cdo 2824/2015, uzavřel, že jestliže soudní exekutor rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, který oprávněná podala až poté, co navrhla vstup jejího procesního nástupce do řízení, ještě před tím, než bylo pravomocně rozhodnuto o dříve podaném návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na její straně, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010, sp. zn. 20 Cdo 5291/2008).
V posuzované věci oprávněná ve smyslu ustanovení §107a odst. 1 o. s. ř. podáním ze dne 16. 10. 2014 navrhla vstup jejího procesního nástupce (společnost FOXDALE INVESTMENTS LTD., reg. číslo 6370343, se sídlem v Londýně) do exekučního řízení (č. l. 55 exekučního spisu). Ještě před tím, než o tomto návrhu soudní exekutor rozhodl, okresní soud usnesením ze dne 12. února 2015 rozhodl o zastavení exekuce a o nákladech řízení i nákladech exekuce. Tímto postupem zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Soudní exekutor měl nejprve samostatně rozhodnout o návrhu oprávněné na procesní nástupnictví na straně oprávněné a až poté, jakmile by bylo najisto postaveno, kdo bude nadále v exekučním řízení vystupovat jako osoba oprávněná, měl okresní soud rozhodnout o zastavení exekuce.
Protože odvolací soud postupoval v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, dovolací soud zrušil jeho rozhodnutí, současně zrušil i rozhodnutí soudu prvního stupně (§243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř.) a vrátil okresnímu soudu věc k dalšímu řízení, aniž by se v této fázi řízení zabýval ostatními námitkami dovolatele.
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soudní exekutor nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. §243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu