ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2489.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2489/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Kůrky a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné FOKR Czech s.r.o. , sídlem Havlíčkova 234/1, 757 01 Valašské Meziříčí, identifikační číslo osoby 25873580, zastoupené JUDr. Liborem Holemým, advokátem, sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti povinnému 1) J. N. , a povinné 2) S. N. , oběma zastoupenými JUDr. Štefanem Adamem, advokátem, sídlem Němetice 44, Kelč, pro 687 200,- Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov, pod sp. zn. 103 EX 06532/11, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2016, č. j. 9 Co 909/2015-211, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Oprávněná je povinna nahradit povinným na nákladech dovolacího řízení 7 054,30,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám JUDr. Štefana Adama, advokáta se sídlem Němetice 44, Kelč.
Odůvodnění:(stručné dle §243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovoláním napadla oprávněná v záhlaví označené rozhodnutí, kterým Krajský soud v Ostravě potvrdil usnesení Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 11. 5. 2015, č. j. 15 EXE 686/2011-198, jímž zastavil exekuci, nařízenou usnesením Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí ze dne 20. 4. 2011, č. j. 15 EXE 686/2011-25, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Tomáš Vrána, Exekutorský úřad Přerov.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 404/2012 Sb. (čl. II. bod 1, a contr. bod 7., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jestliže směřuje proti usnesení odvolacího soudu vydanému dne 29. 1. 2016.
Dovolání není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí (podle kterého rozhodčí doložka, obsahující ustanovení o výběru rozhodce tak, že „věřitel určí jediného rozhodce“, je absolutně neplatná pro nedostatek pravomoci rozhodce, a soud má povinnost již nařízenou exekuci v každém jejím stádiu, pro nezpůsobilost exekučního titulu, zastavit), je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, a není důvod, aby odpovídající právní otázka byla posouzena jinak (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněné pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněné pod číslem 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2016, sp. zn. 20 Cdo 362/2016).
Závěry vyslovené v těchto rozhodnutích se v nyní posuzované věci uplatní – ve svém celku – tím spíše, že jméno anebo způsob určení ad hoc rozhodce nebyl v rozhodčí smlouvě uveden vůbec, a tedy – dokonce – ani odkazem na soukromé „rozhodčí řády“ či seznamy (srov. a contr. nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. II. ÚS 2164/2010).
Nad rámec uvedeného stojí za zaznamenání, že dovolatelkou učiněný odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1354/2014 je zjevně nepřiléhavý, neboť rozhodnutí řeší otázky týkající se úpravy vedení rozhodčího řízení (procesního legis arbitri ), a nikoliv otázku transparentnosti způsobu určení rozhodce ve vztahu k řízení exekučnímu.
Ohledně dovolatelčiny námitky, soustředěné k povinnými neúspěšně vedenému řízení o zrušení rozhodčího nálezu, je namístě odkázat na usnesení ze dne 24. 6. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5414/2014, kde Nejvyšší soud dal najevo, že je nesprávný právní názor, že v exekučním řízení může soud přezkoumávat platnost rozhodčí smlouvy z úřední povinnosti pouze v případě vztahu spotřebitel – podnikatel, zatímco ve vztahu mezi podnikateli pouze tehdy, namítal-li povinný neplatnost rozhodčí doložky v rozhodčím řízení či v řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Z výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod č. 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek se totiž podává, že exekuční soud je v rámci exekučního řízení povinen zkoumat pravomoc rozhodce k vydání exekučního titulu, a zjistí-li její nedostatek (byť i dodatečně), exekuci musí zastavit. Jinak řečeno – neúspěch v řízení o zrušení rozhodčího nálezu následnému zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilosti exekučního titulu nebrání.
Upozorňuje-li dovolatelka, že odvolací soud dostatečně neodůvodnil „změnu svého právního názoru“, a že tedy judikatorní závěry vyslovené Nejvyšším soudem počal ve svých rozhodnutích aplikovat „až po určité době“, nelze než odkázat na ustanovení §237 o. s. ř., pakliže tato námitka k podmínkám přípustnosti dovolání zjevně nesměřuje.
Odvolací soud tedy postupoval správně, když posuzovanou rozhodčí smlouvu shledal neplatnou, resp. z tohoto důvodu nařízenou exekuci podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavil, a to zcela v intencích shora označené ustálené judikatury dovolacího soudu, aniž by zde byla situace, kdy by dovolací soud měl oproti ní v dané věci rozhodnout jinak.
Jelikož jen závěr opačný by byl způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř., a ten k dispozici není, Nejvyšší soud nemohl než dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout, a to jen se stručným odůvodněním podle ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání oprávněné bylo odmítnuto a v dovolacím řízení vznikly povinným náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, jež se sestávají z nákladů vyjádření k dovolání, určené podle ustanovení §11 odst. 2 písm. e) ve spojení s ustanovením §7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“) a náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby podle ustanovení §13 odst. 3 advokátního tarifu, k čemuž třeba připočítat daň z přidané hodnoty ve výši 21% z odměny a náhrad podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř., jež představuje 1 224,30,- Kč. Celková výše nákladů dovolacího řízení tak činí 7 054,30,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. července 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu