ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.2709.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 2709/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v exekuční věci oprávněné AB – CREDIT a. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, identifikační číslo osoby 40522610, proti povinným 1) Ing. Z. C. , a 2) Ing. M. Z. , zastoupeným Mgr. Vandou Beringerovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Pod Klaudiánkou č. 271/4a, pro 15 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 33 EXE 2460/2011, o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, č. j. 29 Co 159/2015-109, takto:
Dovolání povinných se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2016, č. j. 29 Co 159/2015-109, jímž odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. března 2015, č. j. 33 EXE 2460/2011-59, o zamítnutí návrhu povinných na zastavení exekuce nařízené usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. května 2012, č. j. 33 EXE 2460/2011-51, není přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
Dovolatelé se mýlí, usuzují-li ve svém dovolání, že zajišťovací směnky nemohou být posuzovány podle závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2011, sp. zn. 20 Cdo 436/2009 (publikované pod číslem 103/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud totiž v daném usnesení uvedl, že i v případě zajišťovacích směnek je třeba dovodit, že nejsou akcesorickým závazkem ve vztahu k závazku jinému, jelikož jde o prostředek zajištění a nikoli zajišťovací závazek a ohledem na charakter směnečného závazku (bez ohledu na povahu účastníků směnečného závazkového vztahu nebo na povahu kauzální pohledávky), se proto otázky promlčení neupravené zákonem č. 191/1950 Sb., směnečný a šekový zákon, ve znění pozdějších předpisů, tedy i běh promlčecí doby judikované směnečné pohledávky, posoudí podle nejobecnější právní úpravy a tou je zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. prosince 2013 (srov. §3028 odst. 3 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) – dále jen „obč. zák.“,. Pro posouzení běhu promlčení směnečné pohledávky, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím v nalézacím řízení, se tak použije ustanovení §110 obč. zák., a nikoliv ustanovení §408 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů, a oprávněný proto může podat návrh na výkon rozhodnutí nejpozději do deseti let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno.
Z uvedeného vyplývá, že byl-li návrh na nařízení exekuce podán dne 20. července 2011, přičemž exekuční titul nabyl vůči dovolateli 1) právní moci dne 16. června 2008 a vůči dovolateli 2) dne 19. června 2008, je zřejmé, že běh desetileté promlčecí lhůty dosud neskončil, a tudíž dovolateli vznesená námitka promlčení není důvodná.
Závěr odvolacího soudu, že nebyly splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., je proto správný.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 8. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu