ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.278.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 278/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Vladimírem Kůrkou v exekuční věci oprávněné Gemiral s. r. o., se sídlem v Praze, Přátelství 1518/2, identifikační číslo osoby 241 370 14, zastoupené JUDr. Martinem Týlem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, proti povinné JUDr. J. M., pro 500 000 Kč s příslušenstvím, vedené u soudní exekutorky JUDr. Marcely Dvořáčkové, Exekutorský úřad v Hradci Králové pod sp. zn. 19 Ex 429/05, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 10. 6. 2015, č. j. 18 Co 184/2015-486 a usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2014, č. j. 12 Nc 10910/2004-422, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka Pardubice usnesením ze dne 10. 6. 2015, č. j. 18 Co 184/2015-486, potvrdil usnesení ze dne 18. 11. 2014, č. j. 12 Nc 10910/2004-422, jímž Okresní soud v Pardubicích zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.
Povinná usnesení odvolacího soudu napadla dovoláním, v němž vyjádřila nesouhlas s tím, jak soudy posoudily její návrh na zastavení exekuce z důvodu zániku vymáhaného dluhu započtením proti její pohledávce; „předně“ namítla „procesní nástupnictví oprávněného“, a to jak z hlediska právní regulérnosti právních kroků, které k němu měly vést, tak i z pohledu jím sledovaného účelu, dle jejího názoru i trestněprávní provenience, dále oponovala závěrům, že její započtená pohledávka z vyúčtování jí poskytnutých právních služeb předchůdci oprávněného nebyla prokázána, a konečně předestřela též tvrzení, že jí provedené započtení vlastní pohledávky bylo řádné a doložené. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu, a spolu s ním i usnesení soudu prvního stupně, zrušil, a věc vrátil k novému projednání.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (srov. II bod 1 zákona č. 404/2012 Sb., čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.).
Z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. se podává, že v dovolání musí být uvedeno – kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4), proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) – také to, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a).
Podle ustanovení §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které takový údaj neobsahuje, může být o tuto náležitost doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání; přitom podle ustanovení §243b se v dovolacím řízení nepoužije ustanovení §43.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
V dané věci je pak podstatné, že dovolatelka v dovolání nejenže nevymezila způsobilý dovolací důvod ve smyslu ustanovení §241a odst. 1, 3 o. s. ř. (neboť je opozicí povýtce skutkovou), nýbrž, a to především, opominula požadavek řádně identifikovat splnění předpokladů přípustnosti dovolání zakotvených v citovaném ustanovení §237 o. s. ř., a tento nedostatek nelze zjevně napravit ani jakoukoli interpretací obsahu jejího dovolání, neboť je jen rekapitulací námitek vznesených již v rámci odvolání a polemikou se závěry odvolacího soudu. Dovolatelka tak toliko požaduje, aby dovolací soud rozhodl jinak než soud odvolací, což však za způsobilé vymezení přípustnosti dovolání v režimu ustanovení §237 o. s. ř. považovat nelze (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3524/13 ze dne 21. 1. 2014). Pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř. nepostačuje evidentně, a pakliže poukazuje též na „důvod uvedený v ustanovení §238a o. s. ř.“, dovolatelka pomíjí, že v dané věci, identifikované napadenými rozhodnutími, již o jí namítané právní nástupnictví nešlo, jelikož těmito rozhodnutími bylo rozhodováno o zastavení exekuce na bázi tvrzeného započtení proti vymáhané pohledávce.
Jelikož má tím dovolání vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 odmítl, a podle ustanovení §243f odst. 2 o. s. ř. tak učinil rozhodnutím předsedy senátu s jen stručným odůvodněním ve smyslu ustanovení §243f odst. 3 o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. března 2016
JUDr. Vladimír Kůrka
předseda senátu