ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3316.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 3316/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v právní věci žalobce J. K. , P., proti žalované České republice – Okresnímu soudu v Pelhřimově , se sídlem v Pelhřimově, třída Legií 876, identifikační číslo osoby 00024651, o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 12 C 245/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 20. 5. 2013, č. j. 54 Co 216/2013-132, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 31. 1. 2013, č. j. 12 C 245/2010-122, kterým Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl žádost žalobce o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí. Uvedl, že žalobce se opětovně snaží dosáhnout vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, jež byly či jsou předmětem jiného řízení. Žalobcem specifikované nemovité věci byly předmětem pouze výkonu rozhodnutí vedeného pod sp. zn. 5 E 2597/2002, které již bylo pravomocně skončeno, a žalobce již jednou byl se svým návrhem na vyloučení nemovitých věcí z tohoto výkonu rozhodnutí neúspěšný. Ze strany žalobce se proto jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, soudní poplatek nadto činí 1 000 Kč a taková částka nemůže žalobce ohrozit v uspokojování jeho základních potřeb.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které vykazovalo nedostatek bránící pokračování dovolacího řízení (nebylo sepsáno advokátem), přičemž ze spisu nevyplývalo, že by žalobce byl právnicky vzdělán. Žalobce v dovolání a následně v podání ze dne 30. 12. 2015, podaném na poštu dne 4. 1. 2015 a doručeném Nejvyššímu soudu dne 5. 1. 2016, požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o ustanovení zástupce pro řízení, a tedy prvotním cílem dovolatele je zajistit si zastoupení pro řízení o vyloučení nemovitých věcí z výkonu rozhodnutí, Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s §138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Ze spisu, resp. ze zjištění soudů nižších stupňů vyplývá, že není vedeno žádné řízení o výkon rozhodnutí, jehož předmětem by byly nemovité věci specifikované ve vylučovací žalobě a kde by jako oprávněná vystupovala Česká republika – Okresní soud v Pelhřimově. Výkon rozhodnutí prodejem nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. 743 pro k. ú. B. byl pravomocně zastaven, stejně tak vylučovací žaloba, jíž se žalobce po České republice – Finančnímu úřadu v Pelhřimově domáhal vyloučení nemovitých věcí z tohoto výkonu rozhodnutí, byla pravomocně zamítnuta. Za takových okolností je zřejmé, že vylučovací žalobě nemůže být vyhověno a ze strany žalobce se tak jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Tedy i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zamítnutí osvobození od soudních poplatků a zamítnutí ustanovení zástupce pro toto nalézací řízení je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu §138 a §30 o. s. ř.
K žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků za dovolání Nejvyšší soud připomíná, že směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek z takového dovolání se neplatí [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 1031/2014 (uveřejněné pod číslem 73/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu nedošlo (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2015, č. j. 26 Cdo 3316/2015-194), Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 věty třetí, §241b odst. 2 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), zastavil.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu