ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.3654.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 3654/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) J. P. , b) I. P. , obou zastoupených JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 241/20, proti povinnému P. Ch. , zastoupenému Mgr. Markem Lhotským, advokátem se sídlem v Brně, Lesnická 787/10, pro 400 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 79 EXE 2017/2014, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2015, č. j. 20 Co 576/2014-48, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Brně usnesením ze dne 30. 7. 2014, č. j. 79 EXE 2017/2014-33, zamítl podle §266 odst. 2 o. s. ř. návrh povinného na odklad provedení exekuce do doby pravomocného rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení exekuce (výrok I.) a současně podle §268 o. s. ř. zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (výrok II.).
Krajský soud v Brně napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uzavřel, že skutečností, na níž se pohledávka zakládá, je dohoda o narovnání, která nahrazuje sporná a pochybná práva účastníků a (právě z tohoto důvodu) je zavazovacím důvodem řádným a perfektním. Hmotněprávní základ nároku je tedy v dané věci „(poměrně jednoznačně) založen“. Podle této dohody povinný dluží oprávněným za nájem Hotýlku u Pekina od 1. 2. 2010 do 31. 10. 2011 částku 1 000 000 Kč, přičemž pokud dlužník zaplatí do 31. 12. 2013 část dluhu ve výši 400 000 Kč, nebudou věřitelé od dlužníka požadovat zbylou část dluhu ve výši 600 000 Kč. Dále dospěl k závěru, že notářský zápis, na základě něhož je exekuce prováděna, obsahuje veškeré náležitosti, které požadoval zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění platném do 31. 12. 2012, ustanovení §71a a násl. (dále též jen „not. řád“).
Povinný napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním (podle obsahu směřuje dovolání proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu, v jakém potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce). Má za to, že dovolání je přípustné, neboť závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž posouzení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. věc nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu uspokojivě vyřešena. Nesprávnost právního posouzení věci odvolacím soudem spatřuje „a) v neposouzení resp. nesprávném posouzení notářského zápisu, jeho určitosti, resp. určitosti právního úkonu v něm obsaženém v souladu se zákonem a konstantní judikaturou, b) v nesprávném právním posouzení odvolacího soudu tzv. rozvazovací doložky v dohodě o narovnání a uznání dluhu v souladu se zákonem a konstantní judikaturou Nejvyššího soudu“. Namítá, že notářský zápis neobsahuje uvedení právního důvodu, §71b not. řádu je třeba vykládat v souladu s §63 not. řádu, dle něhož notářský zápis musí obsahovat obsah úkonu. Článek I. notářského zápisu odkazuje na uzavření dohody o narovnání a uznání dluhu sepsané téhož dne jako notářský zápis, žádný jiný zavazovací důvod neobsahuje, přičemž dohoda o narovnání není ani přílohou notářského zápisu. V případě článku II., v němž povinný jako případný dlužník pro případ neuhrazení částky 400 000 Kč věřitelům do 31. 12. 2013 uznává případnou budoucí pohledávku ve výši 1 000 000 Kč co do důvodu a výše, mělo jít zřejmě o uznání dluhu, nicméně pro platné uznání dluhu absentuje zejména vymezení právního důvodu uznání dluhu jeho přesným popisem, aby pohledávku nebylo možné zaměnit s jinou, navíc je označena jako „případná“. Článek III., jenž má obsahovat doložku přímé vykonatelnosti, je neurčitý pro svoji neplatnost, neboť neuvádí podmínky, při kterých se ona případná pohledávka stane skutečnou. Dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2000, sp. zn. 21 Cdo 267/1998. Rovněž za neplatnou považuje dohodu o narovnání, na níž mimo jiné chybí datum, kdy k sepisu došlo. Ujednání, že „v případě, že dlužník neuhradí výše uvedenou část dluhu ve výši 400 000 Kč věřitelům řádně a včas, stává se tato dohoda neplatnou a vůči věřitelům neúčinnou“, je třeba považovat jako podmínku rozvazovací podle §36 odst. 2 obč. zák. Pokud tak odvolací soud neučinil, odchýlil se od ustálené judikatury dovolacího soudu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1726/2004 či sp. zn. 21 Odo 961/2005). Jestliže povinný pak neuhradil část dluhu, nemohla se dohoda stát podkladem pro notářský zápis. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil a exekuci zastavil, popř. aby usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále „o. s. ř.“).
Judikatura Nejvyššího soudu je jednotná v tom, že k materiálním náležitostem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti nepatří hmotněprávní úkon, na jehož základě závazek vzniká nebo se mění [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013 (uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Pokud jde o jednu z náležitostí notářského zápisu sepsaného podle §71b not. řádu, tj. právní důvod, notářský zápis ze dne 16. 1. 2012 odkazuje na dohodu o narovnání a uznání dluhu sepsanou téhož dne, jež se týká zaplacení částky 400 000 Kč, popř. při nedodržení doby plnění zaplacení částky 1 000 000 Kč. V tomto rozsahu také povinný dal svolení k vykonatelnosti notářského zápisu.
Pokud jde dále o výklad dohody o narovnání, Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1138/2011, uzavřel, že vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti (§35 odst. 2 obč. zák.). Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo skutečně projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; uvedené však neznamená, že by se mělo lpět jen na doslovném významu použitých výrazů, neboť smyslem výkladu je zjištění skutečného záměru jednajícího v projevu vůle. Tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. Teprve v případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§37 odst. 1 obč. zák.).
Z obsahu dohody o narovnání je zřejmé, že v případě nedodržení povinnosti zaplatit 400 000 Kč mohou oprávnění vymáhat po povinném 1 000 000 Kč. Mimoto právní účinky dohody o narovnání v té části, která umožňuje povinnému zaplatit pouze částku 400 000 Kč namísto 1 000 000 Kč, nastávají při dodržení podmínek úhrady této částky do 31. 12. 2013, tedy nejedná se o podmínku rozvazovací, ale odkládací (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 997/2013).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné a v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud postupoval podle §243c odst. 1 o. s. ř. a dovolání povinného odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. února 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu