ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4865.2016.1
sp. zn. 20 Cdo 4865/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zbyňka Poledny a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Vladimíra Kůrky v právní věci oprávněné Domova pro seniory Předklášteří, příspěvkové organizace , se sídlem v Předklášteří, Šikulova č. 1438, identifikační číslo osoby 65761774, zastoupené Mgr. Evou Kantoříkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jaselská č. 197/14, proti povinnému J. H. , T., pro 40 972 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 28 EXE 1823/2013, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2016, č. j. 26 Co 626/2015-82, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. srpna 2016, č. j. 26 Co 626/2015-82, se mění tak, že usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 10. září 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-74, se mění tak, že:
I. Povinnému se ustanovuje v řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno
-venkov ze dne 23. dubna 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-63, zástupkyně JUDr. Jana Kolářová, advokátka se sídlem v Tišnově, Brněnská č. 184.
II. Povinnému se v řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. dubna 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-63, přiznává osvobození od soudních poplatků.
Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov pověřením ze dne 12. srpna 2013, č. j. 28 EXE 1823/2013-11, nařídil exekuci na majetek povinného na základě rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. dubna 2013, č. j. 1 Co 106/2013-188, k uspokojení peněžité pohledávky oprávněné ve výši 40 972 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů exekuce a nákladů oprávněné, provedením exekuce byla pověřena soudní exekutorka Mgr. Zuzana Komínková, Exekutorský úřad Vyškov.
Povinný podáním ze dne 8. června 2015 požádal o ustanovení zástupce a o osvobození od soudních poplatků v řízení o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. dubna 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-63.
Okresní soud v Brno-venkov usnesením ze dne 10. září 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-74, ve výroku I. žádost povinného o ustanovení zástupce pro podání odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. dubna 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-63, a pro zastupování v odvolacím řízení zamítl, ve výroku II. zamítl žádost povinného o osvobození od soudních poplatků za odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. dubna 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-63. Dospěl k závěru, že majetkové poměry (povinný pobírá toliko důchod ve výši cca 8 000 Kč měsíčně a příspěvek na péči ve výši 800 Kč, nevlastní nemovitý majetek, ani movitý majetek vyšší ceny, nemá žádné vyživovací povinnosti a je na jeho majetek nařízeno několik exekucí) a zdravotní stav nejsou příznivé, ale vzhledem k tomu, že se v dané věci nejedná o skutkově a právně složitou věc a z procesní historie povinného je soudu zřejmé, že je povinný schopen si sám doplnit své odvolání tak, jak k tomu byl soudem vyzván, nejsou naplněny všechny předpoklady pro ustanovení zástupce povinnému stanovené v §30 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
K odvolání povinné Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. srpna 2016, č. j. 26 Co 626/2015-82, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v celém rozsahu. Uvedl sice, že poměry povinného přiznání osvobození od soudních poplatků odůvodňují, avšak nebyly splněny podmínky stanovené v §30 o. s. ř., neboť povaha řízení, v němž povinný žádá o ustanovení zástupce (řízení o zastavení exekuce pro nemajetnost povinného) je zcela jednoduchá a povinný je schopen v něm odpovídajícím způsobem jednat. Navíc jde o řízení, v němž soud případnou nemajetnost povinného zkoumá z úřední moci.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, v němž mimo jiné zopakoval námitky uváděné již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a dodal, že je osobou, která od roku 2009 potřebuje péči prvního stupně a od roku 2015 je držitelem průkazu ZTP.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., a že jde o rozhodnutí, proti kterému je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2015, sp. zn. 22 Cdo 2662/2015), přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§243 odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle čl. 37 odst. 2 usnesení předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky (dále též jen „Listina základních práv a svobod“) má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení.
K zajištění práva na právní pomoc v rámci civilního soudního řízení slouží mimo jiné obecná (§5 o. s. ř.), případně zvláštní (např. §15a, §118a odst. 4 nebo §119a odst. 1 o. s. ř.), poučovací povinnost soudů, která se uplatňuje vůči všem účastníkům řízení bez rozdílu na jejich osobní (sociální, ekonomické a jiné) poměry. Dále může účastník řízení za podmínek stanovených v §30 o. s. ř. soud požádat o ustanovení zástupce.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit. Podle odst. 2 tohoto ustanovení vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů.
Podle §138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Ustanovení §30 odst. 1 o. s. ř. stanoví několik podmínek, které je nutno splnit, aby zástupce mohl být účastníku řízení ustanoven. Základním předpokladem je, že o ustanovení zástupce účastník řízení požádá. Dále musí být ustanovení zástupce k ochraně zájmů žadatele nezbytně třeba a musí být naplněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§30 odst. 1 o. s. ř.), jimiž jsou nepříznivé osobní poměry žadatele a skutečnost, že se nejedná o svévolné nebo zjevně bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva (§138 odst. 1 o. s. ř.). Ustanovení zástupce podle §30 o. s. ř. by mělo být nezbytné (podmínka nezbytnosti je upravena i v soudním řízení správním, k tomu srovnej §35 odst. 8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, z uvedeného důvodu je možné odkázat i na judikaturu Nejvyššího správního soudu). V souvislosti s naplněním podmínky nezbytnosti by se soud měl individuálně, s ohledem na veškeré okolnosti případu, zabývat povahou řízení, zdali je věc skutkově a právně jednoduchá, a osobními předpoklady žadatele, zdali je schopen se sám efektivně bránit, a teprve následně vyvodit, zda je v konkrétní věci zastoupení účastníka podle §30 o. s. ř. nezbytné k ochraně jeho práv a oprávněných zájmů (srovnej např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. února 2004, č. j. 6 Azs 19/2003-45).
V posuzovaném případě odvolací soud povinnému zástupce z řad advokátů podle §30 o. s. ř. neustanovil, neboť povinný, přestože jeho majetkové poměry odůvodňují vyhovění jeho žádosti na osvobození od soudních poplatků (§138 odst. 1 o. s. ř.), nesplnil podmínky stanovené ve shora zmiňovaném §30 o. s. ř., když povaha řízení, v němž povinný žádá o ustanovení zástupce (řízení o zastavení exekuce pro nemajetnost povinného) je zcela jednoduchá (navíc jde o řízení, v němž soud případnou nemajetnost povinného zkoumá z úřední moci) a povinný je schopen se v něm odpovídajícím způsobem sám hájit.
Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyplývá, že „směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu §30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví.“
S ohledem na výše uvedené dovolací soud sám přezkoumal splnění předpokladů podle §30 o. s. ř. pro ustanovení zástupce z řad advokátů a dospěl k závěru, že odvolací soud nevzal v potaz všechny okolnosti případu, když důkladně nezohlednil, zda je povinný skutečně schopen se v řízení efektivně bránit, neboli zda je zastoupení povinného advokátem nezbytné k ochraně jejích práv a oprávněných zájmů.
V posuzované věci povinný (žadatel o ustanovení zástupce) splňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů ve smyslu ustanovení §30 o. s. ř., neboť jeho majetkové poměry ustanovení zástupce odůvodňují a současně se z jeho strany nejedná o zjevně svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. S názorem odvolacího soudu, že povinnému není třeba k ochraně jeho zájmů ustanovovat zástupce z řad advokátů z důvodu, že řízení o zastavení exekuce (pro nemajetnost povinného) není skutkově a právně složitou věcí a z procesní historie povinného je zřejmé, že je povinný schopen se sám hájit, se dovolací soud nemůže ztotožnit, neboť z mnohdy chaotických podání povinného spíše vyplývá, že povinný se v procesním právu, které je po řadě novelizací občanského soudního řádu pro osobu bez právního vzdělání obtížné a v řadě ohledů komplikované, dostatečně neorientuje, a není tak schopen bez cizí pomoci bezvadně formulovat svá podání vůči soudu. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že řízení o návrhu na zastavení exekuce nejsou často z hlediska dokazování ani z hlediska právního posouzení nikterak složitá. Avšak nemusí tomu tak být vždy a i v těchto řízeních se mohou vyskytnout otázky, jejichž posouzení není triviální. Přestože jde v posuzované věci primárně o otázku zastavení exekuce z důvodu nemajetnosti, kterou, jak správně dovozuje odvolací soud, může exekuční soud přezkoumávat ex offo, nelze vyvrátit možnost případného zastavení exekuce z jiného důvodu. Dovolací soud má proto za to, že označení projednávaného řízení o návrhu na zastavení exekuce za jednoduché bylo ze strany odvolacího soudu předčasné a (tudíž) nesprávné.
S ohledem na výše uvedené má dovolací soud důvodné pochybnosti o tom, zda je povinný schopen efektivně bránit svá práva jen za pomoci poučovací povinnosti soudu, aniž by mu byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Dovolací soud přitom dodává, že v případě pochybností o tom, zda postačuje k efektivní obraně práv a oprávněných zájmů jen poskytování poučovací povinnosti či je potřebné účastníkovi řízení k ochraně jeho práv ustanovit práva znalého zástupce, je třeba s ohledem na ochranu ústavně zaručeného práva na právní pomoc a s tím spojeného práva na přístup k soudu rozhodnout ve prospěch ustanovení zástupce.
Vzhledem k tomu, že usnesení odvolacího soudu není správné, neboť spočívá na chybném právním posouzení věci, a protože na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. změnil tak, že povinnému se ustanovuje v řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. dubna 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-63, zástupkyně JUDr. Jana Kolářová, advokátka se sídlem v Tišnově, Brněnská č. 184, a povinnému se v řízení o odvolání proti usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 23. dubna 2015, č. j. 28 EXE 1823/2013-63, přiznává osvobození od soudních poplatků.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 11. 2016
JUDr. Zbyněk Poledna
předseda senátu