ECLI:CZ:NS:2016:20.CDO.4924.2015.1
sp. zn. 20 Cdo 4924/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Miroslavou Jirmanovou, Ph.D., v právní věci žalobce Krajského regionálního centra Kraje Vysočina , pobočného spolku, se sídlem v Jihlavě, Polenská 246/2, identifikační číslo osoby 75833484, proti žalované ROCCO a. s. , se sídlem v Praze, Domažlická 1161/5, identifikační číslo osoby 61503533, o vyloučení věcí z exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 23 C 44/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2013, č. j. 72 Co 478/2013-80, takto:
Dovolací řízení se zastavuje .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 26. 9. 2013, č. j. 23 C 44/2012-65, kterým Obvodní soud pro Prahu 3 zastavil řízení o návrhu žalobce na přiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů k ochraně jeho zájmů ze dne 13. 7. 2013. Uvedl, že žalobce v žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce ze dne 13. 7. 2013 a v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 2. 9. 2013 uvedl skutečnosti zcela shodné s informacemi, které poskytl soudu ve své původní žádosti, o které již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 1. 2013, č. j. 23 C 44/2012-25, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2013, č. j. 72 Co 139/2013-41. Novému projednání věci proto brání překážka věci rozsouzené.
Žalobce napadl usnesení odvolacího soudu dovoláním, které vykazovalo nedostatek bránící pokračování dovolacího řízení (nebylo sepsáno advokátem), přičemž ze spisu nevyplývalo, že by žalobce byl právnicky vzdělán. Žalobce v dovolání požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení.
Protože dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodováno o ustanovení zástupce pro řízení, a tedy prvotním cílem dovolatele je zajistit si zastoupení pro řízení o vyloučení věcí z exekuce, Nejvyšší soud nejprve sám přistoupil k posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání [srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015 (uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Podle §30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků a jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce z řad advokátů pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem.
V souladu s §138 o. s. ř. podmínkou pro (částečné) osvobození od soudních poplatků je, že to odůvodňují poměry účastníka a současně nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení §138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podáním ze dne 28. 6. 2012 požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o vyloučení věcí z exekuce (č. l. 24) a svou žádost odůvodnil tím, že nevykazuje žádnou ekonomickou činnost, nemá žádné zaměstnance a nemá prostředky k úhradě soudního poplatku. Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 14. 1. 2013, č. j. 23 C 44/2012-25, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 29. 4. 2013, č. j. 72 Co 139/2013-41, tuto žádost zamítl (aniž posuzoval majetkové poměry žalobce), neboť samotnou žalobu shledal šikanózní a zcela zřejmě svévolnou. Žalobce následně dne 14. 7. 2013 opětovně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (podání na č. l. 52, datované dnem 13. 7. 2013). Uvedl, že jsou zde nové výdělkové a majetkové poměry žalobce v roce 2012, přitom však současně dodal, že nemá žádné zdroje k úhradě poplatku.
Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán. Opakované (později podané) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u něj poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí při posouzení původní žádosti [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Žalobce ve své druhé žádosti uvádí totožné skutečnosti jako v žádosti první a byť tvrdí změnu ve svých „výdělkových a majetkových poměrech v roce 2012“, shodně jako v prvním návrhu žádost zakládá na své nemajetnosti (absenci prostředků k úhradě soudního poplatku). Především však již první žádost žalobce byla zamítnuta nikoli z důvodu, že by přiznání osvobození od soudních poplatků neodůvodňovaly poměry účastníka, ale proto, že soudy nižších stupňů samotnou žalobu posoudily jako svévolné uplatňování práva; v takovém případě s ohledem na nutnost kumulativního naplnění podmínek podle §138 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. je zkoumání poměrů účastníka nadbytečné.
Za těchto okolností je zřejmé, že opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o vyloučení věcí z exekuce nemůže být vyhověno, neboť se jedná o věc již rozhodnutou a žalobce tak své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. Ve smyslu shora uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tedy i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení o takové opakované žádosti je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu §138 a §30 o. s. ř.
Jelikož povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání – kromě usnesení, kterým se dovolací řízení právě pro neodstranění tohoto nedostatku zastavuje – vydání rozhodnutí, jímž se řízení končí, a protože ke zhojení tohoto nedostatku přes řádnou výzvu soudu prvního stupně (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 2. 2014, č. j. 23 C 55/2012-95) nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §104 odst. 2 věty třetí, §241b odst. 2 a §243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), zastavil.
O nákladech dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001 (uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. května 2016
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu